LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Steven Erikson

Daň pro ohaře

série: Malazská Kniha padlých
díl v sérii: 8
kniha patří do světa: Malazský svět

Kategorie: fantasy - dark

originální název: Toll the Hounds
originál vyšel: 2008

vydání: Talpress (web) 2010

Komentáře:

idle  | ***** 05.12.2010 11:38

V osmém díle Malazské Knihy padlých se vracíme na místa, která známe z dřívějška. Děj se z větší části odehrává na kontinentu Genabackis, ale už v prologu nahlédneme i do světa uvnitř Dragnipuru.

Pokud jste předchozí díly zrovna nikomu nepůjčili, raději si je nechte při ruce, možná se vám čas od času bude hodit mírné osvěžení paměti. Potkáme tu opět spoustu starých známých, ale nejen my, místy se spolu po delší době setkávají i samy postavy.

K těm známým pochopitelně přibyly i nové osoby a souběžně se děje tolik věcí, že je snad ani nejde od boku vyjmenovat a na nějakou nezapomenout. Čili jako obvykle – ale tady nám autor začal trošičku pomáhat, nebo jsem si aspoň nevšimla, že by se to ve větší míře objevilo už v předchozích dílech: čas od času je zařazena shrnující pasáž, která se soustředí na jeden okamžik a vždy několika větami naznačí, kde zrovna v tom okamžiku kdo je a co právě dělá.

Tak se to rozvíjí téměř tři čtvrtiny knihy, tušíme, že se pomalu schyluje k něčemu ošklivému, pomaličku… A pak je to najednou tady. (O to víc mě potěšilo, že se v závěru našlo místo i pro milé okamžiky.)

Humornou složku tentokrát zajistil Kruppe, jehož květnatá řeč mě začala ohromně bavit, a Iskaral Pust, který by s doprovodem svých zvířecích fanoušků mohl klidně začít točit grotesky.

No co vám mám povídat? Opět kvalitní díl.

archon  | **** 11.12.2010 15:23

Tento díl je pro mě asi nejslabší z celé série, což je pro mě celkem zklamání, protože do teď platila v MKP spíše vzestupná tendence kvality.

Děj se odehrává převážně v Genabakis. Odhadem polovina knihy je o připravování figurek. Typická stavba kapitolu je během této přípravy postav vždy 2–3 stránky o jedno postavě / skupině a pak přepnutí na další. Takto postupně autor táhne jeden tah s každou figurou a pak jde na další kolečko. Celkem dobré vylepšení je na konci kapitol shrnutí kdo co dělá (samozřejmě že beze jmen a tak musí být čtenář pozorný a odhalit o koho jde).

V předchozích dílech Erikson propojil a dokončil hodně příběhových linií a tak je tato příprava pochopitelná a očekávatelná. Někomu by mohlo vadit, že za celou knihu se stane jen jedna důležitá událost, za to je hodně velká a jsem opravdu zvědav na její důsledky v dalších dílech.

Styl mi přišel hodně odlišný, celou knihu jakoby vypráví Kruppe, což mi zas tak nevadilo, protože Kruppeho mám velmi rád a poslední 4 knihy mi scházel.

Co ale považuji za největší vadu celé knihy a proč ji vlastně hodnotím oproti ostatním dílům tak nízko, je přetékající žal a lítost. Chování postav jako jsou Eldest Silann, Vykupitel, Kallorův duel a další…to už není tragédie, ale nechutně patetické melodrama. Už v určitých částech v minulých dílech občas ta tragédie skřípala (např. odevzdanost Tiste Andii a soucit, kterým je zahrnovali ostatní postavy), ale v tomto díle to mistr podle mého přehnal. Doufám, že to patřilo k pojetí vyprávění v Kruppeho stylu a nebude tímto stylem pokračovat v dalších dílech.

