LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

tak nevím. star trek fan-fiction není můj šálek čaje. nicméně je třeba uznat, že i přes poněkud krkolomnou zápletku (příliš mnoho bohů ze stroje) je příběh čtivý a zajímavý. čím trpí, krom aktuálního zpracování, to je sám vesmír star treku; rozdíl mezi romulanem a člověkem (psychologicky) v podání autora je zanedbatelný. to se mi jednoduše nelíbí. to vše navíc podpořeno ilustrátorem, který romulana neviděl ani z rychlíku.

milé překvapení. dobře napsaná SF s vojenskou a AI tématikou. pointa je sice lehce předvídatelná a není příliš průrazná, ale i tak je uspokojující. sláva autorovi ;)

Inu, ani na hřbitově se s Jirkou nenudíme ;)

obecný problém povídek ivana mlse, slušně napsané, celkem vtipné, ale jako i v tomto případě, pointa velmi slabá. ba víc, dosti násilná (v obém slova smyslu). je to škoda, lehký styl a dobrá pointa bývaly dobrými devizami české SF.

Tak opravdu nevím co mi na této povídce vadí, ale něco to je. Má nápad, má atmosféru a přesto ji ne a ne dočíst. V textu se motám, ztrácím nitky, nevím kde se pohybuji . . .

Příběh spisovatele v daleké budoucnosti, kde se již všechno stalo a proto není možné napsat fantastický román. To se mu však nakonec povede. Napíše román o spisovateli, který napsal fantastický román.

Byla by to vlastně pouze taková anekdota, ale ta délka je na tento útvar příliš dlouhá. Není to moc povedené, ani nápadem, ani zpracováním. Nějak mi to připomnělo 70. léta.

O proti povídkám obsažených ve Válečné lsti trochu slabší, ale i tak stále na vysoké úrovni. Ale chyběla mi tu ona jiskra, která se mi na Krvavém pohraničí líbila. Kvůli tomu dám jen 4*

jak začne jana rečková psát něco ze své branže, většinou to dopadne dobře. velmi zajímavá parafráze na k. čapka. místy mi haprovala logika, ale atmosféra je skvěle depresivní a bezútešná.

slušně napsaná, krátká povídka. nic nového, ale má hlavu i patu.

Skvělá povídka velmistra SF! Telekineze mě vždycky zajímala a občas každý z nás touží udělat to samé co šestiletá Nancy…:O)))

a další perverze. tentokrát podstatně lépe napsaná (než osobní strážce), ale po zajímavém rozjezdu a zmatené střední hře následuje alogický (a bohům žel nezajímavý) konec; opět sexuálně úchylný. kdyby to alespoň bylo funkční začlenění takového námětu (nějaký pěkný horor a la geraldova hra) a ne jen hormonální erupce…

podivná úchylárna, která má se SF společné maximálně jednu zmínku o vesmírném zboží a pak o dopise ze vzdálené mezihvězdné kolonie. mám neodbytný dojem, že jediné, o co tu jde, jsou perverzní sexuální fantazie. nic proti, ale v ikarii?

Dívka, která slouží v polní nemocnici ve Vietnamu má nadání, kdy se jí zdá o smrti vojáků. Sny se postupně začínají uskutečňovat. Je přeřazena ke zvláštní jednotce, ukryté kdesi v džungli. Jak ale zabránit snům a hlavně jak odvrátit nelítostnou budoucnost? Tato obžaloba válečného šílenství ze strany člověka z nemocnice a ne ze strany válčících s až naturalistickým pohledem na válečné útrapy mě prostě dostala.

Velmi zajímavá povídka.

zajímavý námět, formální provedení na dobré úrovni, ale silně pokulhává vnitřní konzistence příběhu; tak nějak nejsem schopen autorovy věřit, co píše. text je plný rozporů; on popis rasy, jakými jsou nohumové, není snadný. autor snadno ve své fabulaci zabloudí a potom se můžeme setkat s tím, že jedno tvrzení popírá to předchozí. zdá, že si autor ukousl větší sousto, než byl schopen požvýkat. nicméně, námět za lepší zpracování rozhodně stojí.

