Emil Posledník
Jarda straší město
Kategorie: fantasy - pro děti a mládež
vydání: Nakladatelské družstvo Máje 1947
Při skautské výpravě najde primán Jarda na hradu starou knihu plnou
kouzel. Jardu nejvíce zaujmou kouzla na proměny. Nejprve doma vyděsí
proměnou ve psa a želvu jejich psa a pak služebnou. Na školním výletu
vyděsí Jarda spolužáky a učitele proměnou v přízrak švédského
vojáka, poté místního rybáře proměnou ve lva. Vnutí se na představení
cirkusu v Karlíně a předvede řadu kouzel. Jarda se rozhodne naučit něco
o zvířatech a vyrazí do Národního muzea. V něm ho zaujme sál
s pravěkými ještěry. A Jardu napadne, že by se mohl proměnit v obřího
dinosaura a vyrazit do města.
------------------------------------
Kniha vyšla v roce 1947 a autor v ní zmiňuje vybombardované činžáky na
Vinohradech po bombardování Prahy 14. února 1945.
V závěru autor vysvětluje, že v Národním muzeu žádný diplodocus nikdy
nebyl vystaven a ani tam nemají žádný sál s praještěry. Že jediný, kdo
v Praze řádil, byl okupant, v knize má na mysli německé okupanty.
Autor se nedožil toho, že další okupanti, tentokráte sovětští, opět
řádili v Praze v roce 1968 a dokonce rozstříleli fasádu Národního
muzea, kam autor umístil část svého příběhu.
Autor si knihu ilustroval.
------------------------------------
V edici Mladý Máj vydalo v prosinci 1947 pro VI. skupinu jako 1. svazek
Nakladatelské družstvo Máje v Praze.
Spoiler - obsah / děj knihy
Pražští skauti táboří na hradě, jeden z nich je Jarda, student I.
ročníku gymnázia. Jarda při prohlídce hradu narazí na tajemnou chodbu.
V noci, kdy má hlídku, se do chodby vydá a v podzemní místnosti najde
starou knihu plnou kouzel. Vezme si ji domů a večer po výletu v ní začne
číst kouzla pro různé proměny. Základem je zaklínadlo a následný
přemet dopředu, pro ukončení kouzla je opět zaklínadlo a přemet dozadu.
Hned ráno zkusí první kouzlo a promění se v psa. Než se vzpamatuje, je
matkou hnán z ložnice a dá se s ním do rvačky jejich pes. Stačí se
proměnit v želvu a vyděsit nejprve psa, pak služebnou a nakonec se
promění opět ve chlapce.
Kouzelná kniha je psána staročesky a latinsky, Jarda může využít při
čtení své školské znalosti latiny. Ve své pokoji mění v různá
zvířata, ovšem přemet krávy-Jardy nedopadl dobře, kopytem prorazil
skříň a dostal výprask. Jarda se zkoušel proměňovat v historické
postavy, ale protože nebyl dobrý v dějepise, proměněné postavy občas
vypadaly absurdně.
Cestou do školy se Jarda jako obvykle zpozdil a zkusil zpoždění dohnat
proměnou ve vrabce, ale nepovedlo se mu to. Učitel má jeho pozdních
příchodů dost a posílá dopis jeho otci. Jarda se rozhodně dopis
zlikvidovat pomoci oblud, vyčaruje ďábla, který má spálit dopis pro jeho
otce v listonošově kabele. Ďábel se zmocní listonošovi kabely a dopis
v ní zmizí i s kabelou. Jarda se promění ve svého otce a jde omluvit
sebe z nepřítomnosti ve škole. Na zpáteční cestě si Jarda ještě
proměněný ve svého otce zahraje na ulici fotbal a je přitom viděn otcovým
nadřízeným. Jarda opakovaně řádí na ulicích proměněný ve svého otce
a dělá mu před jeho známými ostudu.
Škola vyráží na vlakový výlet a ubytují se v turistické ubytovně.
