Francois Rabelais
Gargantua a Pantagruel
Kniha vyšla i pod názvy:
Gargantua a Pantagruel. Kniha první až třetí
Gargantua a Pantagruel. Kniha čtvrtá a pátá
Hrůzostrašná historie velkého Gargantuy, otce Pantagruelova. kdysi sepsaná panem Alkofribasem, mistrem quintesence
Život Gargantuov
Život Gargantuův
Život Gargantuův a Pantagruelův
Gargantua
(viz informace u vydání - záložka 'další informace')
Kategorie: fantasy
vydání: Vzdělání lidu 1913; Kuncíř 1927; Družstevní práce 1931; Unie 1935; Unie 1940; Melantrich 1953; Melantrich 1953; SNKLU 1962; Odeon 1968
Slavný rytířsko-satirický román – dílo největšího spisovatele francouzské renesance (1494–1553) – vychází z lidových tradic, kronik, frašek a fabliaux. Titulní hrdinové – dobří obrové Gargantua a jeho syn Pantagruel – putují posvětě, aby potírali velikášství a zlořády a aby se „dobrali skryté nauky, jež jim má odhalit nejvyšší mysteria“. Kapitoly první až třetí knihy jsou nejen ohňostrojem veselých nesmyslů, parodií a prudkých invektiv proti pokrytcům,svatouškům, zhýralým mnichům „a jiným takovým sektám“, proti scholastice, poměrům na francouzských universitách (kniha byla v době svého vzniku censurována), ale dávají i vážné odpovědi na velké otázky, jež položila na pořad dnesoučasná renesance a reformace, a vyslovují autorovu perspektivu pokroku lidského ducha v ovládání přírody a jeho radost nad velkým pokrokem národní vzdělanosti..¨
Čtvrtá a pátá kniha (závěr údajně dokončen jiným autorem), v níž Pantagruel putuje po ostrovech Severní Ameriky, je nejprudší satirou proti církvi, mnišství, scholastice a justici. Celá látka poskytla spisovateli příležitost, abyuplatnil své encyklopedické vědomosti z oboru fysiologie, anatomie, botaniky a právnictví, i svou učenost humanisty obeznámeného s množstvím starověkých spisovatelů, i aby podal ukázky svého řečnického umění, povznášejícího se odkonkretního popisu k velkolepým visím. Výprava končí orakulem Božské Lahvice, v němž kněžka Bacbuc účastníkům vyloží, že „pravda je ve víně, které má moc naplnit duši veškerou pravdou, veškerou vědou a filosofií“. A připomenuvšiúčastníkům, že moudrost je v čase a že všechno vědění jejich předchůdců je sotva nejnepatrnější částicí toho, co jest a co neznají, propouští je s přáním, aby se vrátili s veselostí ducha, v níž je podstata pantagruelismu. (Podle J.Kopala.).