LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

A není to vlastně úplně jedno…? :)

@Gan-Tost[45]: Hm, no myslet si můžu nakonec co chci, ale teď jde o to, čemu říká „zárodky“. Je jasné, že to během těch 20 let musela několikrát předělávat (protože tohle nenapsala holka, které je 25) a jak znám nakladatele, tak to určitě několikrát předělávala i těsně před vydáním… Ale ty možná chceš, abych řekl, že zde není inspirace PP a podobnost je zcela čistě náhodná? Možné je samozřejmě všechno, ale já nemám takovéhle náhody moc rád. Mohla číst samozřejmě jinou knížku, která už byla PP jen podobná, nebo vidět inspirující film, ale to jsou všechno jen dohady a ty také nemám moc rád :-D Asi je lepší se v tom prostě nešťourat a konstatovat, že kniha má v určitých ohledech podobné výchozí body a myšlenky s kánonem žánru…

@tomts[44]: To by zhruba odpovídalo, nebýt druhé citované části interview: „…Pána prstenů jsem si přečetla až poté, co jsem viděla filmy.“ Já jsem také četla PP před 20 lety, ale filmy jsou podstatně mladší. Takže – co s tím?

@Gan-Tost[43]: Přiznávám Kvášové, že v knize jsou i původní myšlenky :-D Ale s těmi dvaceti lety zárodků její série, to by zhruba odpovídalo čerstvému přečtení Tolkienova PP, já ho četl před téměř 25 lety… a po pravdě, já také moc fantasy nemám rád, raději kvalitní SF, tam se autoři častěji vyhýbají zavedeným klišé.

@tomts[40]: Inspiraci Pánem prstenů přece připouštím, ale přiznej autorce i postavám také dostatek vlastní originality. Tvůj kategoricky podezíravý postoj mě velice irituje. Jsem už dost stará na to, abych se při četbě spokojila s prvním náznakem podobnosti s jiným dílem a nesnažila se jít dál a hlouběji. (Hraní se slovíčky vskutku nemám ve zvyku a troufám si tvrdit, že vím, co magie je, a co není.) Nešť, dohodněme se, že se nedohodneme, což je také výsledek, ke kterému lze v diskusích dospět. Castis omnia casta. // Edit: Nicméně oceňuji opravu „vykradení“ za „inspiraci“.(ačkoli se možná všichni mýlíme: v rozhovoru s autorkou se lze dočíst, že „První zárodky Mečů jsou staré dvě desetiletí…“ a „moc nemusím fantasy, i Pána prstenů jsem si přečetla až poté, co jsem viděla filmy.“ Zajímavé?)

@barbar[41]: komentář se bohužel objeví jen na hlavní stránce a to jen pokud je poslední napsaný. Jinak se musí vyhledávat u knih. Možná, že na to Knedle zareaguje nějakým zlepšením. JO ještě, když si na boku vpravo klikneš na komentáře, objeví se zde všechny poslední komentáře a ty co jsi neviděl budou červené.

Co se týče chyb, tak to bude to co říkáš, já si toho všiml hlavně na té stránce 234, tam je těch chyb totiž víc (4– vypadlo š a je), jinde to tolik do očí nebilo.

Tolkienovské fanfikšn je velmi výstižné, pod to bych se podepsal :-) Upravil jsem v komentáři ono vykradený na značně inspirovaný, bude to správnější.

Já bych se chtěl především zeptat: Objevuje se někde, že ke knize vyšel komentář (teda, jinde než přímo u ní)…? Až teď si totiž uvědomuju, že pokud se nějaké takové názory objevily u mnou vydaných knih, přehlédl jsem je a viděl zatím pouze diskuse. Můžu si teď těch cca 100 knih prolistovat, ale určitě bych to nerad dělal pravidelně.

Tomts: Jen bych se trochu zastal korektorek – případné chyby padají na mou hlavu, respektive na tiskárnu, kde zaúřadovali šotci a z pár stránek elektronické podoby vypadalo „š“ a trochu se rozbourala sazba. Nevím, zda se nestalo i něco dalšího. Jména jsme úporně hlídali a lecos odchytili. Pokud něco zbylo, co naplat… :)

Jinak i já od začátku vnímám „Devět mečů slávy“ trochu jako tolkienovské fanfikšn – těžko říct, jak moc mě ovlivnilo, že mi je autorka prvně předala na TolkienConu. (A později znovu po přepisování). Nepovažuju to ale za nijakou újmu; vidím to v dobrém tak, že Středozem může inspirovat k tvorbě vlastního světa. Ostatně, každého nás ke psaní inspirovaly nějaké ty knihy (těžko říct, jak to řešili ti první, Velcí… :) )

Mám tady v hromadě nabízených rukopisů i druhý díl Mečů, už druhou verzi, ale hned tak se k němu asi nedostanu. Ostatně, ten první se bude muset alespoň zaplatit, což taky potrvá nějaký ten pátek.