Majkl  | ****1/2 03.08.2011 22:37

Steven Erikson v Lovcoch kostí a Vichru smrti stavil na nový štýl rozprávania – jednotlivé dejové línie opisuje očami mnohých postáv. V Dani pro ohaře to doviedol do dokonalosti (alebo do krajnosti), pretože tu sa zvýšil nielen počet postáv, ale aj dejových línií. Odhadnúť, ktoré spolu súvisia, je veľmi ťažké, o niekoľko stoviek strán neskôr som to vzdal a aspoň som pokračoval vo vypisovaní línií a postáv s nimi súvisiacich, čo som robil naposledy pri čítaní Měsíčních zahrad. Skrátka, Daň pro ohaře je kniha roztrieštená. Čo je horšie, dlhšiu dobu som mal pocit, že sa prakticky nič nedeje, a ak sa dozviem nové informácie, je ich málo. Prvým trom knihám Dane tiež chýba akcia, dochádza síce ku presunom figúrok, ale chýbalo mi tu niečo, čo by udalosti zdramatizovalo.

Aby som len nekritizoval, Daň pro ohaře je veľmi dobré čítanie, len ten smútok a pomalý tok príbehu môže čitateľa uťahať (a čo mám vravieť ja, ktorý si posledných šesť kníh Malazu prečítal bez prerušovania inými knihami – tretie čítanie bude až keď bude celá sága pohromade, prinajmenšom tá Eriksonova, a striedanie s inými knihami bude nutnosťou). Čo sa dá v osmičke najviac vyzdvihnúť je humor – veľká sranda je pri stretnutí Scillary, Barathola a Chaura s Paličmi mostov, Iskaral Pust a jeho bhok´arala ma neraz rozrehotali (a nezabúdajme na mezka… či mezku? :)), takisto stret s Kruppem je niečo, čo sa oplatí prečítať, ale nečakanými zabávačmi sú Jaghuti na čele s Raestom :). Kruppe ako rozprávač mi nevadil (nedeste sa, jeho kvetnatý štýl reči neopisuje celý príbeh :)), a jeho zhrnutie na konci kapitol som vzhľadom k množstvu línií uvítal.

Pokiaľ som z troch kníh Dane mal rozporuplný pocit a už som premýšľal, či to tentoraz Erikson nezvrzal (ale vzhľadom k hodnoteniu tu budem samojediný za barbara), štvrtá kniha mi vynahradila všetko, čo mi chýbalo. Všetky dejové línie sa nakoniec stretnú v Dárudžhistáne a Černom korále, dôjde k veľkým zvratom, skvelej akcii a skrátka – veľkolepé finále berie dych a zanecháva v úžase. Samozrejme, finále je poriadne krvavé, dôjde aj na veľmi mocné osobnosti, ale nie je to taký smútok ako pri Vzpomínkach ledu – moje pocity sú skôr… zmierením či pokojom, ktorý dá duši len smrť. Opäť je tu pár vecí nepochopených (aj preto, že premýšľať o motiváciách a úlohách všetkých tých postáv je veľa aj na koňa), ale druhé čítanie to napraví. (A naozaj napravilo – mením na 90% ;))

Frozenstain  | ***** 28.09.2011 10:26

Tento díl má skutečně trochu více negativ, než předchozí díly. Osobně bych jej nenazval nejslabším dílem série, na to mám jiné kandidáty, ale nepatří ani mezi nejlepší díly. Největší negativum vidím v poměrně rozvleklém příběhu. Prvních 600 stran člověk čte a nemá ani šajn o tom, co čte a o co tady vlastně jde. Blíží se něco strašného, nepředstavitelného, všichni jsou z toho nervózní a nevyspalí, a dokonce i Karsovi se ježí štětiny, ale smysl toho všeho čtenáři stále uniká jak vzduch z propíchnuté pneumatiky. K tomu se přidává nuda (a to jakože občas VELKÁ nuda) v pasážích s Eldestem a občas i s Nimanderem a tak není divu, že se člověk v půlce příběhu musí občas do čtení i nutit. Ani větší objem filozofování o tom kdo jaký je, jaký byl, či jaký by měl být, se u mě nesetkal s nadšenými ohlasy. U knihy mě naštěstí udrželo několik vedlejších příběhů, které se rozplétají již během první půli. A zvraty, nečekaná vyvrcholení, ztráty, osobní tragédie a důsledky těchto mini příběhů mi během té úmorné cesty hlavním příběhem opět připoměli, co to vlastně čtu a jaký je mistr výborný spisovatel. Závěr je pak jak se patří strhující, složitý a zamotaný. Já vždycky žasnu nad uměním pana Eriksona spojit všechny vlákna (a že jich je) do jednoho (celkem) smysluplného finále. Kladně hodnotím i vystoupení několika známých neznámých. Jsem fanoušek a naštěstí ve mě přetrvávají pocity z poslední čtvrtiny a z pár dalších dechberoucích scén, a na úvodní hoře už jsem zapomněl, takže zase dám 90%. :)

