LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

při těch dvou neandělních stovkách se za svých šedesát skoro stydím. ale opravdu se mi to moc nelíbilo. první problém je základní námět – tam, kde madona z vrakoviště byla čerstvým dílkem využívajícím náboženské aluze, tam je ramax fádní, ukecanou, ne vždy vnitřně logickou a až trošku nabubřelou pseudo-náboženskou etýdou. to druhé, novelka působí jako i jiné povídky FN napsaná tak ve třicátých letech – roboti jsou prostě plechoví (např. opravdu je pancíř jediná možnost ochrany před zářením?) a přes všechno to povídání o sebeuvědomění jsou jen odvarem něčeho, čím by jako takoví skutečně mohli být. post-humánní lidé jsou pořád až příliš jen lidmi (nemohu si nevzpomenout např. na skvělé simmonsovy vyděděnce) a příběh se plácá od ničeho k ničemu, což je dáno východiskem (nová loděnice), které autor podává jako jediné možné, ale jen proto, že se mu to hodí. chápu, že ve své době to bylo nové a úžasné, dnes s tou třicetiletou pauzou je to poněkud zaprášený exponát v muzeu české SF, který boj s časem prohrál.

Budu stručný: Dokonalé!

Velmi dobré s několika velkými ale. Nebo možná spíš dost špatné s několika skvělými prvky či momenty. První je naprosto vážně braný náboženský motiv. A opravdu náboženský, s rozsáhlými etickými úskalími a důsledky. To je tak těsně po revoluci občerstvující změna, že něco takového je možné. Pan Novotný se snaží vzít genezi nové rasy do důsledků, ale více zamlčuje a nechává na čtenáři si vše spojit, domyslet, třeba i oponovat, což je dobře.
Druhá skvělá věc je uvěřitelná kosmologie, která je v povídce všudypřítomná. Hvězda takových a takových vlastností, planety těmto vlastnostem vystavené, jejich stín, pohyby v soustavě – to všechno mi dávalo smysl a na rozdíl od mnohé sci-fi, která na sci hodně rezignuje, mám tady pocit, že jsem opravdu ve vesmíru a jsem vystaven jeho vlivům a úžasu z něj. Totéž cítím například při popisu habitatu nebo v pasáži, jak Chris projíždí po povrchu planety nebo při příletu menšího plavidla ke křižníku. Ten úžas, fascinace fyzikálními i astronomickými možnostmi, zajímavé popisy jevů, z toho lze číst autorovu erudici a zápal, s níž novelu psal, rozkresloval si postavení prvků, atp. Nelze si také nevšimnout námořní terminologie, kterou autor zcela očekávaně používá, která mi ale nepřišla ani v nejmenším rušivá.
Jenže, jak vidíte na hodnocení, positiva nejsou v Ramaxu osamocena. Jsou zde nejméně dvě negativa. Text je velmi dlouhý, místy nepřehledný a hodně zastaral (= není čtivý). Prokousával jsem se jím hodně ztuha, nechtělo se mi knihu otevírat. Někde v polovině se objeví pár dalších poměrně důležitých postav, ale já jako čtenář jsem byl zmaten, kdo to je a proč tam vůbec jsou. Některé popisné nebo filosofické pasáže textu by asi bylo lepší věnovat dialogům nebo retrospektivám postav, možná i nějakému tomu vysvětlení ohledně Fraternity, historie vývoje vesmíru, atp. Místy jsem měl pocit, že čtu víc esej nebo traktát než beletrii. Podobnou zkušenost mám i s Oščádalovými Bratry. Tam se mi ale líbila absurdita a úchylnost děje i postav a ta přehlušila zmatenost až suchopárnost textu, v podstatě mu sloužila. U Ramaxu jsem ten pocit neměl.