kniha » Finální říše
v Top10 3 | chce si přečíst 18 | chce mít v knihovně 5 | má v knihovně 45
hodnotilo: 91
87%
Finální říše

Brandon Sanderson

Finální říše

série: Mistborn
díl v sérii: 1

Kategorie: fantasy

originální název: Mistborn: The Final Empire
originál vyšel: 07/2006

vydání: Talpress (web) 2008

odkazy: 2x [recenze]


Komentáře:
Romison  | ****

Dalo by se rici klasicky fantasy pribeh nebyt vyborneho systemu magie, ktery knihu povysuje o tridu vyse. Hlavne na pocatku jsou akcni sceny diky tomuto systemu magie vyborne. Na tomhle by se Wachovsti vyradili :) Bavilo me to.

Doubravka  | ****

Myslím, že Brandona Sandersona budu mít docela ráda. Zatím jsme od něj četla obě jeho knihy, které v češtině vyšly, a musím uznat, že třebaže základní linie jeho příběhů je poněkud obehraná, umí své romány ozvláštnit originální magií. Zajímalo by mě, k čemu se dopracuje za nějakých deset let.

Takže k Finální říši – o co vlastně jde? Příběh je starý jako lidstvo samo: tyranský vládce, zkorumpovaná šlechta, utlačované masy a skupina vyvrhelů, kteří se propracují k tomu, že místo budování své zločinecké kariéry se pustí do předem zdánlivě prohraného boje proti kruté vládě a nerovnoprávnosti. Tohle všechno už známe z mnoha jiných knih, zde ale kulisu tvoří vcelku poutavá myšlenka allomancie – schopnosti některých jedinců „spalovat“ kovy a tím si zvýšit určité vlastnosti nebo dokonce získat schopnost ovlivňovat emoce ostatních či manipulovat s kovovými předměty. Sanderson má tento systém magie skutečně docela propracovaný, včetně různých vad na kráse a omezeného využití, jakož i ještě netušených a nevyužívaných možností :)

Hlavní postavy máme dvě – psance Kelsiera, který mi, musím přiznat, místy trochu lezl na nervy svou téměř nadlidskou dokonalostí (včetně jeho dokonale roztomilých slabůstek), nicméně sžila jsme se i s ním. Dále je tu mladičká Vin – ta mi jako postava přišla mnohem realističtější a uchopitelnější, a jež je, přes své nově objevené schopnosti, pořád prostě neotrkaná holka, která má občas problémy prohlédnout, co je vlastně její pravé já (ach ta puberta ;) a čemu a hlavně komu vlastně důvěřovat. Jak se s tím vypořádá a jaký vliv má na veškeré dění, je docela zajímavé čtení.

Kniha má docela spád, střídá se tu akce s intrikami a plánováním, vrstvu po vrstvě se nám odhaluje, jak tento svět vlastně funguje a co za tím vším vězí. Protože se jedná o první díl trilogie, mnoho nám ještě zůstává neodhaleno, ale potěšilo mě, že alespoň část děje na konci prvního dílu jistým způsobem vyvrcholila a čekání na pokračování tak nebude tak nepříjemné, jak tomu může být u jiných sérií, kdy člověk marně a vytrvale čeká, kdy – a jestli vůbec – se dozví „jak to bylo dál“ ;-)

V procentech bych dala tak 70, přecejen jsem už četla i v tomto proudu fantasy už větší pecky, ale celkově jsme spokojená a jsme zvědavá, jak se to všechno vyvrbí.

jix371  | ****1/2

Uz vas otravuje „velekej borec s velkym mecem jde zapichnout velkyho smejda na velkou horu“ na sto zpusobu? Tak si prectete Finalni risi, je to zase to stejny, ale uplne jinak. Misto mecu se bojuje penezma, misto hory mame roviny a velkyho borce chytili. Jen ten vrchi zloduch je porad extra zlej a osklivej.

Ascella  | ****1/2

Intriky, politika, moc a peníze, nečekaně i na penězích závislý Pán Vládce – neotřelé, nápadité, okořeněné o zajímavý systém magie. Kniha by si zasloužila lepší překlad, lépe se sžít s jazykem. Jazykově mi přišla velmi chudá a některé věci by bylo lepší přetvořit více dle jazyka našeho než se striktně držet originálu. Vždyť v Pánu prstenů nikdo neprotestuje proti přečeštělým místopisným názvům! Jak lépe by znělo MLHOROZENÍ místo Mistbornů, odvozeno od urozených, když jde o schopnost přenášenou dědičně mezi šlechtou… Nebo Prameny Povznesení namísto povýšení. Chválím postavy – Vin je pro mne velice věrohoné děvče, její proměna z klubíčka nervů na dámu uvěřitelná, sžitelná. Kelsier mi naopak tolik neseděl. Ale vcelku postavy jsou velmi zdařilé, opravdovější, živější než v autorově předchozím díle.

Frozenstain  | ****

Tak tohle se mi opravdu líbilo. Dobře se to čte, má to spád, napětí, emoce, originalitu, zvraty, správně děsivý zloduchy (inkvizitory) i sympatický hrdiny. Dávám 85%.