BorgDog  | ***** 12.01.2012 13:04

Steven Erikson evidentně nechce ustrnout na místě, snaží se opět mírně změnit nebo aspoň vyzkoušet jiný styl. Způsob vyprávění částečně z pohledu Kruppeho, což je asi nejvýraznější změna, funguje překvapivě dobře, jeho vsuvky a osobní postřehy jsou mnohdy precizní a jeho postavu autor myslím od prvního dílu, kde byl Kruppe občas dost otravný, „dotáhl“ takřka k dokonalosti. Také oceňuji snahu nenuceně připomenout, co bylo dřív, jenže to už dle mého tak docela nefunguje. U hlavních postav jako Karsa je to zbytečné, pamatoval jsem si je a jejich činy dost dobře, zatímco tam, kde by to potřebné bylo (dění na Drift Avali, Andarist) žádné pořádné shrnutí není.

Také nutno říct, že na kritice vznesené dříve komentujícími něco je. Daň pro ohaře je výrazně více filozofická, než dřívější díly, tématem je tentokrát převážně morálka, pojmy jako spravedlnost, věrnost, ale také náboženská víra, vykoupení nebo smíření s vlastními činy. Erikson občas uhodí bolestivě přesně, jenže stejně často balancuje na hranici únosnosti. K tomu se navíc přidává fakt, že některé boční linie (Harllo, Nimanderovo putování) tentokrát nezapadají do celku stejně jako v minulých dílech a kdyby v knize vůbec nebyly, nic zvláštního by se nestalo – ne, čtou se příliš dobře na to, aby se daly označit pojmem „vata,“ ale na Eriksonovy standardy je to přesto krok zpět. Také vysvětlení v závěru je o dost komplikovanější než jindy a plno věcí zřejmě dostane smysl až v posledních dvou dílech.

V případě Daně pro ohaře jsem byl poměrně dlouho rozhodnutý poprvé snížit hodnocení na 90%. Nakonec jsem to neudělal – každá kniha, která mě přiměje číst do půl páté do rána a pak si teprve všimnout, že padám nevyspáním, anebo se chvílemi cítit dost mizerně (Erikson opět nemilosrdně pobijí postavy, včetně jedné skutečně hlavní, kterou jsem měl rád) a v další vybuchovat smíchy („souboj“ Iskarala Pusta s Kruppem, „bělovlasá císařovna“), těch 100% prostě dostat musí. Přesto myslím, že Daň pro ohaře je zatím nejslabším dílem cyklu a doufám, že jde jen o nadechnutí před úžasným finále.

