LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Jiří Ohrenstein

Eta, Eta, žlutí ptáci

Kategorie: fantaskní

vydání: Severočeské nakladatelství 1966

Komentáře:

honajz  | ***1/2 01.04.2014 23:41

Nesouhlasím s popisem knihy. Ačkoliv knihu tvoří tři části (záznam snu, krátká povídka a dvojdílná novela), je zde i příběh a je vidět i vývoj příběhu od prostého záznamu snu k jeho určitému výkladu autorem. Minimálně novela má fantasy příběh a kulisy města se hodně podobají Ajvazovým reáliím. Za městem se objeví tajemná žlutá záře, prý ptáci Eta Eta, aniž kdo tuší, oč jde, a z města se začnou ztrácet mladé dívky. Parta mladíků se rozhodne uprchnout a vzít s sebou i jejich kamarádky, a postavit uprostřed Modrého jezera skleněný dům. Ptáci Eta Eta je však nakonec dostihnou i zde. Velmi zvláštní kniha sestávající ze záznamu snu, rozepsané povídky podle jiného snu, a nakonec novely Malá víra, kde Orten v podstatě teskní za odchodem naivity mládí a přiznává jistou neschopnost přejít do světa dospělých. Hlavní postava (postavy) knihy nakonec vše řeší sebevraždou. Je zvláštní, že v knize se objeví i vize, představa, člověka, kterého porazila sanitka – v porovnání s tím, jak zemřel Orten. Jeho fascinace smrtí se knihou prolíná ale až od druhé poloviny. Je nutné se rovněž vyrovnat se střídáním poloh knihy – jde sice o fantaskní vyprávění, ale objeví se zde básně, úvahy, eseje, další záznamy snů, které by šlo vyjmout a prezentovat samostatně, a kniha by nijak neutrpěla, navíc se střídá ichforma a erformou a dokonce „oniformou“. Což je i určitým kamenem úrazu – pokud by zůstala kniha jen rozepsaným a dotvořeným záznamem snu jako fantaskní vyprávění, má sílu samo o sobě, a my se můžeme domýšlet, co žlutí ptáci za městem představují – třeba přicházející nacismus. Jenže vše je ve druhé části knihy vysvětleno velmi lapidárně, navíc se příběh přeleje v jakési krasosmutnění, tesknění a – proč to neříct? – i fňukání. Holky si našly jiné chlapce, přišly o panenství, a je to pro hlavní postavy velká tragédie. Neřeší ji nic, než smrt, nejlépe sebevražda. Jemné a křehké city, ano, pravda, kdo v mládí nebyl takto citově labilní? Proto těžko knihu posuzovat. Zaujme, mnohé nápady jsou zajímavé – např. přirovnání života k cestě od začátku ke konci ulice, kde ale začíná druhá ulice, a učení se krůčkům a radosti z nich. Avšak celkově je mladicky nekonzistentní a těžko říci, kdyby se Orten dožil vyššího věku, zda by ji sám zcela nepřepracoval. Navíc si myslím, že samotný záznam snu odkazuje hlouběji, než si sám autor uvědomil.