LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Pokračovanie série sa opäť s čitateľom nemazná, vrhne ho do úplne iného prostredia s väčšinou nových postáv.
Toto však neznamená, že by bolo pokračovanie horšie, skôr naopak. V tejto knihe už človek začína naozaj obdivoť rozsiahlosť, a komplexnosť Eriksonovho diela.
Pre mňa je jedinou vadou na kráse tejto knihy to, že niekedy je dej príliš rozvláčny. Aj tak by som jej ale osobne nedal menej ako 90%.

Souhlas s předchozím komentářem, co se týče postav, tak ty znamé se budou držet pouze jedné a později dvou dějových linií, ale zbytek je opět nový, z čehož vyplívá opět zmatení čtenáře. Naštěstí jsem byl už dostatečně otrlý z prvního dílu, ale i tak jsem mezitím dočetl několik jiných knih, než jsem se donutil prokousat ke konci, na kterém se opět všechno vyjasňuje - ovšem zde je kniha velmi tvrdě useknuta. Navíc se kompletně změnilo i samotné prostředí - děj se odehrává na ekvivalentu blízkého východu - tzn. opět jiné náboženství, hodnosti i zvyky, u kterých se musíte domýšlet co vlastně znamenají.

Jak už naznačily předchozí komentáře, vzhledem k novým postavám i prostředí se čtenář potřebuje znovu zorientovat... musím přiznat, že mi postavy ani prostředí tentokrát nebyly moc blízké. Osobně mě velké množství charakterů a z toho plynoucí roztříštěnost děje poněkud rušily a knihou jsem se prokousávala dost pomalu. Přesto nelze neobdivovat imaginaci autora a spletitost jím stvořeného světa. Nemůžu si odpustit rýpnutí směrem k obálce - je výjimečně hnusná a nevkusná, jedna z nejhorších, co jsem kdy viděla (mám na mysli vydání z roku 2003).

Maso. Sežehl jsem ji jedním dechem:o)) Jednička byla dobrá, ale tahle dvojka je vynikající. V postavách jsem se docela vyznal. Horší je že přečtete 4 stránky a šup čtete zase o někom jiném. Ale nejvíc mě štve, že autor nepopisuje pořádně rasy a postavy, takže v půlce knihy zjistím že někdo má bleděmodrou pleť:o)) a já si ho už budu do konce knihy představovat tak, jak jsem si ho vytvořil na začátku:o(( Musím tuhle knihu dát do top 10.

Přestože jsem dal prvnímu dílu velmi vysoké hodnocení, trvalo mi nějakou dobu než jsem se odhodlal ke koupi a přečtení druhého dílu. Po dočtení jsem však nesmírně rád, že jsem neudělal chybu a sérii neodložil. I mně přišel první díl lehce zmatený, a nevím zda jsem si na autorův vypravěčský styl zvykl nebo se autor v 2. díle zlepšil, ale Dům mrtvých se mi zdá o dost přehlednější než Měsíční zahrady. Opět je zde několik dějových linií, které se však s téměř železnou pravidelností střídají a děj je sestříhán tak, že vás udržuje v neustálém napětí a očekávání věcí příštích. Některé recenze k této knize tvrdí, že děj se naprosto liší od 1. dílu a není se při čtení čeho chytit. Pravda je, že prostředí je kompletně nové stejně jako hlavní dějová linie (Coltainův pochod). Nicméně vedlejší dějová linie, nebo spíše druhá hlavní, obsahuje několik postav z 1. dílu, vysvětluje jejich pohnutky a činy, které chronologicky následují po 1. dílu. Kromě těch několika známých postav však kniha překypuje novými, které jsou opět skvělě vykresleny - Coltain, Mappo a Icarium, Iskaral Pust, zaklínači a další. Jelikož MKP je temná fantasy, nečekejte nic malebného či roztomilého. Eriksonův svět je drsný jako pouštní písek v písečné bouři a s žádnou postavou (byť si ji oblíbíte sebevíc) se nemazlí. Koneckonců i hlavní hrdinové jsou jen lidé z masa a kostí a umírají stejně rychle, jako kterýkoliv jiný smrtelník. A že v tomto díle je umírání hodně. Dalo by se vlastně říct, že se jedná o jeden velký masakr na jehož konci pokrývají svět MKP desetitisíce mrtvých. Přestože kniha dává několik odpovědí, otázek, které vyvolává je mnohem více. Jinak perfektní čtení pro toho, kdo chce u knihy i přemýšlet. Jedinou (zanedbatelnou) výtku bych měl k popisu prostředí a postav, které je pro mně nedostatečné a neumožňuje mi, aby se mi Eriksonův svět promítal před očima. Nicméně jsem si na jeho styl už zvykl a u tak vynikajícího příběhu to klidně oželím. U mně 98%.

