kniha » Pán věže
chce mít v knihovně 1 | má v knihovně 25
Pán věže Více vydání = více obálek.

Anthony Ryan

Pán věže

série: Stín krkavce
díl v sérii: 2

Kategorie: fantasy

originální název: Tower Lord
originál vyšel: 2014

vydání: Host (web) 2015; Host (web) 2016

odkazy: 3x [recenze]


Komentáře:
Masorz  | brak

Tato kniha se bude hodně prodávat a autorovi vydělá…ne proto, že by byla dobrá, ale proto že je velmi jednoduchá pro masy a to bohužel v dnešní době vydělává ve všech odvětvích.

Anthony Ryan vsadil na jednoduchost už v Písně krve, ale i tak jsem si knihu užil a chabé, neúspěšné pokusy autora o to, aby některým postavám přidal punc „šedivosti“, jsem přešel s úsměvem a pokračoval ve čtení. V první polovině Pána věže Ryan pokračoval v nasazeném trendu, kniha se zase dobře četla(jak jinak, žádnou sofistikovanost v této sérii nehledejte), ale od druhé poloviny už to bylo na mě prostě dost. Tak banální, stupidní příběh a vývoj charakteristik postav jsem už dlouho nečetl – jedna z hlavních postav se pár týdnů cvičí v boji s mečem s hlavní postavou a supermanem celé série, načež porazí několik elitních bojových otroků, kteří jsou od narození cvičeni v bojových jámách k jedinému účelu…a obdobných situací je tam opravdu přehršel. Tahle fantasy není pro mě, pan Erikson, Sapkowski, Žamboch a další ve mě nastavili určitý standart a v porovnání s jejich díly na mě celá tahle série, a hlavně tato kniha, působí jako píseň „Jsi moje máma“ od Luneticu v porovnání se Symfonii č. 9 „Z Nového světa“ od Antonína Dvořáka.

Za mě brak.

robousek  | ****1/2

Přímočará fantasy, která si na nic nehraje. Autor vytvořil zajímavý svět, o kterém se v této knize čtenář mnohé dozví. Na rozdíl od mnoha jiných lidí bych řekl, že vyprávění z perpesktivy více postav knize prospěla. Není to Erikson a ani být nechce (také kdo by to zkoušel…) Jde zkrátka o velmi napínavý a čtivý příběh s poměrně originálními hrdiny s občas trochu přepjatými situacemi, ale to přeci k fntasy patří. Doporučuji jako velmi kvalitní oddechovou knihu, která se člověku nechce odkládat.

Skabandari  | ****

Příjemné čtení, všechny postavy s vlastní linkou mají něco do sebe a tak je jedno, které z nich se kapitola věnuje. Trochu mě mrzí, že jak si na konci Vélin zazpívá podobá se spíš řezníkovi než zkušenému vůdci a rovněž u ostatních postav díky jejich přehnané dominanci ztrácím pocit výzvy, prostě si poradí s každou překážkou.

Durgas  | ****

Dôstojné pokračovanie jednotky. Za mňa najlepšia Frentisova línia, tá mladá Cumbrélinka je na mňa až príliš mačo, hlavne ku koncu. Nadškrtnutie hlavného antagonistu na konci zaujímavé, a to už jeho „loutky“ boli cool. Som zvedavý, ako sa to celé vyvŕbi.

Pepa 62  | ***

„Chcípněte,vy odporní kacíři!“ zaječela nějaká mladá žena,načež zvedla nad hlavu obrovský kus zdiva a shodila ho na hlavy Volarů. Dopadl mezi štíty a zanechal v nich díru… Jasný, ve fantastice musí být člověk trochu nad věcí a asi nemá moc cenu přemýšlet nad tím, kolik kilogramů těžké kusy zdiva normálně mladé ženy zvedají nad hlavu, ale tady mi to vyloženě vadilo, podobně jako některé další situace vylíčené v knize.A nesedla mi vlastně, na rozdíl od prvního dílu trilogie, kniha celá.Rozhodně celkovému dojmu asi nepomohlo, že jsem knihu četl s větším časovým odstupem od dílu prvního, takže mi některé souvislosti trochu unikaly, poměrně často jsem se vracel v knize zpátky, abych se podíval,jak vlastně skončila daná dějová linie, pomáhal jsem si seznamem postav, abych si ujasnil, kdo je kdo (není mi moc jasné, jak budu v tomto smyslu „bojovat“ s Eriksonem a jeho MKP, která mě čeká).Vše se odvíjelo tak nějak předvídatelně, je vám jasné, že hrdina dorazí za pět minut dvanáct a zachrání jiné hrdiny. Prostě další trilogie, kterou nedočtu. Mám vůbec zkoušet Císařovy čepele?

SONP  | **1/2

Někdy se stane, že ostatními skvěle hodnocená kniha nesedne (podle komentářů ale nejsem sám). A to byl u mne případ Pána věže: postavy mi absolutně nepřirostly k srdci a jejich osud mi byl takřka lhostejný, nenaučil jsem se pořádně geografii a uspořádání světa, válečné scény pro mne byly utrpením a zhruba od poloviny knihy jsem je začal přeskakovat. Upřímně také přiznávám, že jsem byl někde za druhou polovinou knihy rozhodnut ji odložit, nakonec jsem ale ještě autorovi dal šanci. Nemyslím si, že je to špatná kniha a dvouhvězdičkové hodnocení vyjadřuje spíš můj takřka neexistující emocionální zážitek z ní. Ryan psát umí a jistě bych dokázal vyjmenovat části, které mne celkem zaujaly (Lyrnina dobrodružství na severu, Frentis magicky upoutaný k záhadné vražedkyni nebo Revin příběh ještě předtím, než se pro mě trochu nepochopitelně stala požehnanou vojevůdkyní). Epická fantasy už asi prostě není pro mne tím pravým, snad proto, že už těch fantasy světů je příliš mnoho a moje čtenářská paměť už je obsazena Středozemím, Zeměplochou a Westerosem a už se odmítá učit další – a zvláště nikoliv ty, které se mi zdají neoriginální jako ten Ryanův, který opravdu na můj vkus až moc opisuje od G.R.R. Martina – na severu divocí Lonakové místo divokých, na jihu orientální Alpír místo Dorne a na východě otrokářský Volar. Třetí díl tedy ve čtečce mám koupený, ale nevím, nevím… 50%



WebArchiv - archiv českého webu