LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Guy Gavriel Kay

Píseň pro Arbonne

Kategorie: fantasy

originální název: A Song for Arbonne
originál vyšel: 1992

vydání: Talpress (web) 2000

odkazy: 3x [recenze]

Komentáře:

Doubravka  | **** 13.08.2008 12:00

Tahle kniha mi doma ležela už skoro rok, než jsem se k ní odhodlala a jsem ráda, že jsem ji četla. Varována recenzemi, že rozjezd nemusí být nejrychlejší, byla jsem trpělivá. Když jsem si na straně 100 říkala – tak kdy se to konečně rozjede? – trošku mi zatrnulo, ale nakonec jsem se poddala já a ne kniha a okolo třísté strany jsem se přichytila, že Píseň prostě ne a ne odložit, že ji mám nutkání číst pomalu i během přestupování v metru a tak podobně :)

V podstatě se skutečně jedná o téměř historický román, magie se vyskytuje minimálně a spíše ve vedlejší roli, ale na druhou stranu spousta dalších fantasy knih není o moc fantastičtější a přesto do žánru spadají. Nečekejte však od té historičnosti nějaký naturalistický středověk – autor se inspiroval trubadúrskou Provence 12. století (příběh je nicméně zasazen do evidentně jiného světa, který kupříkladu oplývá dvěma měsíci) a zde se rovněž tvrdošíjně drží událostí odehrávajících se výhradně mezi vyššími vrstvami společnosti.

Zpočátku jsem měla obavu, že se jedná v zásadě o milostný trojúhelník, ale jak se postupně ukázalo, tento problém byl pouze u kořene celého příběhu, který se točí hlavně okolo mladšího syna Galberta de Garsenc (který mi místy silně připomínal Tywina Lannistera z Písně ohně a ledu – až na to, že nedostal tolik prostoru a ani moci). Blaise opouští svůj severský domov, opanovaný mírně šíleným a silně zhýralým zrádcovským králem Ademarem z Gorhautu, aby nalezl, zpočátku inkognito, útočiště v rozverném a projasněném kraji Arbonne. Jako drsný muž patriarchálního severu má skutečně problém pojmout tradice arbonnského Dvora lásky, význam, jenž místní přikládají hudbě a poesii a v neposlední řadě ženám a samotné bohyni Rian. Je to ale koneckonců inteligentní mladý muž, ač poněkud zahořklý (však má proč), takže můžeme sledovat, jak jej tato zkušenost pozvolna proměňuje a k jakým rozhodnutím jej osud i čest přimějí.

Ano – je to trošku naivní, trošku zjednodušené a trošku přitažené za vlasy, krom hrůz ke konci knihy snad i trochu příliš laskavé, ale přesto se to čte neskutečně dobře a není všechno šťastno, co si zpívá.. Ademara, pod vlivem fanatického a machinujícího Galberta de Garsenc nenapadne samozřejmě nic lepšího (jak nám příběh dává tušit již od začátku), než se vydat zničit zženštilou Arbonne a navrátit bohu Corannovi jeho výsostné postavení mužské nadvlády. Není nouze o skutečně brutální postup jeho armády a nějaké to upalování „čarodějnic“ je na denním pořádku nejen v jeho říši, ale přenáší se pozvolna i na jih.

Jazyk autora (a koneckonců i vydařený překlad) se mi velice líbil, včetně jeho popisů a přirovnání, a některými snad trochu rozvleklejšími pasážemi jsem se ráda nechala unášet jako onou písní z názvu knihy. Doporučuji všem, kdož v sobě mají nějakou tu romantiku a zároveň se nezaleknou, když udeří syrová realita. ****

Dext1  | ****1/2 13.08.2010 19:43

Kniha mi v knihovně ležela víc než rok (podobnost s Doubravkou čistě náhodná:-)) a nějak jsem se nemohl odhodlat začít ji číst. Recenze jsem si sice nehledal, ale námět mi připadal docela nezajímavý a tak se vždycky našla kniha, která mě lákala víc. Když jsem se do toho nakonec přeci jen pustil, tak přišlo to, čeho jsem se obával – romantická slaďárna, ale naštěstí se poměrně brzy ukázalo, že to byl jen úvod a dál už to bylo jen a jen lepší a nakonec se dá říct, že jsem byl z knihy nadšen. Z toho, co jsem měl možnost od Kaye číst, to je jednoznačný TOP – 90 procent.

Madam Brbla  | **** 03.07.2013 15:50

Tohle je mé první setkání s G.G. Kayem a jak je patrné z hodnocení, tento pan spisovatel získal mé sympatie i pozornost. Předchozí komentující neopomněli zmínit, jak dlouho jim knížka ležela v knihovně, tak je s přehledem trumfnu: 4–5 let, než jsem se odhodlala román ofoukat od prachu a nalistovat prolog:-). Popravdě, příliš mě nezaujala anotace ani obálka, ke koupi tohoto titulu mě vedlo pouze renomé autora a výhodná cena. Není však na škodu, že si „Píseň pro Arbonne“ počkala, až povyrostu z akční četby a stanu se trpělivější čtenářkou. Trpělivost je totiž přinejmenším zpočátku zapotřebí: kniha se sice nečte nijak obtížně, přesto díky pozvolnému tempu vyprávění a pomalé gradaci netáhne tolik, aby člověk dychtivě otáčel stránky.
Hlavním hrdinou příběhu je žoldnéř Blaise, zachmuřený seveřan, který kvůli znevážené cti své domoviny vstoupil do služeb v sousední Arbonne, opovrhované pro její „změkčilost“. Blaise postupně proniká do místních zvyklostí a tradic, poznává křivdy a nesmiřitelné sváry mocných rodů, léčí vlastní rány na duši. Jak nové prostředí formuje tohoto zdánlivě obyčejného válečníka, také on získává vliv nejen na lidi kolem sebe, ale v důsledku na celé národy.
„Píseň pro Arbone“ je román o vztazích, přetéká emocemi, přesto (a naštěstí:-)) v něm fyzické projevy lásky mají překvapivě málo prostoru. Dočkáme se sice romantiky i akčnějších scén, stručně se seznámíme s náboženstvím i magií, podstatou však je důkladná duševní pitva, odhalování kořenů vyhrocených vztahů – manželů, milenců, marně toužících žen, odmrštěných mužů, znesvářených otců a synů, odcizených bratrů… Autor žongluje s mnoha míčky a má snahu vysvětlit i uzavřít osudy většiny postav, co se knihou třeba jen krátce mihnou. Tím si mě Kay získal: mám ráda, když do duší hrdinů vidím, když chápu motivy jejich jednání a nejsou pouhými papírem šustícími archetypy. Mírně bych vytkla snad jedině závěr, předvídatelný a místy skoro kýčovitě sladkobolný.
Příjemná kniha, má své drobné chybičky i hluchá místa, leč spokojených 75% (ne-li víc) si ode mě zaslouží a už se těším na opěvované „Lvy z Al-Rassanu“.