Velmi dobré pokračování série. Styl vyprávění se nemění - Erikson opět čtenáře hodí do děje a nechá ho ať se naučí plavat. Ale funguje to - potěší pár starých známých z prvního dílu i fascinující hrdinský pochod pouští, předem odsouzený k nezdaru, byť jsem sympatickému Coltainovi držel palce do poslední chvíle.

Na zacatku jsem byl potesen, zadne bezejmenne postavy. Ale pak to slo zas do kopru. Erikson k tem desitkam narodu, jednotek a skupin z prvniho dilu pridava dalsi desitky. Nazvy jsou podobne a tak se pletou. Pridava dalsi a dalsi informace o svete, což sice dělá svět komplexnejší, ale nas, ctenare, zahlcuji. To, ze doted netusim, co presne jsou d'ivers me sere!

Nastesti chyby v tomto smeru, bohate nahrazuje skvele napsanymi novymi postavami - ostatne Psi retez je to nejlepsi v teto knize, strhujici pochod k zachrane, ktery... no nebudu spoilovat.

Stridave oblacno bylo s Filisin (na zacatku fajn, pak zajimavost spadla), Sumar je buh, ale Kvitkuv vyvoj (pokud to mel byt vyvoj) se mi zdal bidny. A doufam ze Apsalar se do deje jeste vrati.

Druhý příběh z Malazké knihy padlých čtenáře zavede na již v prní knize zmíněný sedmiměstský kontinent. Děj začíná čistkou mezi říšskou šlechtou, kterou organizuje pobočnice Tavore, sestra Ganoese Parana, jeho druhá sestra Felisín je jednou z mnoha obětí této čistky. Stejně jako v případě prvního dílu jsou osudy Felisín a jejích spoluvězňů jen jedním z několika vláken splétajících celý příběh. V dalších čtenář sleduje osudy pěsti Coltaina a jeho "Psího řetězu" prchajícího před armádou povstalců, osudy Kalama, Kvítka, Šumaře a Apsalar, známých z prvního dílu, nebo též dění na tajemné stezce rukou a ještě několik dalších vláken, které se dříve či později pospojují (a nebo nikoliv). Za sebe mohu napsat, že se mi kniha četla o moho snáze než první díl. S mnoha pojmy je v této fázi čtenář již seznámen (když ne důkladně, tak alespoň zběžně, ale i to velmi pomáhá srozumitelnosti děje), přesto - zřejmě tradičně - zůstává velké množství neznámých, některé jsou vysvětleny v průběhu, většina však nikoliv. Nicméně stále je to snažší čtení než Měsíční zahrady - na nové prostředí a nové postavy si čtenář rychle zvykne - a mnohé si velmi oblíbí. Erikson zde tedy opouští jakýsi nevyhraněný styl psaní postav a celkem jasně definuje dobro a zlo, čímž dává čtenáři možnost fandit konkrétním charakterům - i přes jejich obvyklé značné množství (kniha opět obsahuje přehledný rejstřík postav a pojmů - takže se není čeho bát). Děj je opět stejně (ne-li více) výpravný jako v případě Zahrad, též obsahuje velké množství akčních a bojových situací. Tempu děje a případným zásekům (které se v knize snad ani nenacházejí) nemám co vytknout. Erikson opět odvádí naprosto špičkovou řemeslnou práci, je to zkrátka Pan vypravěč. Jistá nespokojenost skutečně může být zapřičiněna nevýrazným projevem a vývojem některých postav, ale na ubrání hvězdičky to dle mého nestačí. Superlativům v komentáři tedy odpovídá moje hodnocení.

Většina podstatného už byla řečena v předchozích komentářích. Oproti prvnímu dílu je rozjezd pomalejší, ale přesto se mi "začítalo" snáze, postav je víc, ale na některé jenom tak nezapomenete - a zejména konec Coltainovy linie je něco, co jsem rozdýchával dost dlouho, to se prostě musí přečíst. Děj je vůbec o poznání temnější a drsnější, ovšem přesto obsahuje "jiskřičky ve tmě" které mu dodávají překvapivý cit, záchvěvy lidskosti i uprostřed nejhlubšího pekla, navíc často od postav, u kterých bychom to nejméně čekali - smilování Aptorianské démonky nad tisícovkou ukřižovaných dětí, dojemná snaha Mappo Trella o záchranu přítele, atd. A vším prostupuje prvek, který v prvním dílu nebyl zdaleka tak výrazný, ale zde dodává překvapivou sílu: Eriksonova vášeň pro archeologii. Popisy měst a celých říší pohřbených pod nánosy písku Raraku, intenzivní dojem, že celá lidská civilizace je pouhá tenká vrstvička laku na kostře světa, pod kterou jsou vrstvy MNOHEM starší a silnější, střepy prastarých říší, snů i tragédií...

Jiné než absolutní hodnocení této knihy skutečně není možné a už se nemohu dočkat další části. Z Malazské knihy padlých se zvolna rýsuje to nejlepší, co jsem za poslední dva roky minimálně četl, a to podotýkám, že se rozhodně neřadím mezi skalní fanoušky fantasy.