kniha » Krev a kosti
má v knihovně 17
hodnotilo: 15
83%
Krev a kosti

Ian C. Esslemont

Krev a kosti

série: Malazská říše
díl v sérii: 5

Kategorie: fantasy - dark

originální název: Blood and Bone
originál vyšel: 2012

vydání: Talpress (web) 2016


Komentáře:
BorgDog  | ****1/2

V mnoha ohledech je kniha opět něčím, co v Malazu ještě nebylo. Esslemontovy popisy magického pralesa Himatan se všemi jako nádherami, ale i vlhkem, nemocemi, parazity, šelmami a beznadějí, případně horečnatá plavba Kazzovy lodi po řece k tajemnému „zlatému městu“, to je prostě jak vypadlé ze „Srdce temnoty“, a tají se z toho dech. Nemyslím, že bych podobnou věc někdy někde četl zpracovanou lépe. Tady ICE zcela nekompromisně sahá po „stovce.“

Stejně tak se mu daří i mnohem širší spektrum postav než jindy, které rozhodně nesplývají, a humor (mimochodem výrazně černější než v minulých dílech), který hlavně v podání nadutého vůdce taumaturgického vojska Golana a jeho osobní noční můry v podobě hlavního písaře Trna, místy vážně trhá bránici. I když přitom člověk zároveň cítí odpor, protože naprosto jasně chápe, do čeho autor ryje – a stačí se podívat třeba do Jižní Ameriky nebo Sýrie, aby bylo jasné, že se vůbec nic nezměnilo. Až sem bez chyby.

Nakonec to ale stovka opět nebude. Proč? Inu, zas a znovu – FINÁLE. Opět ohýbání postav ve snaze narvat věci „do plánu“, a to i tam, kde to bolí nejvíc, tedy v hlavní linii okolo Stahovače, jehož závěrečný „obrat“ prostě nedává smysl. K tomu navíc porce mystiky ve scéně, která je sice krásně napsaná, ale po jejím skončení čtenář leda dumá – CO SE, KRUCI, VLASTNĚ STALO?! A navrch jako by Esslemont zapomněl, pro koho píše, protože čtenáři Malazu, vycvičení luštěním Eriksonových náznaků, se budou jeho „velkému odhalení“ identity Vojevůdce chechtat někde v polovině knihy.

Je pravděpodobné, že nebýt Himatan, nebýt Golana a Trna, a nebýt Mraka, Kysúce a Celeste, letělo by hodnocení právě kvůli finále výrazně níže. Ale… prales mi zalezl za nehty, ještě teď slyším skřípot Ardatiných služebníčků ve stromech a cítím sladkou vůni květů smrti. Takže jo, devadesát – a kéž ten konec v Assailu KONEČNĚ zvládne!

Strýček Biolit  | ****

Tak jsem si nechal pár dní rozležet knihu v hlavě. Vzato kolem a kolem, není to vůbec špatné čtení. Vlastně je dobré. ICE čtenáře bere na exkurzi po zcela novém kontinentu, což může ze začátku působit mírné potíže, ale po pár desítkách stran si čtenář nové pojmy utřídí a další četba je již nerušená. Samotný kontinent je taková malazská verze Indie/Jihovýchodní Asie, řekl bych, takže se můžete těšit na deštné lesy, kastovní společnost, primitivní kmeny, zlé duchy přebývající v pralese a podobné skopičinky. V knize je několik dějových linií – dle mého názoru tak akorát, aby to ICE zvládl. Popisy pralesa místy evokují klasická fantasy/dobrodužná díla třicátých let, místy tryská skutečný naturalismus. Až sem dobré, jenže…kamenem úrazu je – tradičně – závěr. V tomto případě bych neřekl, že se jedná o klasický ICE nešvar (tedy nacpat tam tolik bohů a ascendetů, jako kdyby byli ve slevě v Kauflandu), ale o naprosté zmatení a chaos, kdy není moc jasné, jak a co se stalo. ICE si tím zasadil ještě jednu ránu – čtenář začne nad závěrem přemýšlet, třídit si linie…a zjistí, že kniha je ve své podstatě zbytečná. Moc nových informací nepřináší, pro celkový děj ságy je víceméně nepodstatná (což ještě může změnit navazující Assail, ale nevím). Takže by šla, teoreticky, i poměrně sepsout. Záleží tedy jen a pouze na vás, zdali na to ICEmu skočíte (nebudete šťourat moc hluboko, užijete si čtení prostě proto, že to je kvalitní příběh ze světa Malazu), nebo jestli odejdete zklamaní. Mimochodem, proč není na obálce klasicky loď? Jasně, v knize si lodí člověk užije až až, ale obrázek je obrázek…



WebArchiv - archiv českého webu