LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

James A. Moore

Odplata

série: Vetřelec
díl v sérii: 2

Tato kniha je částí i jiných knih: Vetřelec

Kategorie: sci-fi

originální název: Sea of Sorrows
originál vyšel: 2014

vydání: Baronet (web) 2015

Komentáře:

MacLinks  | **** 15.09.2015 05:19

Tuhle knizku jsem ze zacatku asi trochu podcenil.Dostal sem se k ni az po te co nebylo co cist takze jsem si rekl ze to proste zkusim a dopadlo to tak ze sem ji vzal na jeden zatah.V podstate všechny me obavy se vyplnily.Kniha neni nijak originalni , dej je tezce predvidatelny a konec taky nicim neprekvapil.Ale cela kniha dejove pekne odsejpa , clovek se nema cas nudit a dobre se to cte.
Takze pokud si chcete jen tak odpocinout u neceho akcniho a mate radi vetrelce muzu doporucit.

SONP  | ** 25.10.2015 10:22

Nekončící akční jízda ve stylu druhého dílu filmových Vetřelců. Užijete si zde dosyta mariňáků, žoldáků i neustálého rozstřelování těl xenomorfů ve všech stadiích na cimprcampr všemi možnými plazmovými i jinými puškami, jakož i prchání protagonistů labyrintem chodeb (zde dolu na částečně terraformované planetě). Bohužel, odmyslíme-li si akční pasáže, nezbývá toho ke čtení moc – za něco stálo snad jen krátkodobé vzplanutí mezi Deckerem a Adamsovou, Deckerovo vciťování do mysli xenomorfů a (žel jen náznakový) popis toho, jak Weyland – Yutani ekonomicky ovládá zemi. To mi bohužel ke spokojenosti nestačilo: 40% (kdo miluje akci a střelbu, nechť si číslo zdvojnásobí)

trudoš  | *** 04.05.2018 21:51

Slabší než Probuzení, i když je fajn provázanost kulis na planetě LV178. Jenže tam, kde Tim Lebbon dokázal zabrnkat na strunu hororu, James A. Moore pouze operuje s upgradem vetřelců, kteří hrozí vykostěním městečka plného kolonistů. A přestože je zápletka sama o sobě sympaticky jednoduchá, stylistika je slabá, vtipy křečovité, postavy černobílé a akce opotřebovaná. Nehledě na to, že celá ta éterická pseudomystika kolem vetřelců a lidí mě neskutečně nudila. Autor se tím mermomocí snaží propojit vzdálenou budoucnosti s minulostí (ve které se odehrávaly filmy) a ono to nemá moc opodstatnění.
Za povedené ovšem považuji žánrové rozhraní. Podobně jako u filmů, i tady se druhý díl odklání od toho prvního. Takže těšit se můžete na vesmírné mariňáky a hromadné utrácení střeliva. Bohužel to má trochu za následek degradování xenomorfní hrozby, ale co, člověk nemůže mít všechno. Vadilo mi ovšem opakování známých scén, jakoby autor neměl vlastní invenci – tedy kromě závěru, tam si poradil nápaditě.