Erik1131  | ***** 04.05.2012 19:54

Pred pár týždňami som začal čítať Daň pro ohare. Dana Krejčová odviedla skvelú prácu a preklad je opäť na 1. Takže, ako opísať túto knihu? Erikson vsadil na nový štýl písania, ktorý si odskúšal už pri šiestej knihe – Lovci kostí. Dôležité veci(ale aj celkový dej) preto vidíte z pohľadu ešte viac postáv než obvykle. Nemôžete sa čudovať, že niektoré pasáže sú moc krátke. Veď do 900 stránkovej knihy sa nedá opísať príbeh tridsiatich postáv s detailným opisom(k tomu niekoľko desiatok vedľajších postáv), alebo každému venovať aspoň 150 stránok. Dej plynie veľmi pomaly a do tretej časti knihy sa iba rozmiestňujú figúrky na šachovnici. Keď sú všetci tam, kde ich Erikson chce, začne časť štvrtá – v ktorej sa udeje veľa dôležitých vecí. Majster dokazuje svoje kvality. Prach snú – deviata kniha – mi leží na stole a čaká na moje otvorenie. Môžem vám len poradiť, aby ste si denne prečítali aspoň 50 stránok, pretože by ste sa mohli v texte stratiť. Vrelo odporúčam!

Strýček Biolit  | ***** 05.05.2012 23:50

Jak jsem tak četl komentáře, nebyl jsem jediný, kdo chtěl dát nižší (rozuměj „jen“ 90%) hodnocení. Nakonec jsem se rozhodl pro plný počet a tak je Erikson stále taková spisovatelská továrna na absolutno. Co mě přesvědčilo o tom, dát 100 %? Zaprvé, čtení Daně pro ohaře mě donutilo přidat 10 % k hodnocení Měsíčních zahrad, jelikož rázem dávají větší smysl. Zadruhé – závěr! Zatřetí…Chocholka. Díky jíž jsem se málem zadávil smíchem…

Daň pro ohaře je jako taková hodně luxusní prostitutka. A jelikož hodně luxusní prostitutka se na vás prostě hned nevrhne, je velká část knihy o jakési předehře. Ovšem pozor, není to klasická předehra, kdy se s vámi ona luxusní prostitutka mazlí. Ne… tadle zaleze do koupelny, zamkne se a vy jen slyšíte přes dveře divné zvuky a dali byste prsty na levé noze za to, abyste zjistili, co tam ta zpropadená ženská dělá, protože to je zjevně fakt maso! Když už se pomaličku začnete nudit a říkáte si, že to byly vyhozené peníze a vy si nic neužijete, rozkopne ona luxusní šlapka dveře a vrhne se na vás s lačností rozbouřené lvice, zneužije, zvalchuje, poskytne zvrácené potěšení a pak s grácií odkračí s příslibem toho, že pokud zachováte věrnost nevěstinci, bude to příští setkání s nějakou její kolegyní ještě divočejší…

Nurvel  | ***** 23.05.2012 01:38

Já tuto knihu počítám k těm lepším v této sáze. Styl psaní opět prodělal lehký vývoj k lepšímu, přídavné Kruppeho průlety městem byly výborné. Děj sice byl místy zdlouhavý, pomalý, někde až téměř únavný. To mi ale nijak zvlášť nevadilo, cítil jsem v tom pomalé sbírání ticha před bouří, a věděl jsem, že za svou trpělivost budu bohatě odměněn. Nemýlil jsem se. Poslední část knihy slušně nabírá na obrátkách a závěrečné sbíhání je naprosto dechberoucí a podle mě nejlepší ze všech knih (možná s výjimkou trojky).

Z dvou hlavních částí děje se mi víve líbila ta Tiste Andijská. Obvzlášť rád jsem měl Nimanderovu linku. Sice se tam většinou moc nedělo, ale ty postavy se mi moc líbily. Spinnoka Durava a Věštdomina jsem měl také celkem rád. Vzpomínky Endesta Silanna jsem hltal, stejně jako občasná setkání se samotným Anomenderem. Musím říct, že jsem docela navnaděn na chystanou Andijskou trilogii. Dění okolo Vykupitele mě z téhle části bavilo asi nejmíň.

Dění v Dragnipúru bylo pořádným napínákem a četlo se výborně.

Z lidské části děje jsem měl nejradši asi linku Paličů mostů, Barathola a Pusta. Ti se taky postarali o většinu legrace. Dění okolo Kalisty a Řezníka (i když ho mám rád) mě bavilo méně. Linky Harla a Nomů byly asi nejméně nezbytné, ale celý příběh pěkně dokreslovaly, navíc byly zábavné, takže jsem za ně rád. Linka Trygallské guildy byla správně ujetá a zábavná, taky mě bavila. A trojka Karsa, Samar Dev a Kallor mě už tradičně spíš otravovala než bavila.