Pozdě odpoledne vyrazí k místnímu hradu. Cestou potkají starou babičku,
která je varuje před návštěvou hradu a říká jim pověst o popraveném
švédském trubači. Na hradě se Jarda promění v trubače a spolužáky a
učitele postraší.
Příští den se školáci koupou v potoce a Jarda se promění v okouna. Je
chycen rybářem na háček, vytažen z vody a rybář se ho chystá zabít.
Jarda se v zoufalství promění ve lva a rybář v úleku utíká. Ale
háček zaseknutý ve lví-Jardově tlamě zůstal a lev-Jarda běží ke
školní výpravě pro pomoc. Učitelé ho zaženou a lev-Jarda odběhne. Po
chvíli se přidá ke školní výpravě.
Do Karlína přijel cirkus. Jarda se cestou tramvají do cirkusu rozzlobí na
dvojici mladíka a dívky, když nepustili sednout starou paní, promění je na
chvíli v jelena a opici. Jarda nemá peníze na vstupenku do cirkusu. Spolkne
doma vyčarovanou černou kuličku, díky které bude rozumět zvířatům, a
jako had se proplazí do cirkusu. Jarda poslouchá zvířata, jak si stěžují
na život v cirkusu. Přichází ředitel cirkusu, všimne si hada a zavolá
fakíra. Fakír hada-Jardu zavře do koše, Jarda se přemění ve škorpiona a
utíká a mění se opět v chlapce.
Cirkusový kouzelní předvádí svá kouzla, zvířata jeho kouzla kritizují.
Jarda se rozhodne, že ukáže svá kouzla a v přestávce vleze do manéže a
začne čarovat. Vytáhne z klobouku různé ohromné věci, jako kredenc,
auto. Pak se promění v létajícího slona a v další zvířata, nakonec
jako opice vylézá vrškem stanu ven. Diváci jásají, ředitel cirkusu
omdlel. Lidé se hrnou na další představení, ale Jardova kouzla se již
nekonají a lidé jsou nespokojení. Jarda zjišťuje, že se potřebuje naučit
lépe přírodopis, aby lépe poznal zvířata, ve která se proměňuje.
Jardu nakonec zaujala pravěká zvířata. Jde do Národního muzea, ale
hlídač ho tam bez dospělého doprovodu dovnitř nepouští. Udělá se
neviditelný a vejde do muzea. Tam se zviditelní a přičaruje si vousy, aby
vypadal starší, a vyrazí na prohlídku. Hlídač ho uvidí a nevěří jeho
vousům, považuje je za nalepené. Při pokusu je Jardovi odlepit mu jen
vytrhne jen pár vousů. Jarda se představí jako doktor Johannes Faust a
promění utrhnuté vousy v ruce hlídače v hady. Hlídač utíká.
Jarda se promění pravěkého ještěra diplocoda, obřího dinosaura. Při
proměně se zvětšujícím tělem diplocoda-Jardy bortí vitríny a praskají
zdi. Diplocod-Jarda rozbije zdi a vyjde na Václavské náměstí. Cestou ho
rozzlobí průvodčí tramvaje, tak ho posadí s tramvají na střechu domu.
Chůze ho ale rychle vysiluje, tak na Můstku zatočí k Vltavě a skočí do
ní. Plave proti proudu a odbočí do Sázavy.
Otec Jardy čte večerní noviny, kde je s přeháněním popsána zničující
cesta diplocoda-Jardy Prahou. A protože Jarda není doma, začíná mít otec
obavy.
Jardovi není opravdu dobře. Schovává se před letadly a jeho malý
diplocodní mozek není schopen si vzpomenout na kouzlo navracející mu lidskou
podobu. A únavou usíná.
Jardu budí vedoucí, usnul na hlídce. Jarda si cestou domů slibuje, že se
naučí něco o zvířatech, a slib splní a mile překvapí svého
učitele.
V závěru autor vysvětluje, že v Národním muzeu žádný diplodocus nikdy
nebyl vystaven a ani tam nemají žádný sál s praještěry.