LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Více vydání = více obálek.

Michail Bulgakov

Psí srdce

Kniha vyšla i pod názvem:
Psí srdce / Собачье сердце
(viz informace u vydání - záložka 'další informace')

Tato kniha je částí i jiných knih: Pohár života

Kategorie: sci-fi

originální název: Sobač'je serdce

vydání: Odeon 1989; Hynek, s.r.o. 1997; Garamond (web) 2012; Edika (web) 2013

Komentáře:

avatar2  | ***** 08.03.2008 17:13

Jedno se musí nechat – ten člověk uměl psát. Příběh nešťastného experimentu věhlasného moskevského profesora nenechá člověka odložit knihu dokud nedočte do konce. Profesor psovi v narkóze voperuje hypofýzu právě zemřelého člověka a sleduje, co to se psem udělá. Pes se začne měnit člověka a profesor zjišťuje, že opomenul jednu důležitou věc – zajímat se o to, co byl ten zemřelý zač… Rozsahem nevelká kniha si rozhodně zaslouží plný počet hvězdiček, nechybí jí nic co má správný příběh mít.

louza  | ***** 08.04.2013 15:37

Brilantní eskapáda pozorovacího talentu, jazykové výbavy a smyslu pro humor. V centru novely stojí geniální doktor, který úspěšně zmutuje psa v člověka. Ovšem v člověka radikálně odlišného politického vyznání než je on sám. Plejáda neskutečně vtipných a přitom dokonale logických situací potrhá čtenářovu bránici stejně tak jako zmrazí úsměv na rtech v okamžiku, kdy si uvědomí, že předloha pro Barykova patrně není pouhou smyšlenkou, ale přímým autorovým svědectvím.

Gaarq  | ***** 25.01.2021 09:24

bulgakov je opravdu dobrý, ať už píše fantastiku nebo realistické romány. i když, u něj to zas takový rozdíl není. psí srdce bere jedním vrzem zodpovědnost vědce za poznání mimo rámec zákona a běžné morálky, začátky bolševického režimu v rusku, převážně podané kriticky, i když sám autor pochopení pro odsouzení feudálního systému má, ne však pro diktatury všehoschopných lumpů a pitomců. a třetí, asi hlavní linie je rozsáhlá síť lidských vztahů v jednom bytě, či vlastně celém domě, okolo svérázné postavy polygrafa polygrafoviče barykova. autorův expresivní styl, přehršel nápadů a vybroušené pero – záruka skvělého počtení. autor je dalek černobílých morálních soudů, naopak prozkoumává okraje a temná zákoutí člověka a člověčenství. fantastické motivy úžasně sedí na absurdní situaci raně bolševického ruska, kdy pologramotní sociální inženýři totálně rozvrátili mezilidské vztahy, ať už v naivní víře, že oni vědí, jak to dělat líp, nebo asi pravděpodobněji podle starého dobrého „divide et impera“. autorův rozbor vědecké morálky je docela zajímavý, bulgakov sám byl lékař a chirurg, preobraženského zobrazuje jako relativně zodpovědného badatele, ale člověka, který se nebojí jít dál, za to, co většina považuje za správné. ačkoliv se celou dobu nabízí jednoduché a vysoce funkční řešení situace nepředvídatelného experimentu, on neváhá a odmítá jej, dokonce se snaží, upřímně, situaci řešit výchovou. nakonec pochopí, že jsou cesty, které nejsou určeny pro něj a volí rozumný kompromis, který vlastně nikomu neublíží. co mi chybělo, byla skutečná vědecká reflexe onoho pokusu, filip filipovič je spíš technolog než vědec, nedokáže úplně uchopit nový poznatek, i když si ho je vědom.

dodnes nechápu, proč stalin bulgakova obdivoval, snad proto, že se nebál, ale nebojoval proti režimu, jen jej karikoval a obnažoval. a já ho mám rád pro jeho skvělý sloh, i po tom století, a výborné nápady a myšlenky.