Velice kladně hodnotím hlubší rozpracovávání psychologie postav a pochmurné filozofování o závažných otázkách. Tahle kniha pro to poskytovala skvělý základ a i když to místy skřípalo, tak to podle mého názoru to do ní skvěle zapadlo. Vidím rád, že se Erikson ke všem svým spisovatelským kvalitám dokáže taky hezky zamyslet. Do jeho knih to podle mě patří. Přece jen se nacházíme na špici žánru.

Knize tedy dávám plnou a v skrytu duše doufám, že ještě uslyšíme o Nimanderovi a Řezníkovi.

PhyrexiaN  | **** 22.12.2012 14:12

Tak dočteno, kniha mi přišla po pro mě asi nejlepší sedmičce celkem slabá. Přesto se jedná o další parádní díl série, který rozvíjí malazský svět. A tentokrát se bude hýbat světem pořádně. Občas nudnější pasáže naštěstí zachraňuje finální „sbíhání“, mé oblíbené, kdy se na jednom místě sejdou bohové, ascendenty a podobné existence, které se do sebe pustí a pokaždé zatřesou základy měst, tentokrát Darúdžhistánu známého z prvního dílu. Hodnocení tedy 8/10 PS: Setkání dvou největších podivínů malazského světa nemělo chybu. :)

Speedemon  | ***** 06.01.2013 11:54

Já tedy Daň považuji za jeden z nejlepších dílů. Oproti Vichru smrti, který mě nijak nenadchnul, jsem tady hltal stránku za stránkou. První tři knihy mi nepřišly nijak nudné, poskytly mnoho zajímavých informací. Celkově jsem ke knize přistupoval s velkým očekáváním, protože dle mě jsou díly odehrávající se na Genabackis nejlepší. Určitě jste si oblíbili během série nějakou postavu, která zemřela. Tady máte velkou šanci, že ji potkáte znovu. V ději se mihne tolik nebožtíků, že to ani nedokážu spočítat. Plus se k nim přidá i spousta nových. Jiný styl vyprávění mi hodně sedl a klidně by tak mohl Erikson pokračovat. Přišlo mi vše přehlednější a uhlazenější než místy chaotické vyprávění ze Sedmiměstí nebo části z Lederu. Ale to má každý čtenář jinak. Takže hurá na finále!

KainIX  | **** 16.02.2013 12:26

Pro mně jedna z nejslabších knih série. Po výborné sedmičce se mi Daň dost táhla a nebýt posledních 100 stran, šel bych s hodnocením snad ješté níže. Toto byl první díl, kde se mi zdálo, že Erikson je natolik zaujat svými postavami, že vypráví i jejich příběhy, byť ty nijak zvlášť nepřispívají celkovému „velkému“ ději. Třeba Lovci kostí tady pro mě byli úplně zbyteční, stejně jako Kallor, Zášť a Závist anebo celý minipříběh kolem Harla. Je možné, že jejich konání v této knize bude mít dohru v dalších dílech, ale to zatím hodnotit nemůžu. I tento díl pokračuje v ponurosti započaté Vichrem smrti a je znát, že konečná bitva se blíží.

Zástupci tragédie: všichni Tiste Andii, Murilio, Barathol-Chaur Zástupci komedie: nejsou! Hodni uctívání: Anomander

Poznámka k obálce: Darudžistán je osvětlen spalováním plynu do modra, ne do zelena.

