Více vydání = více obálek.
Terry Pratchett
Těžké melodično
série: Úžasná Zeměplocha
díl v sérii: 16
kniha patří do světa: Zeměplocha
Tato kniha je částí i jiných knih: Muži ve zbrani / Těžké melodično
originální název: Soul Music
originál vyšel: 05/1994
vydání: Talpress (web) 1998; Talpress (web) 2001; Talpress (web) 2007; Talpress (web) 2022
odkazy: 1x [info], 1x [ukázka]
- Komentáře:
-
shpina | **** 08.01.2007 10:04
Parodie na hudební průmysl – zvláště pak na rockovou scénu. Kdo má k této hudbě vztah, toho tento díl rozhodně pobaví.
warrior.soul | ***** 24.06.2008 18:16Každého fanouška rockové muziky musí tahle kniha zaručeně potěšit a kdo se trošku vyzná, tak ho některé narážky pobaví opravdu hodně. Já jsem si tenhle díl nesmírně užila a určitě ho doporučuji i „nerockerům“
Durgas | ***** 01.08.2011 15:29Ako rocker nemôžem inak ako 5*. Proste skvelé!
Speedemon | ***1/2 29.07.2019 20:20Zdařilá parodie na hudební průmysl (konkrétně ten rockový). Přehršel odkazů a do toho všeho Smrť jako jedna z hlavních postav, slibuje nekonečnou zábavu. I přesto mi tu chyběl nějaký silný moment, který by se mi vryl do paměti. Celou knihu jsem se pousmíval, ale nic většího. Možná jsem neodhalil dostatek skrytých narážek, ale pořád mám pocit, že z toho šlo ještě vytěžit o malinko víc. I tak hudba s kameny válí a rozhodně neuděláte chybu, když si ji přečtete.
Jen když si představím tu práci, kterou s tím překladatel musel mít… Neskutečné.
Strider | *** 04.09.2020 13:58Zdá sa mi to, alebo sa už Terry začína opakovať? Táto kniha mi príde ako plod súrodeneckej lásky medzi Mortom a Pohyblivými obrázkami. Namiesto filmu teraz ovládla Ankh-Morpork rocková hudba (aka “hudba s kamením”), starý známy Kolík ASP sa z toho snaží vytrieskať balík a do toho sa Smrť zas niekde zašíva a rieši existanciálnu krízu. V jednotlivostiach je kniha samozrejme stále zábavná (i keď teraz mi tu chýbali výraznejšie/šibnutejšie postavy), ale ako celok ma neoslovila. Môj problém je rovnaký ako pri Pohyblivých obrázkoch – tieto priame paródie výdobytkov modernej spoločnosti sú na mňa príliš “lacné”. 6/10 Napriek kritike si ale dovolím odcitovať pasáž, pri ktorej som sa musel aj vo vlaku začať smiať nahlas: Dav, znejistělý novým obratem situace, se zatetelil. „Zdravím tě, Ankh-Morporku!“ zvolal Drtič. Kývl na Špínu, který už na druhý pokus zasáhl své bubny. A doprovodná skupina se vrhla do svého prvního a shodou okolností i posledního závěrečného čísla. Přesněji řečeno tři posledních čísel. Drtič se pokoušel o Anarchii v Ankh-Morporku. Kubouš propadl naprosté panice, protože se neviděl v zrcadle, a hrál dokola tu jedinou stránku z kytarové školy Zábrnka Kobylky, kterou si pamatoval, což byl obsah, zatímco Mumák si zapletl prsty do strun. Co se Špíny týkalo, melodie písní, to byla starost těch druhých. On se musel soustředit na rytmus. Většina lidí to nepotřebuje, ale pro Špínu bylo i obyčejné tleskání do dlaní namáhavým cvičením v koordinaci. Hrál ve svém malém uzavřeném světě a nevšiml si proto, že se publikum zvedlo jako pokažený žaludek a vrhlo se na pódium.