A co se týče té diskuse : Proti gustu žádný dišputát… :)

@Gan-Tost[39]: Už nemám čas ani chuť se s tebou dohadovat, takže jenom krátce: máš pravdu – tu svou. Dost mě mrzí, že ačkoliv v mnoha bodech jsem já tobě za pravdu dal, nejseš ty ochotná a zřejmě i schopná přiznat něco pravdy mě a ostatním. Wazarové jsou kouzelníci, polobohové, vládci živlů–to je jenom hraní se slovíčky, stejně jako tvá neustála snaha nevidět v Seanovi Aragorna. Píšeš o bezvýznamných rozdílech, které nic nemění na schematu postavy. Přece nemohla autorka postavu okopírovat se vším všudy, to už by bylo žalovatelné. Rozdíly zde být musí. Ale proč se vlastně namáhám… Credendo Vides

@tomts[37]: Pár upřesnění: K mečům – zlo stvořilo první meč, dobro si na obranu vytvořilo druhý meč – oba pohltila láva. Teprve potom vykovali bohové meče pro lidi – vládce jimi ustanovených říší. Když se lidé rozhádali, Kovář si meče vzal zpět, krom ztraceného Hrodu. Kromě toho rozdání lidem podobnost s PP značně pokulhává. Wazzaři nejsou mágové. Jsou to vládci živlů a z toho titulu jen ovládají živel, který jim přináleží. O magii se tu nejedná.

Aragorn x Séan: Ano, oba jsou skvělí bojovníci a pomáhají lidem, ale tím to končí. Aragorn se skrývá z obav před sebou samým i před svými pronásledovateli. Je to člověk nesoucí neblahé dědictví rodu, který zklamal. Jeho proměna v krále je nejhrůznější zlom, který v charakteru kladné postavy kdy nastal. Celá jeho osobnost se v tom okamžiku mění, z Aragorna nezůstal ani stín, je to nyní velkopanský autokrat. Došel vyvrcholení svého osudu. Séan je napůl wazzar, ale touží být člověkem. Proto, a nikoli ze strachu, nechce přijmout svou wazzarskou podstatu. Králem světa (když už spoiluješ) se uvolí být jen na určitý čas. Nezmění se ani o vlásek, je stále týž, jen snad ještě o něco smutnější, role krále ho vnitřně nenaplňuje. Pročež končí jinak než Aragorn. Celým příběhem prochází s pokorou u Aragorna nevídanou, každý jeho krok je znamenán obětmi. (právě tady vidím ten úžasný filosofický náboj – v pokoře, která není pokořením, a kterou není možné pokořit, svoboda oběti bez jistoty výsledku, touha po svobodě nezatížené nabytou mocí, vláda služebností – ale to už se opakuji)

Postava sluhy, která zbožňuje svého pána mi v DM jaksi unikla. Pokud míníš Aara, je to hošík panošík, přísahou vázaný svému princi, který cílí jednou získat rytířské ostruhy, což vskutku nevím, kde jsi jen četl. Věčně nevrlý bojovník, který je vlastně dobrák a věrný přítel – možná se z tvého pohledu trochu Gimlimu podobá, ačkoli si nevzpomínám, že by Gimli byl vůči Aragronovi tolik podezíravý. Mně osobně připomíná páně Štěpánkova Jana Žižku. :-) DM zcela chybí paralely ústředních postav PP – Froda a Gluma. Meč netřeba zničit jako Prsten, ba právě naopak. Autorka evidentně opomněla vykrást i postavy Saurona, Sarumana, Gandalfa atd, bez kterých by celý PP vyzněl poněkud do ztracena. Jak je možné, že autorce jejich absence očividně strukturu DM nenarušila? Pokud tedy vykrádala. Nelíbí se mi, když někdo považuje cokoli zeleného kulatého automaticky za meloun.