Brak je přehnaný, tak špatné to není. Hokeš má minimálně pozoruhodný styl, práci s jazykem, jakou mu můžou mnozí závidět. Že zrovna tuhle povídku překombinoval a hlavně ten „přeřezávací“ fór to zabíjí, je věc druhá. Ale odvahy autora, co se minimálně nebojí experimentovat, je třeba si vážit. Tři hvězdy.

nečitelný hokeš. tedy, ještě jsem nenarazil na nějakou jeho povídku, která by se číst dala. o obsahu ani nemluvě. to, že je něco přesložitělé až k nečitelnosti neznamená, že je to dobré.

okopírovaný námět (hvězdná pěchota), okopírovaná pointa. neuvěřitelní hrdinové (androidi nerozeznatelní psychicky od lidí). text plný klišé. jediné, co to vše zachraňuje, je autorům potenciál. ač obsahem (zatím) nevalný, formálně je text dobrý.

typicky špatná povídka jany rečkové. tentokrát navíc s několika novými prvky: např. siláckými klišé.

Čo mám na toto povedať? Poviedka zaujme technológiou, postavami  – najmä Kristýny a Stratneho (taká podobnosť mien s Vratnym zo 17tky :)), námetom, a tým, že netreba žiadne zosobnenia zla. Stačia fyzikálne hry :) Vynikajúce. Pán Bartoš rozhodne nesmie prestať s písaním, aj keď je v počte diel na poli českej SF nováčik, pre niektorých (zvlášť mňa) sú jeho diela stávkou na istotu. Len tak ďalej.

Pohodová poviedka, hrdina je sympatický, príbeh sa číta dobre, no na konci zistíte, že to bola len taká priemerná misia :) Akurát mi nesedel pucung od Bytewskej, veď koniec nebol taký ako hovorila.

Príjemný epilóg k JFK15 (jednoduchý ťah, ako zaručiť záujem čitateľa o danú poviedku :)). Na môj vkus bol koniec trochu zaláskovaný :) ale inak je to veľmi dobrý príbeh, na ktorom ma prekvapuje najmä čtivosť, hoci je to z pohľadu Nikity.

Drsné, vtipné, zábavné a v rytmu kvapíku!

V zásadě ne špatné, ale na můj vkus až moc rozvláčné a dlouhé. Autorův styl mi nesedl a co mi s odstupem času vadí asi nejvíc, po tom co jsem přečetl Hellstromův úl bych řekl, že z něj Barron čerpal víc než by bylo zdrávo…

Space opera říznutá hard SF. Jak napovídá sám název, nechybí náboženský podtext, nejde však o žádnou církevní agitku. Zpočátku je to nelehké čtení, po několika frustrujících stránkách jsem dokonce přemýšlela, že ani nedočtu. Ale jsem osoba tvrdohlavá, donutila jsem se dál obracet stránky a pozvolna vše začalo dávat smysl. Odměnou za vytrvalost mi byl fantastický, nádherný, melancholický příběh. Proč tedy „pouhých“ 80%? Jde čistě o můj osobní problém: nemám pocit, že bych „Katedrálu“ pochopila úplně dokonale. Každopádně si tuto povídku ráda někdy zopakuju a třeba pochopím více…

Polský vymítač se zálibou v alkoholu, postarší ranař, kterému sláma čouhá z esesáckých holínek, Jakub Vandrovec ve své nejlepší formě. Pokud jej neznáte a nevíte, co od příběhů o této svérázné postavičce očekávat, tak v první řadě pořádnou porci černočerného humoru. Smíchejte literární ingredience od Jiřího Kulhánka, přihoďte něco od Terryho Pratchetta, špetku Sapkowského a máte Jakuba Vandrovce:-).

I mistr tesař se utne a tady se dle mého názoru paní Rečková utnula (utla?) pořádně.