KainIX  | ****1/2

Máte-li rádi magii, pak pro vás bude tato kniha horkým favoritem. Systém magie má Sanderson hezky propracovaný a akční scény jsou díky tomu úžasné. Z postav vyčnívají jen dvě a Vin si musí oblíbit snad každý. Kelsier, který mi trochu připomínal Tehola z Eriksonovy Malazské knihy padlých, mi k srdci tolik nepřirostl, ale stejně, to co s ním autor ke konci provedl mi vyrazilo dech. Příběh je navíc hezky uzavřený, takže vyloženě nenutí číst další díly. Přestože se najde pár věcí, které mi vadily (občas lehce infantilní jazyk – nevím, zda překlad nebo originál, drobná nelogičnost, příliš deus-ex-machinovské vyřízení inkvizitorů na konci), hodnotím knihu 90%, protože po delší době jsem se zase od knihy nemohl odtrhnout a snažil jsem se využít každé příležitosti ke čtení, která se naskytla. Vše ostatní už je v komentářích přede mnou.

michalb  | ****

Celkove se jedna o nadprumerne fantasy, ale necekejte nic svetoborneho. Ja osobne jsem mel trochu problem se zacatkem knihy. Rozjizdi se to pozvolna a na nektere hrdiny jsem si zvyknul az posleze. System magie se odkryva postupne a dal v knize je videt, ze to autor opravdu promyslel, coz mam rad. Celkove 75%.

Ruffy  | *****

Tahle knížka mě fakt chytla. Příběh o temném pánovi z úplně jiného konce a úplně v jiném pojetí. Partička hlavních hrdinů jsou neuvěřitelní sympaťáci, hlavně ústřední dvojku (Kelsiera a Vin) jsem si naprosto zamiloval. Všichni chválí systém magie…já bych to magii snad ani nenazval, snad spíš zvláštními schopnosti, které hlavní hrdinové musí velice chytře využívat. Paradoxně čím více jsou hrdinové ve svých schopnostech omezeni (což je tento případ – allumancy má přísně stanovená pravidla), tím inteligentněji se je musí naučit používat. Akční scény a souboje jsou lahůdka, která vyžaduje zdatnou představivost – na to by se koukalo na filmovém plátně! Knížka nenudí a šlape kupředu svěžím tempem. Je to skvělá a chytrá zábava, kterou můžu s radosti všem doporučit.

Madam Brbla  | ****

Za poslední týden jsem dočetla dvě knihy podobného rozsahu (570–590 stran) ze škatulky fantasy žánru. Zatímco Eriksonovy „Měsíční zahrady“ mi odolávaly 18 dní a někdy jsem se do nich musela celkem nutit, Sandersonovu „Finální říši“ jsem sfoukla za 6 dní. A to byl taky důvod, proč jsem sáhla právě po tomto autorovi, který mě o schopnosti snadno čtenáře vtáhnout do děje a nenásilně udržet jeho pozornost přesvědčil již dříve. Po relativně náročném nakouknutí do Malazské říše jsem prostě potřebovala knihu jednoduchou – nikoliv jednoduše hloupou, nabízející nejen zajímavý děj a sympatické hrdiny, ale také cosi více proti standardním fantasy románům (zkrátka cosi originálnějšího než mávání meči a abrakadabra fireball). Přidanou hodnotou je zde promyšlené fungování allomancie, ovládání kovů s různými účinky.
Popelem zasypávaná Finální říše je bezútěšné a drsné místo pro život. Především pro skaaty, nejnižší a zdaleka nejpočetnější vrstvu obyvatel, otročících pro božského Pána Vládce a šlechtu. Existují však lidé, kteří chtějí změnit svět a právě mezi ně osud zavede mladičkou Vin. Osobně jsem s touto umíněnou osůbkou, jíž je věnováno nejvíce prostoru, měla trochu problémy. Více jsem si oblíbila jejího mentora Kelsiera a zbytek party, co bojuje proti zažitým pořádkům. Jako drobný zápor bych uvedla opadnutí tempa ve střední třetině románu, kde se navršilo příliš holčičích starostí (jaké šaty si vybrat na ples, zda ji jistý šlechtic miluje a ona jeho?). Jinak děj stále svižně pádí, v závěru uhání jako splašený a přes uzavřenost ponechává dost otázek do dalších dílů.
Malé výhrady mám také k příliš pražskému překladu dialogů, mě to prznění mateřštiny prostě tahá za oči. „Finální říše“ splnila má očekávání (byť „Vyjednavače“ hodnotím o něco líp) a pokračování si jistě nenechám ujít. 80%

Klobouk123  | *

Chápu, že je to knížka pro mládež, za to aspoň ta jedna *, jinak pro mě brak. Jistě pobaví, že se hlavní padouch jmenuje „Pán Vládce“ a země, které vláne, „Dominancie“. Sandersonův Cosmere je zajímavě a originálně vypracovaný. Škoda, že se autor místo na kvantitu nesoustředí na kvalitu…

SONP  | ***1/2

Když jsem přečetl druhý ze dvou dostupných dílů Archivu Bouřné Záře, rozhodl jsem se zkusit starší autorův cyklus Mistborn. Úmyslně jsem si o něm nic nepřečetl a tak jsem byl od počátku fascinován ponurým světem s padajícími sazemi, utlačovanými nevolníky a revolucí ve vzduchu. Dokonce mi to připomnělo zlatou dobu Chiny Mievilla. K tomu všemu se přidala velmi pěkně vymyšlená magie kovů a vypadalo to, že jsem odsouzen přečíst si cyklus celý. Jenže postupem času se přidaly plesy a krásné šaty a krásní sečtělí šlechtici a jejich intrikující snoubenky, zkrátka se to nějak nepozorovaně změnilo v Young Adult, jak má být. A tak jsem zbytek knihy už strávil s tímto pocitem a nějak jsem to doklepal bez počátečního nadšení. K tomu všemu se využití magie v soubojích změnilo v dojem, že čtu popis cizího hraní hry na konzoli, kde X=pálení cínu, A=pálení cínu s olovem a tak dále. Ocenil jsem ovšem, že jde o sevřený příběh s koncem (dnes vzácné!). Tahle série ale nebude pro mě a radši si počkám na další díl Archivu. 70%



WebArchiv - archiv českého webu