Pokud jde o !oživení" bitvami – jejich knižní popisy mě, na rozdíl od tebe, nelákají. Něco jiného je vizuálně dobře zvládnutá filmová řež, ale na papíru jsou nudné. O sexu ses první zasnil ty, cituji: „…ale žádná z nich se nevyspí s hlavním hrdinou, byť jedna z nich by chtěla a kdyby se toho autorka nebála, tak i mohla…“ Ambivalence se v hojné míře vyskytuje u postav: Princ, Aar, Eneder, Iswalta, Widdo, kníže Gisil, u Séana pak v podobě hamletovského „být či nebýt“

Jedno ale musím přiznat – většině čtenářek-žen, o kterých vím, se kniha líbí, většina čtenářů-mužů k ní má obdobné výhrady jako ty. Začínám mít podezření, zda netkví jádro pudla v tom, že zatímco ženy si oblibují dokonalé hrdiny, muži z nich právě proto mívají komplexy. ;-D

odstraněno autorem

@Gan-Tost[35]: inu, tady vůbec nejde o to, jestli se mnou někdo souhlasí, nebo ne. Je to také můj komentář a klidně se k němu vyjadřuj. Třeba jsem infantilní já, ale hledat v nečem něco co tam (podle mě) není nehodlám. Jako psycholog snad zvládnu sepsat rozbor postav a předpokládám, že nebudu jediný, kdo tvrdí, že autorka nešla do hloubky. O tom, že by snad někde byla skrytá ambivalence jsem si nevšiml, pokud nebudu brát do úvahy velmi nešťastně vykreslenou postavu panoše Aara a jeho vztah k princi a později Séanovi.

Tvrdíš, že kniha nečerpá z Pánu prstenu? – Král je jednoznačný Aragorn se vším všudy, to přece nemůže popřít nikdo, kdo ty dvě knihy četl? Oba jsou skvělí bojovníci, kteří bloudí světem několik století, všem pomáhají a pak se zjistí, že jsou to vlastně králové světa – tohle je podobnost čistě náhodná? Postava sluhy, která zbožňuje svého pána – inu i tohle je opravdu originální, ale někde jsem to už četl, kde to jen bylo? Věčně nevrlý bojovník, který je vlastně dobrák a věrný přítel – hm, trochu se to podobá Gimlimu, nebo se mi to jen zdá a jsem infantilní? Mám pokračovat? Zlo vytvořilo první meč a tak dobro muselo vytvořit také meče a rozdalo je lidem, ti se pohádali, meče zmizely – nu zaměňme prsteny za meče a máme co? Wazarové jsou zase jednoznační mágové Bílého kruhu atd. atd. — Jistě, že se knihy liší, ale když něco vypadá jako meloun a chutná to jako meloun, tak nebudu tvrdit, že je to broskev.

Pokud bych nechtěl na knize najít dobrý chlup, tak bych to také zvládl, ale psal jsem i o jejich kladech i o záporech, a myslím, že můj komentář se snáží být fér. Kniha je opravdu slušná, ale tvrdit, že je to veledílo a psát věty typu: kniha má úžasný filosofický náboj, kapitola o tom jak Séan hledá ve svém nitru odpověď na otázky byla významnou sondou do duše člověka… – to prostě nemůžu, podle mého (třeba chybného) názoru to tak není a jsem už trochu moc starý na to, abych padal na zadek z průměrné fantasy české autorky.

Co se týče knihy, kde není žádný vtipálek, heroina atd. – ano, máš pravdu není to u fantasy běžné, ale přesto je jich dost (Holdstockův cyklus Les Mytág třeba, ale to je naprosto jiná liga, pro mě osobně převyšuje i Tolkiena). Mě ale šlo v tomto případě o jinou věc, ten román je místy opravdu až nudný a určité věci by jej oživily – mluvil jsem hlavně o bitvách, ale přesně jsem čekal, že se ozve nějaká žena a bude mluvit o sexu. Tady není a ty to pokládáš za klad – budiž, ale popravdě, vždyť tam žádná žena téměř ani nevystupuje (dvě ze tří kouzelnic mohly být zrovna tak muži a nebyl by v tom žádný rozdíl).

Já bych to k Tolkienovi zas tak nepřirovnával. PP je epický příběh, tohle místy působí opravdu jako nějaká legenda nebo mýtus. Tady zakopaný pes není, problém bych viděl v tom že místy je to opravdu hodně patetické a naivní…

Tomts: A já mám tyhle jednoznačné postavy právě rád :-)

K tomtsově komentáři:

Zajímavé je, že právě to, co knize vytýkáš – žádný zbytečný vtipálek, žádný trapný milostný románek a sexuální hrátky s vnadnou heroinou – právě já považuji za klad, který se málokdy vyskytne. Dokonalost hlavního hrdiny (zde je navíc tlumena až tolstojovskou depresivností) těžko knize vyčítat – právě to snad činí z příběhů legendy :-) Co se týče postav, já osobně vnímám vývoj skutečně mnoha z nich (opravdu jsem to jenom já?) jako druhoplánové psychologicko-filosofické a morální ambivalence.

