Více vydání = více obálek.
Arkadij Strugackij
Boris Strugackij
Kulhavý osud
Kniha vyšla i pod názvem:
Chromý osud
(viz informace u vydání - záložka 'další informace')
Kategorie: sci-fi - podle filmu/zfilmováno
originální název: Хромая судьба ▫ Chromaja suďba
originál vyšel: 1986
vydání: Odeon 1989; Obzor 1990
- Komentáře:
-
Tua | **** 15.01.2011 04:47
Všiml jsem si jednoho principu v tvorbě A+B o kterém bych se chtěl u této knihy zmínit. Dal by se nazvat třeba ‘Hory, doly’ .. neboť ty vám během vyprávění moje zamilovaná dvojice vždy naslibuje. V principu jež mě tak zaujal je ale nezbytně nutná též míra objasnění naslibovaného. Nikdy neobjasní všechno! Ne, to bych ani nechtěl. Kouzlo vyprávění pánů A+B spočívá mimo jiné v množství vlastních výkladů a vlastních tezí. Je-li ovšem rozdíl mezi naslibovaným a objasněným příliš velký, může si připadat čtenář okraden, ošizen, podveden. Člověk si podrží v hlavě obří příběhovou mapu s každou bezvýznamností, s každým detailem, neboť vychutnávání spojitosti mezi čteným a nějakou pamatovanou prkotinou patří mezi jedny z čtenářových slastí. Dá se dokonce říct že čím je záležitost bezvýznamnější, tím silnější požitek z ní plyne, neb čtenář se domnívá, že do fabule již zcela pronikl, stal se její součástí a je sám na sebe pyšný. Jaké je však jeho rozčarování když většina podržených prkotin zůstane jen jednorázovými prkotinami a víckrát po nich neštěkne pes. To se obvykle dozvíme až když máme stoprocentní jistotu že za poslední stránkou už žádné nejsou. Někteří spisovatelé si takové lahůdky nechávají až nakonec a proto věříme, doufáme, čekáme… Kulhavý osud a jeho dvojromán Čas dešťů jakožto tzv. rukopis v Modrých deskách; oba mají cosi společného, totiž u obou jest hlavním hrdinou spisovatel. Trochu to připomnělo Miliardu let. Oba obsahují tajemství. V reálnější linii zůstává mnoho otázek nezodpovězeno .. proč ne? Proč by forma nemohla odpovídat skutečnosti? Kolik záhad u nichž máme to štěstí se vyskytnout se nám objasní? Obyčejně žádná. Že je to ale trochu nuda číst? Nu dobrá, od toho tu jest utopie Času dešťů s poněkud neuvěřitelnějším příběhem, ale zato jakž takž dovysvětleným (dle zásad Kubínovy vlny a románu obecně). Obojí se mi líbilo. Obojí mi přišlo neoddělitelné a to přesto že v CCCP vyšli obě dějové linie zvlášť. Ani jedno mě neuchvátilo ve stylu Lesa, nebo Pikniku. Zajímavý pohled do života spisovatelů, ano. Na mé bohy mi to ale přišlo málo. Přesto hodnotím vysoko.
„A kdyby tě někdo zbavil toho vzteku, tak bys asi byla hodná, a to taky není k zahození…“ „Kdyby mě někdo připravil o vztek, zůstane tu jen medúza. Abych byla hodná, musel by ve mně někdo vztek nahradit dobrotou…“
