Peter Suchanský
Zlaté mesto v pralesoch
Kategorie: sci-fi - pro děti a mládež - fantaskní
originál vyšel: 1934
Suchanský do slovenskej medzivojnovej literatúry priniesol dobrodružstvo a exotiku, väčšina jeho knižiek sa môže žánrovo zaradiť medzi dobrodružné cestopisy. Fantastické ozvláštnenie v druhom a treťom (Zlaté mesto v pralesoch) zo zmienených titulov vystupuje v podobe príbehov o starých mestách uprostred pralesa, kde potomkovia Inkov chránia bohatstvo, tajomstvá, múdrosť a čistotu. Touto témou Suchanský napojil slovenský literárny kontext na „mýtus Eldoráda“, ktorý je vlastne svojskou transformáciou archetypu „strateného raja.“.
Exotickosť prostredia a fantastické ozvláštnenie sa tu prelínajú a navzájom umocňujú, cestopis v týchto knižkách plynule prechádza do fantastiky, pretože ako vo viacerých Vernových románoch alebo u Haggarda, sa Suchanský zameriava na popis „bielych miest na mape“ (vnútrozemie Brazílie v tom čase ešte nebolo prebádané), v kontúrach ktorých môže načrtnúť svoje: „čo by bolo keby“. Azda aj preto je len veľmi ťažko určiteľné, či knižky z dobového hľadiska patria k vedeckej fantastike alebo fantasy.
Súdobá literárna kritika vyčítala Suchanskému príliš jednoduchú kompozíciu a použitie rekvizít zošitovej produkcie. Tieto prvky v Suchanského knižkách sa dajú nájsť – práve tie im zabezpečili značnú popularitu, najmä medzi mládežou. Suchanského „jednoduchosť“ však neskĺzava do primitívnosti, skúsenosti novinára nedovoľujú autorovi písať inak ako svižne a hutne, i keď miestami povrchne. Popri schematickosti zápletiek však Suchanský dokázal do textu vložiť množstvo konkrétnych, počas pobytu v Brazílii odpozorovaných postrehov.
...................................................................
…ZLATÉ MESTO V PRALESOCH je v podstate klasickým dobrodružným dielom, ale jeho ústredný motív ho radí do prúdu literárnej fantastiky – týmto motívom je mesto Inkov, stále existujúce kdesi v amazonských pralesoch. Do miniríše prenikne nielen vedecká expedícia, ale aj skupina dobrodruhov a obe sa zapoja do bojov medzi vládcom mesta a kastou kňazov…
Jozef Žarnay – Science fiction zo zaprášenej police… (Ikarie,
duben/1995)
...................................................................
Kniha je dost podobná předchozí knize Záhadná krajina v tropickom
vnútrozemí Brazilie.
Spoiler - obsah / děj knihy
Americký badatel Lindsay přijíždí do Velké Británie navštívit
badatele Doughana. Nabízí mu účast na výpravě při průzkumu
jihoamerických pralesů jižně od řeky Juruá, kde podle fotografií mají
být skryta stará města. Najmou 2 domorodé průvodce, které znají
z předchozích cest, pak kuchaře, mladého Slováka Janka Čierného a
vyrazí lodí po Amazonce a poté po řece Juruá. Na lodi tráví cestu hovory
o dějinách Brazílie, seznámí se s jistým Rámosem.
V osadě Gavión na řece Juruá přestoupí na čluny, ale najatí
indiánští veslaři je brzy okradou o několik člunů se zásobami. Pak se
objeví se na motorovém člunu Rámos s dalšími lupiči přepadne
cestovatele a chce po nich informace o městech v pralese. Cestovatelé se
osvobodí a naopak zaujmou lupiče, nechají je svázané v pralese, rozbijí
jim motorový člun. Cestou narazí na indiánskou osadu, kde jich varují před
návštěvou starého města. Rámos s lupiči je mine, aniž si cestovatelů
všimne, poté lupiči zavraždí 2 indiány a zajmou další dva.
K překvapení cestovatelů jde o indiány v šatech a s tmavší pletí,
že vypadají jako opálení běloši. Cestovatelé odhadují, že jde
o nějaké potomky Inků.
