LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Osobne túto knihu považujem zatiaľ za vrchol tejto série(momentálne 4 knihy) pretože, tu sa už začínajú splietať niektoré dejové linky z oboch predchádzajúcich kníh a to tak bravúrne, že mi to miestami až bralo dych.
Síce v tejto knihe som sa prvýkrát aj niekedy stratil, ale maximálne tak 2 až 3-krát, čo je na knihu v rozsahu 900 str. vcelku dobré.
Túto knihu vo svojom rebríku kladie na tie najvyššie miesta a nemôžem jej dať menej ako 100%.

Prakticky volné pokračování prvního dílu. To velmi prospělo přehlednosti knihy, protože vetšina postav je již známá z prvního dílu a těch pár nových nehraje zas tak velkou roli, abyste se v tom zamotali jako u jedničky a dvojky. Navíc ani děj nemá tak šílené kličky, takže se to dá bez problémů a rychle přečíst.

Jak píše Thorgos - vždy když se spojila nějaká linka z předchozích dílů - musel jsem jen kroutit hlavou. Líbilo se mi to moc (ale 2 díl byl o kapánek lepší:o). Je to Sága s velkým S. Toho kdo to vzdal po prvním díle (pro mě také nejtěžší čtení - autor Vás do všeho hodí a nic nevysvětluje), toho lituji, protože neví o co přišel. !!!Erikson GO GO GO!!!

Jak již bylo zmíněno, jedná se o volné pokračování 1. dílu, přičemž děj se odehrává paralelně s příběhem 2. dílu. Co dělá knihu zajímavější než předchozí díly je fakt, že Erikson začíná konečně vysvětlovat něco málo z fungování jeho světa, a historie postav. Dozvíme se tak něco o magických chodbách, starších bozích, jak to vlastně bylo s pádem starého císaře, co je zač Rychlej Ben a pár dalších velmi zajímavých detailů. Jako v každém díle i zde můžete počítat se smrtí některých postav a dokonce se smrtí jednou z hlavních. Co mi zatím stále uniká je smysl vzkřišování mrtvých, resp. převtělování jejich duší. No, snad to bude vysvětleno v některém z dalších dílů. Co víc dodat? Perfektní napínavé čtení!

Po přečtení třetího dílu Malazské Knihy padlých už mám konečně dostatek informací, abych si dokázal udělat hrubý přehled o tomto světě i o některých postavách :)

V třetím pokračování Malazké knihy Padlých se autor vrací zpět na kontinent Genabakis, zpět k houfci Jednorukého a dalším známým postavám z Měsíčních zahrad. Mezi nepřáteli z prvního dílu ságy je uzavřeno spojenectví, s cílem porazit Pannionského věštce a jeho rozpínající se hrůznou říši. A že je to říše vpravdě strašlivá se svou armádou tenescowri. Poprvé se též objevuje "Chromý bůh", zřejmě hlavní zloduch ságy, který zde nicméně do děje zatím příliš nezasahuje (viditelně). Nemá smysl opakovat chválu na Eriksonův psací styl, neboť vše co bylo uvedeno v komentářích u prvních dvou svazků, platí i zde. Kniha se, i přes svůj značný rozsah, čte téměř sama od sebe. Zmíněný rozsah autorovi umožnil plně se věnovat množství dějových linií a opětovnému značnému počtu charakterů. Dalo by se napsat, že kniha je "vysvětlující", alespoň co se prvních 3 svazků ságy týče (i přesto, že na pochopení mnohých dalších událostí z Domu mrtvých je potřeba ještě Dóm řetězů - není však překvapením, že celá sága se i přes rozdílné lokace a rozdílné charaktery jeví značně propleténá). Též se mi při čtení zdálo, že kniha je zatím nejsrozumitelnější, čtenář je již ze začátku poměrně dobře seznámen s většinou hlavních charakterů (i když samozřejmě detaily o jednotlivcích se dovídá v průběhu děje), zná prostředí a Eriksonův svět, stejně tak i "politické pozadí" jež bylo naznačeno již v Domu mrtvých. Samotné bitvy jsou epické, závěrečná obzvlášť, a výčet hrůz Pannionského dominia by mohl tvořit samostatný komentář, autor zde překonává působení hord Smršti. A v ne právě veselém závěru Erikson ukazuje, že se nebojí zabíjet i velmi důležité charaktery. Opět tedy nelze hodnotit méně než 100%.