Zásadně nesouhlasím s osočením autorky z vykradení PP. Snad by bylo možné mluvit o inspiraci, ale v tom případě přirovnám já (na rozdíl od neživých strojů, a když už byla zmíněna Bible) PP ke Starému zákonu a DM k Novému zákonu.

Závěr: Podle tomtsova rozboru jsem tedy buď silně infantilní, nebo už zvolna dětinštím, nebo jsem bloud, který v DM nachází, co si přeje a co nevidí nikdo další, ale ze svých názorů neslevím.

@Gan-Tost[32]: Tomu se říká slang, v tomto případě je bráno slovo „Páně“ jako nesklonné. Je to stejné jako se vžilo neskloňovat příjmení. Za dalších dvacet let se to zahrne do Pravidel českého pravopisu a konzervativci hromadně spáchají sebevraždu nabroušeným husím brkem vraženým do srdce. :-D

Já obecně věřím, že literární kvalitu díla nelze posoudit podle krátké ukázky; asi jako člověka nelze dobře posoudit podle barvy čepice / utrženého knoflíku / účesu. prostě mám pocit, že kniha působí jako celek a vytržení z kontextu nefunguje. I na pohled velmi dobře napsaná pasáž může na některých místech působit velmi přepatetizovaně. Mám, pravda, ve svých již přečtených knihách oblíbené kapitoly, ale to se člověk vrací do světa, který už zná.

Jiná věc je, že čtenář může z ukázky zhruba odhadnout, zda mu autorův jazyk sedne, ale to není totéž. + Už jsem jako nakladatel narazil na spoustu knih, které mě otrávily na počátku a postupně nadchly, či naopak nadchly prvotní kompozicí a postupně ubily…

@Mrowka[31]: Nevím, zda by se pro takhle úzké publikum ta show vyplatila… :)) Baví mě každopádně bavit se o knížkách a jsem zvědav na názory čtenářů. Víc se sice diskutuje třeba na FP, ale to jsou často jen výkřiky.

• je fajn, když diskutují zaregistrovaní a nikdo nemůže každou chvíli měnit nick, aby podporoval sám sebe…

Ale měl bych si pořídit někoho na marketing, kdo by se o tuhle podporu průběžně staral.

@Mrowka[31]: (Omlouvám se za OT, ale tohle mě vždycky praští tak, že si nemůžu pomoci – „páně“ je tvar druhého pádu, proč ho všichni používají ve čtvrtém???)

Začínám podezřívat páně Barbara, že pod různými přezdívkami rozjel debatu, která mu jistojistě zvedne prodeje :-)))) Dělám si samozřejmě srandu a souhlasím, že je fajn, když se o knížkách mluví.

@barbar[28]: Ne k posouzeni cele knihy, k posouzeni autorskeho stylu. Proto se ostatne obcas v recenzich ukazky objevuji, alespon jak to chapu ja. K diakritice – sypu si popel na hlavu.

Jen pro zachování rovnováhy – vezmu z jiné porce soudku (s diakritikou a kratší ;-D):

Náhlý závan pronikavého chladu Séana přiměl, aby si těsněji přitáhl plášť k tělu. Oblohou se zakmitla padající hvězda, krátce vzplála a vzápětí utonula v bezedné temnotě. Odlesk jejího svitu však pronikl až do míst, kde stál Kelturi. Mezi stromy se vynořila štíhlá silueta ženy, v jejíchž dlouhých vlasech jiskřil nespočet drahokamů, jako kdyby si havraní vlasy ozdobila těmi nejzářivějšími hvězdami. Neslyšně prošla mezi stromy k Séanovi, který jí vykročil vstříc.

„Vítej, Paní věčné noci,“ oslovil ji tiše. „Co tě přivádí v tato místa?“

Upřela na něj oči stejně temné a hluboké jako noční obloha.

„Vydal ses na cestu bez návratu, Séane bojovníku, víš to,“ promluvila s vážnou důstojností.

„Vydal jsem se na cestu. Nebudu na samém jejím počátku předjímat konec,“ odtušil Séan se stejnou vážností.