Durgas  | ***** 06.03.2013 10:42

Tak 8. diel mi prišiel ako ozajstný začiatok konca, niektoré línie príbehu sa tu podľa mňa už viac-menej ukončili. Čo sa samotnej knihy týka, neuveriteľne ma hnal v čítaní dopredu pocit, že sa toho deje strašne veľa a ja vôbec nevidím do pozadia (na to som už samozrejme zvyknutý, ale tu to bolo zvlášť výrazné – Umierajúci Boh, dianie v Koráli a podobne…). No a posledných cca 100 strán ma zasa totálne odpieklo a ohúrilo, akurát že tento krát to bolo spojené aj so smútkom a melanchóliou (mal som ho fakt rád, a je škoda, že to musel urobiť takto). Menšia výtka je v tom, že sa mi zdá, že pár nitiek ostalo naopak otvorených – ako to dopadlo s Collom, Paličmi na odpočinku vs. Skromný Prostředek?? Alebo som niečo prehliadol?

Akamu  | ***** 29.08.2013 21:06

tenhle díl byl celou dobu slabší než předchozí, aby mě na konci úplně dostal jasně za 5*

Gaarq  | **** 08.10.2013 10:32

po drahném čase jsem se vrátil k MKP. ani vlastně nevím, proč jsem tehdy v 2008 skončil. připomněl jsem si tak měsíční zahrady, kdy člověk po prvních stranách netušil ani v nejmenším, o co jde, ale svět byl natolik úchvatný, že nešlo přestat. pořád je celkem těžké se dostat dostat příběhu pod kůži a tentokrát mi to erikson moc neulehčil. několik dějových linií je docela prázdných, vypadají, jakoby tam byly jen kvůli finále – třeba ta s putujícími tiste andii. také všechny ty komické dialogy, které mě kdysi dostávaly, už mi nepřijdou tak extra super vtipné, kruppe moc žvaní, zhoř a leff jakbysmet. iskaral pust je čím dál tím víc šílený a nesnesitelný. roli zajímavé hláškařky přejímá samar dev ;)

taky mi přijde, že je autor čím dál poťouchlejší, a to nikoliv v nějakém negativním slova smyslu, ale v tom, že se častěji obrací ke čtenáři přímo, jako vypravěč a častuje ho až absurdními komentáři.

no a jako obvykle je tu superfinále, kde se spletou všechny nitky, zuřivě a srdnatě se bitví, nastane spousta překvapivých, byť logických zvratů a dostáváme se na další levl. pořád je to úchvatné čtení, zcény z dragnipúru byly přízračné, osudy harlla nebo království v pohybu, všechno skvělé, ale celkově byli ohaři podstatně nevyrovnanější, než co si pamatuju předchozí příběhy.

takže hurá na prach snů/chromého boha!

LuciusWlk  | ***** 19.12.2013 20:28

Erikson nám to opět pěkně zamotává a houfně pohřbí dost kladných postav a začínám být hodně zvědavý, na rozložení sil v posledních bitvách. Věřím ale, že mistr autor nezklame. Kniha je trochu složitější než předchozí a není až tak úderná. Do Darúdžistánu se koncentruje sbíhaní soupeřících mocí a sil což nutně musí mít katastrofické následky pro celé město.

Lucc  | ***** 18.01.2014 23:15

Jednou musí koza pod nůž, a tentokrát to není koza, ale já, a nožem jest plnokrevné hodnocení pro plnokrevou knihu. SE si mne získal už někdy v druhé kapitole (přeskakování od postavy k postavě a masivně emocionální výplach). V dalších kapitolách sám sebe nepřekoná, ale laťku drží proklatě vysoko. Napětí ke konci graduje, možná nejlépe ze všech knih, snad až na Dům mrtvých. Jak se stránky poroučely do říše mistra Kápě, byl jsem jako na drátkách, kdy už konečně to velké finále začne a on to tentokrát SE sfoukl na sto stranách, kabrňák. V Dani pro ohaře má MKP vlastně takové malé finále a za sebe nemohu říct, že by mi nechutnalo. Až jsem se z něho zakulatil. Není se co divit, při takové plnokrevné stravě: Řezníkovo sání, Scillařin mls, pošušňání Samar Dev, Torvaldova choutka, mlíčí Stony Menakis, špíz mistra Kápě, Dlouhovlasovo maso devíti barev, Nymanderovo flambované ragů a konečně jako dezert kočiččin a pejskův dort ze všech ostatních ingrediencí. Zmožen množstvím a delikátností chodů si dám chvíli pauzu a pak vzhůru na další michelinskou hvězdičku.

