Margaret Atwood
Slepý vrah
Kategorie: sci-fi
originální název: The Blind Assassin
originál vyšel: 2000
odkazy: 2x [recenze]
- Komentáře:
-
jasonix | ***** 21.03.2021 12:33
Rafinovaná skládačka. Jako byste ježka v kleci zkřížili s rubikovkou a sudoku. Zdánlivě nepravděpodobný hybrid, ale funguje to. Aspoň na mě ano. Výsledkem je román v románu v románu. Bez přehánění. V jedné rovině drobnokresba zvyků přestárlé dámy Iris, jež cynicky a smířlivě komentuje všednodenní peripetie svého „života po životě“. Současně v druhé vrstvě rekapituluje bolestnou rodinnou ságu i tragický osobní příběh, které promítá na plátno moderní kanadské i světové historie v rozpětí téměř celého 20. století. Počínaje atmosférou mizejícího půvabu viktoriánské estetiky a jejího rozkladu přes dělnické hnutí 30.let, válečné běsnění až po konec století. Další rovinu představují ukázky z románu o hořkosladkém tajném vztahu revolucionáře a mladé dívky z vyšších kruhů, který byl údajně nalezen po smrti Irisiny kontroverzní mladší sestry Laury a je považován za autobiografický. A do něho je konečně jako matrojška včleněna vrstva poslední – onen „příběh v příběhu v příběhu“ – to, co vedlo k spornému zařazení celé knihy do SF škatulky: linie brakové sci-fi s prvky fantasy i spaceopery, kterou revolucionář dívce vypráví a chystá k tisku. Odehrává se na vzdálené planetě Zycron a kromě slepého assassina a jeho němé oběti tu vystupují i hordy barbarů a vetřelčí ještěráci. Masakr, co? :) Kdyby to člověk četl jako sci-fi, bude trpce zklamán. Pokud by se z románu vydestilovala fantastická složka, zůstalo by méně než 10%; nedlouhá povídka. Vlastně sama o sobě nepříliš originální. Je rozkouskovaná a rozdrobená mezi civilními kapitolami, kterými by se musel scifista protrpět. Co na ní ale originální je: komplementarita k zbytku textu. Metaforický odraz postav z převažující realistické části. Koncept slepého vraha jako personifikace nelítostného osudu, boha či spravedlnosti (?) s jejich nedokonalostí a handicapy. Spousta prostoru pro pochybnosti. Relativizuje se význam událostí i etika jednání postav. Přeskakování mezi různými rovinami je jako surfování po paralelních světech, které ale jeden druhý nepopírají, naopak stvrzují navzájem svou hodnověrnost. Podobně jako mnoho detektivek začíná román smrtí a zbytek se odvíjí v hledání viny a všech kauzalit. Nakonec se vše vyjasní, ale dá to práci. Příběh nepostrádá přesah sociologický (postavení ženy v předválečné kanadské společnosti) i sociální (podmínky dělníků v tehdejším průmyslu v kontrastu k životu horních deseti tisíc). Modeluje zajímavý sourozenecký vztah, vlastně dva – ten mezi Richardem a Winifred stojí taky za pozornost. Hlavní (několikanásobná) hrdinka ve mně vzbuzuje ambivalentní pocity: za prvé lítost kvůli všemu, co jí lstí a zradou vzali. Za druhé mě irituje její husičkovská naivita a neschopnost že to všechno dopustila. Postavy jsou poněkud schématické, zejména ty záporné (hotoví netvoři), ale to byl zřejmě účel. Richard má něco z Modrovouse. Winifred je zlá čarodějnice. Ze sympatických postav: Alex – cynický mladý bouřlivák, zbožňovaný idol, scifista. Cynická je i Laura, ale originální každým coulem. Ta její potřeštěná metafyzika! A dobrý duch domácnosti – prostořeká Reenie, kterou později nahradí dcera Myra. Velkou devizou všech rovin románu je cit pro detail a obraznost. I profánní události jsou podané s nádechem magického realismu. Ortodoxním scifistům nedoporučuji, trpěli by. Pokud ale máte rádi zajímavé příběhy, které vyžadují hodně pozornosti, soustředění a přemýšlení, budete odměněni víc než bohatě.
jirikk | ***** 30.10.2022 21:30Nejspíš nejlepší Atwoodová, nebo tedy alespoň na stejné úrovní spolu s Kočičím okem a Příběhem služebnice, pokud nechceme zbytečně přehánět. Nicméně komplikovaná stavba v mých očích staví román nad zmíněné dva kousky, je to vycizelovaný hlavolam, který čtenáři klade zejména zpočátku řadu překážek. Pokud ale vytrvá a zdolá je,dostane parádní společenský román kombinovaný s příběhem točícím se okolo tajemství. Skládačka, ve které do sebe v závěru skutečně vše zapadne, nicméně spousta falešných stop udržuje čtenáře zdařile v napětí a skvěle drží jeho pozornost až do posledních stránek. Ovšem pozor, scifi to není v žádném případě, určeno především příznívcům Atwoodové a asi psychologické prózy obecně, ostatní mohou být snadno zklamáni.