@snop[27]: Spíš jen považuju vytrhávání jakýchkoli kousků textu k posouzení celé knihy za trapné, a bez diakritiky navíc nečitelné… :)

Jinak dovolim si prepsat ukazku z knihy (bez diakritiky)… kdyby to barbar povazoval za poruseni jeho prav, at rekne, smazu. At kazdy pro sebe posoudi, zda mu to pripada jako vynatek z epicke fantasy, nebo, jak z meho pohledu trefne rekl Ferguss@okoun, zapis v pionyrske kronice:

„Myslim, ze by bylo nerozumne, kdybychom se pokouseli jit dal,“ uvazoval Skewjan, zatimco hbite obvazoval Kelturiho rameno. „Pronasledovatele jsme sice znicili, ovsem venku muzeme narazit na dalsi. Nevime, kolik oddilu mame v patach.“

„Rozhodne vic, nez by nam bylo mile!“ zabrucel Eneder.

„Prave proto,“ rekl Reiran. „Zustanme zde, dokud se Sean neprobere. Tady jsme v bezpeci, mame vodu a dobry ukryt.“

„V prvni rade musime zjistit, jestli se tu nepotlouka dalsi oddil,“ pripomenul durazne princ. „Pak rozhodnu, co dal.“

„Pujdu se porozhlednout,“ nabidl se Skewjan a hned vyrazil.

„Ja donesu vodu,“ rekl Aar.

„Vezmi lahvice nas vsech, budeme ji potrebovat,“ nakazal mu princ.

„Pujdu taky, je treba postavit hlidku. Ty skrabance si osetrim az potom,“ rekl Eneder a pripojil se k Aarovi.

Take Ragan vysel mlcky z jeskyne. Aar se vratil s vodou, pripadla mu starost o zranene, kteri dostali horecku a potrebovali peci.

Do jeskyne se vratil se soumrakem jako prvni Skewjan.

„Obesel jsem okoli, ale vsude je klid,“ oznamil.

Jen chvili po nem se vratil princ a prinesl stejnou zpravu.

Eneder zustal na hlidce, ostatni ulehli k odpocinku.

@Gan-Tost[14]: Gan_Tost: Kocici noci mi prisly stejne necitelne. Takze pribeh muze byt uplne super, zapletka myticka, prevracejici lidsky nahled na svet, ale kdyz se musim nutit do dalsi vety a pri polovine z nich se mi chce smat, jak je to blbe napsany, tak holt nelze jinak, knihu odkladam.

@barbar[16]: barbar: Nelibi se mi, ze je 0/10 nazvano „brak“. Nemyslim si, ze by kterakoli z tech knih byla brak, v uzsim slova smyslu. Proste jak Kocici noci, tak Devet mecu mi prijdou naprosto necitelne (z podobneho duvodu jsem odlozil uz pouze Maronnu). 100% davam jenom kniham, ktere me nejak silne zasahly (treba Mistr a Marketka nebo PP, z lehcich treba Dobra znameni), nebo byly extremne zabavne (Kyberiada, Stoparuv pruvodce). 80% kniham, ktere me bavily jak po formalni, tak po obsahove strance, a mely nejaky presah. 60% kniham, ktere me bavily. 40% kniham, ktere me bavily, ale vlastne nic moc. 20% jsem jeste nedal. 0% kniham, ktere jsem nedocetl a nevnimam to jako vlastni pochybeni (jako je tomu treba u Nadrazi Perdido, ktere proto proste nehodnotim).

@Mrowka[24]: Jakožto nakladatel jsem rád, když se o knize diskutuje, pač si lidi zkrátka všimmou, že vyšla. Čeští autoři-nováčci už dnes zase nemají nijak snadnou pozici, protože je jich zkrátka hodně. A tenhle titul až příliš rychle zapadl…

Huh, koukám, že jsem nechtě rozproudil debatu. Sory, že jsem si to po sobě nepřečetl. Dal jsem padesát procent a patřím mezi znuděné čtenáře. Je to uspávadlo, teda pro mě, ale chápu, že někdo z toho může být nadšený. Není to brak, ani špatná kniha, ale prostě nic moc.

@Sered[22]: Koukám, že máš ten žebříček hodnot identický. Ale s 10 hvězdicovou škálou si vystačím, nepotřebuju pro extra-pecky stupeň navíc:-).

