Dean Ray Koontz
Přežít
Kategorie: sci-fi - horor - podle filmu/zfilmováno
originální název: Sole survivor
originál vyšel: 01/1997
vydání: Knižní klub (web), Ikar (CZ) (web) 2001
odkazy: 1x [film]
- Komentáře:
-
Madam Brbla | *** 20.01.2011 21:37
Koontz je typický příklad spisovatele-řemeslníka: seká romány jako Baťa cvičky, oslovujíc mainstreamového čtenáře napínavými thrillery, nepříliš děsivými horrory a mysteriózními romány. Občas se snaží svůj prostý styl obohatit poetickými příměry, ale dle mého názoru jsou to pokusy křečovité. Poměrně slušně pracuje s psychologií postav, především s hlavním hrdinou či hrdinkou, někdy se mu poštěstí dostat se čtenáři pod kůži i dobře vykresleným padouchem. Ovšem ani v tomto směru nedosahuje mistrovství; musí si pomáhat popisy tam, kde se např. Stephen King uchýlí k nějaké drobné epizodce, co o vybraném charakteru řekne víc, než přímé „byl takový a makový“.
„Přežít“ není výjimkou v Koontzově tvorbě, někdy povedené, jindy slabší: máme zde hrdinu, bývalého reportéra Joe Carpentera, traumatizovaného úmrtím rodiny při letecké katastrofě. Po roce pasivního umírání zevnitř dojde k událostem, které jej nastartují ke zběsilé činnosti, začne urputně pátrat po příčinách pádu letadla a zároveň v něm ožívá naděje, že neštěstí možná někdo přežil. Svádí mě to k zhodnocení románu v podobných příměrech: start je relativně dynamický, zpočátku je obloha mlžná, nicméně průběh letu je poklidný, místy skoro až nudný, s několika turbulencemi, počasí se postupně zhoršuje, před přistáním je třeba několikrát zakroužit nad letištěm, podvozek se uspokojivě vysouvá… a pak to pilot napálí čumákem rovnou do ranveje – výbuch, plameny, letadlo na sračky. Jasněji řečeno: nadějný začátek, ve střední hře Koontz mohl být stručnější (občas se pocity a informace omílají dokola jak ho*na pod splavem), sem tam zavrávoral s logikou, nacpal příběh zbytečnými postavami a co je nejhorší, pointa začala smrdět kadidlem. Když už moje pozornost ochabovala a hvězdičkometr klesal k průměru, předhodil mi autor přijatelné, atraktivní vysvětlení příčin havárie, bohužel to nedotáhl až do konce se ctí. Namísto strhujícího finále děj rozmělnil, otevřeným/nedořešeným závěrem si podrazil nohy a náboženským plácáním si zlomil vaz. Překladatelka ho lehkými kopanci odkutálela do hrobečku a tam, ne po hrstech, ale lopatou házela hlínu mizerná redakce. Překlepy, hrubky i nesmysly byly pověstným posledním hřebíčkem do rakve nijak výjimečného thrilleru.
Uvedu pár příkladů, ten první jde možná na vrub spisovatele (nemám k dispozici originál k porovnání): Joe Carpenter má 37 let, příběh se odehrává v 90. letech, ale když se mluví o dětství hrdiny, jsou zmíněna 30. léta(?!). Dále bych na území USA nečekala, že někdo by nevsadil „ani dvě koruny“. Mezi úsměvné překlepy patří dotaz (při šacování zajatého člena ostrahy): „Nemá pistoli ani na nose?“ A jako poslední demonstraci diletantství zvolím ostudné „svaly jí atrofovali“. Prohřešků proti češtině je samozřejmě mnohem víc. Co s tím? Většinu čtecí doby se dojem držel v lehkém nadprůměru a krátce vylétl i k 70%, pokusím se tedy zapomenout na finální držkopád a odmyslet chyby, za které Koontz nemůže. V originále by to mohlo být na 59% max.