Tak teraz som riadne naštvaný. Na tejto poviedke mi vadili dve podstatne veci: ukecanosť JFK – na to ako je JFK vykreslený v dieloch je to tu otočené naruby. Dialógy boli divné a neprirodzené, asi pre krátky priestor. A po druhé – koniec. To Neff nemohol napísať nejaký normálny koniec? Sakra, väčšiu hovädinu nemohol vymyslieť. Cítim to ako zradu na čitateľovi a JFK tíme. Mám silny pocit, že Neff projekt JFK neberie ani trochu vážne. Jeruzalémsky masakr beriem ale toto vôbec nie. Namiesto toho by som si radšej prečítal ukážku z osemnástky. SPOILER: nápad súboja so sebou samým by som bral, ale inak spracovaný, prepracovaný = hodnotnejší.

Zpočátku by se mohlo zdát, že jde o jakousi „parní“ military sci-fi, kdy po 3. světové válce nefunguje elektřina (už zase:-)), zničená Země připomíná pustinu, vegetaci zná většina obyvatelstva planety jedině z knih či z muzea… Lidstvo je děleno na různé stupně genetické čistoty, podle toho jsou udělovány povolenky na děti. Ve žhavých pouštích Evropy probíhají líté boje s mutanty. Žoldnéřské skupiny obsahují mix lidí různých pohlaví i národností (mnohojazyčný žargon vyžaduje elementární znalosti angličtiny, němčiny a ruštiny), nechybí dokonce ani inteligentní zvířata. Působí to jako pochmurná vize budoucnosti? Andrzej Ziemański však tuto povídku přes své závažné poselství pojal s velkým nadhledem a spoustou humoru. Military SF se nakonec změní v časovku, přičtěte si slušnou závěrečnou pointu a máme tady vynikající, zábavnou a vcelku originální povídku – zasloužených 90%.

Z duševního souboje starců vyšel vítězně Severus Snape, ačkoliv se jedná o Pyrhovo vítězství. Povídka je velmi krátká na to, aby děj mohl být propracovanější. Škoda…potenciál byl slušný, ale ve výsledku se zdá, jako by se autorka chtěla pouze odreagovat. Pointa vyvolá úsměv, ale bohužel jen velmi krátký…

Jedno z nejlepších a nejsilnějších zakončení povídky, co jsem kdy četl.

Pri tejto poviedke ma napadlo slovo – dynamické. Vskutku, dialógy, akcia, chvíle oddychu pred prenasledovaním, všetko pôsobí ucelene a zaujímavo. Postavy sú veľmi dobré, námet takisto. Tomuto príbehu nie je čo vytknúť, snáď len záver, ktorý mi evokoval pár béčkových hororov, no to nie je zápor. Ak sa Anna (a Noel) objavia v Odplate (mám také tušenie, musím to overiť :)), tak skáčem meter dvadsať do výšky.

Diely JWP mi veľmi nesadli, preto som na túto poviedku hľadel s nedôvoverou. Čo však JWP predviedol len s niekoľkými nábojmi, daždivou atmosférou cintorínu a nenútenými rozhovormi znepriatelených strán, ma milo prekvapilo. Len tak ďalej a mám tu vynikajúcu antológiu :)

Naprosto parádní věc, dýchá z ní typická simakovská nálada. Najdete tu všeuměla a starožitníka, psa se kterým se dá domluvit (jste-li telepat) a 3 druhy mimozemšťanů. Vřele doporučuji.

jsem nadšený, Františka touto povídkou opět potvrzuje svůj status první dámy české fantasy scény.

Kočičárna je sice trochu slabší než Žiješ jenom jednou, takže bohužel musím udělit jenom 4*. I tak ale tomuto příběhu nechybí sympatický hlavní hrdina a hlavně skvělý nápad.

Nejlepší povídka ve sborníku!!!

Na Neffa velmi slabé, stejně jako JM. Nápad je sice pěkný, ale něco mi tu chybělo. Bohužel…

Rozhodně velmi povedená povídka, Karolina mě opět nezklamala.

Povídka psaná v nejlepších tradicích military sci-fi. Na několika málo stránkách je čtenáři nabídnuta žoldnéřská akce se vším, co k tomu náleží: postavy různých národů i charakterů, specifický žargon, popis vojenských technologií, přiměřená krvavost a syrovost válečného děje. Nic pro romantiky:-).