Na rozdíl od druhého dílu Erikson učinil krok zpět, ubral na mystické ponurosti a přidal, kde bych to já osobně nečekal - na humoru. Některé dialogy nebo situace kolem (vůbec velice povedené) partičky Paní Závisti, Paličů mostů nebo náčelníkovy dcery Hetan, která moc ráda jezdí (ovšem ne na koních) jsou skutečně "smrtící" a poskytují vítanou protiváhu dění okolo Pannionského dominia, proti němuž bylo - jak už někdo zmínil - řádění Smršti ve druhém dílu jen přesnídávka před obědem. Díky návaznosti na Měsíční zahrady se to celé čte mnohem snáze, je to jako vklouznout znovu do dobře prošlapaných bot, a i když přibude dost nových postav, při pozorném čtení jaké Erikson vyžaduje standardně se dá orientovat bez potíží. Přitom navzdory mírně humornějšímu tónu, závěr lze za veselý označit jen stěží.

Tento díl lze v mnoha směrech označit za "vysvětlující," pochopíme mnoho o minulosti i motivacích postav, stejně jako o tom, jak obrovská hra se ve skutečnosti hraje. Poznáme hlavního záporáka, poodhalíme tajemství chodeb i totožnost několika starší bohů a jedné staré rasy. Propojenost všeho se vším je přitom neskutečná a hloubka Eriksonova světa úžasné - hodně narážek směřuje podle všeho i k budoucím dílům a epilog je pak elegantně propojen s Domem mrtvých. Vlastně mě nenapadá nic, co bych mohl vytknout a hodnocení tomu odpovídá.

Knize po formální stránce jistě není co vytknout, exceluje na všech frontách - do detailu promyšlená, jazykově vytříbená, děj správně graduje, nekoná se žádný velký happy end. Půlbod srážím za to že se mi po celou dobu vkrádala do hlavy jedna myšlenka - já se v té knize ztrácím. Při velkám množství postav, ras, náboženství a vztahů je prostě prakticky nemožné pokoušet se předvídat děj, protože se kdykoliv může stát cokoliv. A cokoliv pak může vypadat jako autorův záměr. Já při čtení knihy rád přemýšlím, předvídám, tipuji. To je tady marné.
Ale není to zásadní vada na kráse. Kniha je to dobrá, kvalitní, dlouhá. A těším se na další díl.

Nejsem zcela nadšen. Zmatek přetrvává. Ta Eriksonova odporná vlastnost v ději na někoho hodně upozornit, ale nejmenovat, mě fakt sere. Označovat tento díl jako "vysvětlující" není zcela přesné, je tam sice několik pasáží, které vám dají pořádný kus informací o tomto úžasném světě. Ale ta hlavní (dujek, whiskeyjack) není vysvětlující, ale převracecí. Snové pasáže Mhybe mě nebavili, protože jsem je vůbec nechápal. Mám pocit, že jsem je ke konci začal i přeskakovat.

Ke všem postavám mám pak úctu, kterou jsem poprvé pocítil při čtení Terroru. Sleduji jejich životy (a smrt) a říkám si, že tam nemohl být nikdo lepší. Tato schopnost vykreslit vojáky - profesionály - je úžasná a už jen kvůli ní stojí za to číst.

Jdu si koupit masku a načmárat na ni pár čárek, asi tak 8, ať si pro mě nepřijde Syn matky noci.

Ďalšia kapitola, vysoké hodnotenie a veľmi dobré dojmy. Tretí diel Malazu nadväzuje na prvý diel a tentoraz je od začiatku pútavý a zrozumiteľný, prvé kapitoly obsahujú veľa užitočných informácií o svete a histórii, obraz sveta sa skladá o niečo ľahšie (nadšenie z informácií ma primälo k pridaniu si série a autora do TOP10). Erikson sem pridal veselý humor, usmieval som sa najmä pri Pani Závisti, histórii stola sapérov, Detoraniných prejavoch lásky, Vřetenovej košeli a iných. Postavy, ako je zvykom zaujmú, počas príbehu mnohé prejdú premenou a v závere aj prídu o život (zvlášť jedno úmrtie naštve). Je zaujímavé, že aj keď sú mnohé nesmierne mocné a múdre, sú uveriteľné (nepôsobia "supermansky") a do sveta patria. Súhlasím s knedlem, vojaci a zvlášť Paliči mostov sú vynikajúci a ťažko sa mi s nimi lúčilo, ak zomreli. Segulehovia a Mottskí zálesáci ma zaujali, snáď sa znova objavia. Narážky na Tiste Edur sa neminuli účinkom, s očakávaním hľadím na päťku.
K mínusom tretej knihy by som pridal jeden subjektívny. Ako napísal avatar, aj ja som sa občas v knihe strácal. Jednotlivých príbehov, narážok a plánov je mnoho a zapamätať si všetko je ťažké a ešte si to aj všetko spájať a predvídať je až nemožné. Viem, že to nie je problém knihy (ak by príbeh nebol tak zložitý a kvalitný, asi by tu nebol na prvom mieste), preto sa už teším na ďalšie (a určite minimálne ešte jedno) čítanie série.
Veľká spokojnosť. 90%