Víctor Sáiz
Elektronkový president
Kategorie: sci-fi - povídková sbírka - fantaskní
originální název: El banquete
Smrt šéfa
Módní blázni
Auto
Potvrzení
Oběti
Elektronkový president
Úplné informace najdete pod záložkou povídky
Doslov v knize:
Největší argentinské nakladatelství Losada pořádá každý rok anonymní
literární soutěž, které se zúčastňují většinou mladí nebo dosud
málo známí spisovatelé ze všech zemí španělského jazyka. Její
náročnost zaručuje pětičlenná porota; v posledních letech v ní zasedal
i významný guatemalský spisovatel, žijící v emigraci, Miguel Ángel
Asturias, známý u nás svou knihou „Víkend v Guatemale". Victor Sáiz
získal roku 1959 v této soutěži třetí cenu za soubor povídek „El
banquete" (Hodokvas), z něhož bylo několik čísel vybráno pro tento
svazek.
Sáiz pochází ze severošpanělské Asturie, kde se narodil r.
1920. Vystudoval v Barceloně filosofii a už od svých dvaceti let psal
povídky, kritiky a články do časopisů. R. 1949 vydal v Barceloně svou
první knihu povídek „El cable" (Kabel). Za dva roky poté přesídlil
natrvalo do Argentiny, zřejmě proto, aby měl větší volnost pro svoji
práci. V Argentině spolupracuje s řadou časopisů, napsal filmové
scénáře, divadelní hru i román a dostal cenu za nejlepší detektivku.
Odměněním a vydáním jeho povídek v Losadově nakladatelství proniklo
jeho jméno i do dalších zemí, neboť knihy tohoto nakladatelství se čtou
po celém kontinentě.
Přes některé své fantastické aspekty vycházejí Sáizovy povídky
z bezprostřední skutečnosti moderního člověka a sám autor je označuje
za „hrst kritik". Sáizovi však nikdy nejde jen o pouhý vnější popis
kritizovaného jevu, nýbrž o jeho přetvoření v hodnotu uměleckou.
A naopak zase tím, že určitý jev vyjme z celého souhrnu a umělecky jej
ozvláštní, vyniknou jeho specifické rysy i důsledky pro člověka jakožto
jednotlivce. Sáiz povětšině pracuje — alespoň v povídkách zde
vybraných — metodou absurdní nadsázky: každý svůj námět dokáže
vyhrotit do takového extrému, že téměř nepozorovaně překračuje hranici
skutečnosti a dostává se do oblasti fantazie. Někdy mu k tomu stačí jen
trochu překrýt dvě dějové roviny, třeba skutečnost a snění („Auto"),
jinde naopak zmaterializovat běžnou metaforu o „červíčkovi", který se
stává příčinou rozchodu mladých manželů („Oběti"); většinou však
jde o to, že „domyslí" až do krajnosti některé negativní rysy života,
jak je vidí kolem sebe: ustrašenost před nadřízenými („Pozdrav"),
neosobnost a nelidskost „velkých šéfů" („Smrt šéfa"), kapitalistickou
podnikavost a konkurenci („Módní blázni"), byrokratismus („Potvrzení„)
anebo konečně to, čemu se v Jižní Americe říká politika
(„Elektronkový president“).
Přestože všechny Sáizovy povídky končí nezdarem, neznamená to ještě,
že by jejich autor hlásal pesimismus; nepochybně pouze chtěl tímto
tragickým vyzněním zdůraznit nebezpečnost jevů, jimiž se zabývá, ať
už jde o záležitosti jen ryze osobní anebo třebas i dosahu státně
politického. Sám říká, že jeho kniha vyjadřuje „touhu po světelném
paprsku, který by ozářil tento temný svět, za nějž všichni společně
neseme zodpovědnost". Je zřejmé, že měl při tom na mysli především svou
původní vlast, od jejíchž problémů by se asi sotva dokázal plně
odpoutat, i svou vlast adoptivní, kterou pozoruje stále ještě zbystřeným
pohledem cizince, avšak leccos z toho, o čem píše, dosud zatemňuje
třebas i život náš.
Umělecké postupy Sáizovy mají řadu kořenů; jeden z nich, totiž princip
nadsázky, bychom našli už ve starém španělském pikareskním románu,
hlavně u Queveda; leckteré motivy by se daly vyvodit z působení Franze
Kafky, který se i v Latinské Americe hojně čte; a jistě zde přispělo
i latinskoamerické specifikum poslední doby, tzv. „magický realismus",
u nás dosud takřka neznámý, jehož hlavním představitelem je právě M.
Á. Asturias (nikoliv však v knize vydané česky). Jsou tedy v tomto smyslu
Sáizovy povídky svéráznou syntézou, zatím však stále ještě přehlednou
a nepříliš složitou, takže nám může sloužit i za odrazový můstek
k pozdějšímu poznání a pochopení uměleckých konstrukcí
náročnějších a komplikovanějších.
Sáizovo dílo je zvláštním a vzácným typem z rozhraní dvou odlišných
literárních oblastí: některými svými vlastnostmi je nám blízké, je
„naše", a právě ony nám usnadňují vstup do odlehlejšího uměleckého
světa Latinské Ameriky, který se nám zde zároveň otvírá.
Eduard Hodoušek