Methat  | ***** 12.06.2015 12:53

Keď som si pozrel výčet postáv, potešil som sa, že sa vrátil Kruppe, Iskaral, Vrč, paliči mostú na odpočinku a ďalšie známe mená. Hodnotím oveľa kladnejšie než Víchr smrti. Občas ma nebavili túlky Nimandera a línia Tiste Andii v Čiernom Korále. Ku koncu opäť padnú niektoré významné postavy, ktorých mi bolo ľúto a dočkáme sa niekoľkých nečakaných stretnutí ktoré ohromia, pobavia a aj potešia. Za mňa vydarený diel (pre niekoho možno pomalší).

Strider  | **** 23.12.2015 15:59

Veľmi rozporuplná kniha, ale v konečnom dôsledku natoľko zaujímavá, že ju radím k vrcholom série. A to i napriek tomu, že polovica knihy je totálne o ničom a bez váhania by som ju vyškrtol. Aby som bol konkrétnejší, hovorím o všetkom čo sa deje mimo Darúdžhistanu, špeciálne Čierny Korál zaplnený skľúčenými Tiste Andii rozjímajúcimi nad časmi minulými ma prudko nebavil. Línia s Umierajúcim bohom a Vykupiteľom potom pôsobila ako ďalšia zbytočná komplikácia príbehu, ktorý by sa bez nej bez problémov obišiel (identita Umierajúceho boha mi navyše príde značne idiotská a vycucaná z prstu). Všetky tieto pasáže sú navyše zamorené prázdnym filozofovaním, ktoré je len zriedka obohacujúce a väčšinou sú len mlátením prázdnej slamy.

Darúdžhistan, to je ale iná káva. Erikson si očividne začal veriť natoľko, že sa odvážil experimentovať a z Kruppeho urobil komentátora príbehu. Jeho ústami nám tak pomaly skladá mozaiku príbehov známych (ktorých je našťastie väčšina) aj nových postáv. Riešia sa v hlavne malé, osobné príbehy, ktoré sú pre „veľký“ dej naprieč sériou bezvýznamné, ale veľmi dobre sa čítajú, obzvlášť Murilliovu záchrannú výpravu považujem za to najlepšie čo Erikson napísal. V závere sa už tradične všetky linky pretnú v pôsobivom finále, ktoré je skutočne úžasná epická jazda plná osudovosti a veľkých skutkov. Opäť v ňom ale pri bližšom pohľade vidím aj mnoho prehreškov voči logike chovania postáv a výhrady mám aj k prepálenému pátosu a spôsobu, akým do seba jednotlivé dejové línie zapadnú. Za prejavenú odvahu, bohatý jazyk a ojedinelý čitateľský zážitok si ale tie štyri hviezdy kniha určite zaslúži. 7+/10

PS: Mantra fanúšikov série na malazanempire.com „timeline is not important“ bola postavami mladého Harrla a Karsových dcér povýšená na úplne nový level. Erikson tok času fakt nezvláda.

skepsi  | **** 10.11.2019 14:57

Číst mistra je vskutku challenge…

Výzva osmičky spočívá v samotném čtenáři a jeho přístupu ke knize. Čím dříve si uvědomíte že „tady něco nehraje“ a že je potřeba k dílu přistupovat jako ke konvenční próze okořeněnou fantasy, tím lépe pro vás.

Prvních 500 stran bych radikálně proškrtal (ne-li vyškrtnul) a i ten zbytek nestojí za moc v porovnání s finále, které mi přišlo spíš jako lehká provokace. A to bych se ještě mohl pozastavit nad časovými paradoxy, které se táhnou celou knihou (Harllo vs Baratholova kovárna vs. zbytek příběhu, který se odehrál v horizontu jednoho týdne…)

80%, protože se u knihy chci i bavit…