Cestovatelé zajaté Inky osvobodí, Inkové je varují, že kdo přijde do
města v pralese, již ho nesmí opustit. Cestovatelé přes varování jdou
složitou cestou s Inky do města. Dorazí k rozvalinám města a jsou
překvapeni jeho zlatými kopulemi a střechami, a i domy, obdělanými poli,
ovocnými sady, vydlážděnými silnicemi. Cestovatelé zjišťují, že jde
o dvě skupiny svářících se Inků, jedna je krále Aymara a druhá
církevní kněze Hually. O cestovatele nastane hádka, s kterou skupinou
mají jít, cestovatelé zvolí cestu ke králi. Dojdou do dalšího města,
nového města, kde jsou nové domy a největší je dům jako královský
palác.
Jeden ze zachráněných Inků, Tupak, je ministerský předseda, a ubytuje je
u sebe v domě. Cestovatelé navštíví místní muzeum. Cestovatelé se
dozví, že každý zajatý cizinec nesmí opustit město a musí pracovat na
církevních polích, pokud je 3 roky snaživý, může dostat místní
občanství.
Cestovatelé se dozví i historii měst, před 100 lety církevní vojsko
přemohla vojsko krále a církev chtěla vládnout, lidé si ale prosadili
volbu nového krále. Nového krále ale církev odmítla pustit do města, tak
si král postavil nové město a lidé se rozdělili na královskou a církevní
část. Ve městech se dříve platila daň, čtvrtina úrody připadla králi a
čtvrtina církvi. Král nyní nabádá svůj lid, aby neplatili daň církvi,
církev zase nabádá svůj lid, aby neplatili daň královi. Král má jen
50 bojovníků, církev 200 bojovníků, tak má převahu. Lidé se o to, kdo
jim vládne, moc nestarají, chtějí jen žít v klidu. Hádky mezi králem a
církví a rozdělení i po 100 letech pokračuje.
Cestovatelé se vydají na prohlídku starého města, církevní strážci je
chtějí zajmout, dojde ke rvačce. Janko Čierný je zasažen při útěku
oštěpem a umírá, cestovatelé se ubrání střelbou. Král požádá
cestovatele o pomoc v boji s církevní armádou a spoléhá na jejich palné
zbraně. Cestovatelé po váhání neradi souhlasí s pomocí králi, je jim
jasné, že dvojvládí je špatné.
Obě strany se připravují na boj. Než stačí královská armáda zaútočit,
církevní armáda zahájí útok a vyrazí zajmout krále. V překvapení
cestovatelů se na straně církevní armády objeví Rámos a zbytky lupičů a
mají také palné zbraně. Královští vojáci se za pomoci cestovatelů
brání, začínají mít v boji převahu, církevní armáda utíká do
starého města.
Armáda krále vyrazí do starého města, král nabídne církevní armádě
amnestii, ta se vzdá a vydá Rámose a jeho tlupu. Hualla se pokusí krále
zabít a je sám králem zabit, čímž boje a dvojvládí skočilo.
Cestovatelé pokračují v prohlídce města, narazí i na ohradu s koňmi a
ukáží Inkům, jak se na koni jezdí. 22. června začala slavnost
slunovratu, cestovatelé mají konečně možnost vstoupit do chrámu, kde
narazí na mumie a na obraz Boha Slunce ze zlata vykládaný drahokamy,
považovaný za ztracený. V rámci slavnosti je Rámos popraven smrtícím
plynem, druhý lupič je roztrhán koňmi, zbytek lupičů je odsouzen do dolů
na zlato.
Cestovatelé rozborem fotografií zjistí, že nejsou ve městě, které
hledali. Dozví se, že město existuje, ale že lidé v něm zemřeli na
nemoc. Cestovatelé se rozhodnou město nenavštívit, chtějí se již vrátit.
Král je žádá, aby o nich po návratu domů moc nemluvili, neboť zákon,
který zakazuje cizincům opustit město, stále platí, byť u nich byla
výjimka. Cestovatelé odchází zpět, dostanou na cestu i koně a tři dny je
doprovodí bojovníci.