Co se týká „Devíti mečů slávy“ – v době svých fantasy počátků bych do toho šla a nejspíš by se mi knížka líbila. V současnosti klasické příběhy nevyhledávám, Tolkien není moje modla, nicméně pokud „Hrôd-beraht“ uvidím v knihovně, ráda tomu dám šanci:-).

@barbar[21]: Jo tak relativitu procentuálního hodnocení chápu. Kdybych měl všechno srovnávat s Malazskou Knihou padlých – Terrorem – 1984, tak nedám 100% snad ničemu. Jenže takhle já nehodnotím, nedokážu nedat 100, když se mi dílo líbilo a nemám k němu jinou výhradu než tu, že mě nedostalo tak, jako výše uvedený trojlístek. Jó mít tak možnost hodnocení 5 1. Co ty na to knedle? ;-) U mě 90–100% znamená (skoro)absolutní spokojenost a vysokou pravděpodobnost, že se ke knížce vrátím, 80% spokojenost, asi si ještě někdy přečtu, 70% nebylo to špatný, pokud se jedná o část série, pravděpodobně si pořídím další díl. No ale 60% už znamená, že kdybych nečetl, o nic nepřicházím. Všechno pod 60 je bída a ztráta času, dočítat se musím nutit.

Ta procentová hodnocení jsou strašně relativní. Pokud člověk vnímá jako 100% Pána prstenů/Dunu/Mistra a Markétku, pak je i poctivě myšlených 50% docela vysoké čtenářské hodnocení. Svého času to Pevnost s těmi procenty až obrozenecky přeháněla.

Zajímavé taky může být, které knihy si člověk zapamatuje za pár let, respektive CO si z nich zapamatuje. A ke kterým se vrací. To rozhodne vždycky až budoucnost…

To já dávám 100% lecčemu :-D 70 – 80% pro mě znamená: „velmi dobrá kniha, jednou se k ní vrátím“, 50 – 60 znamená: „Dobré, ale za chvíli si na to nevzpomenu“, 50 beru jako průměr, 40 už je podprůměrná kniha, ale za úplně promarněný čas to nepovažuji, pod 40 – „nazdar, autore, už se nepotkáme“

@Mrowka[17]: pokud je nadšené 50%, tak co je potom 100%? :-DD U mě osobně je ocenění kvalitní knihy 70–100%, 50 beru jako dá se číst, ale nic moc, a pod 50 nestojí za čtení (no a pak závisí na náladě a toleranci čtenáře jestli tomu nějakou to hvězdičku dá, nebo to zařízne úplně):-DD

takže, kniha zakoupena ;)

@barbar[16]: Omlouvám se za podezření, Barbare. Bohužel to tady není až tak neobvyklé, že někdo někoho vychválí, případně sestřelí ze zcela jiných důvodů než je kvalita. Je to trapné, ale je to tak. Fakt je, že po přečtení Devíti mečů slávy se asi lidi dělí na znuděné a nadšené. Já jsem dal 50 procent, takže patřím do druhé skupiny. Tož tak.

@Gan-Tost[14]: Já myslím, že Snopa je třeba omilosnit, neboť hodnotil knihy od Strak i kladně ! :) Přestože nikdy nepochopím, jak někdo může dát „Kočičím nocím“ čistý brak a „Větru v piniích“ 4 hvězdičky. Tedy jako jak se to vejde do jednoho literárního vkusu. Je fakt, že mám pocit, že „Devět mečů“ člověka buďto strhne, anebo naprdne. Každopádně děkuji za mytologicky fundované hodnocení knihy. @Majkl[15]: Autorka je rovná jako svíce (či stěžeň, jak by napsala Blanka Jirušková), a určitě by tohle nikdy neudělala. Není ten typ, podobá se svým kladným hrdinům. @tomts[13]: Kniha dneska odešla poštou…

@Gan-Tost[14]: no, tak ti poviem, že niečo také sme už zažili, takže pardon za to, že som pojal podozrenie ;) len ma prekvapilo, že to tak búrlivo obhajuješ.

Majkl: Nejsem ani autorka (čehokoliv) ani příbuzná. To si vážně myslíš, že by se autor takhle protežoval? (Mně naproti tomu připadá podezřelé, že „snop“ dal nálepku „odpad“ dvěma knihám ze Strak – Devíti mečům i Kočičím nocím.) Ano, Devět mečů směle přirovnávám k Tolkienovi, protože z ní na mě dýchá stejná atmosféra mytických příběhů prolamujících se z poetického dávna vznešených legend do nepříliš hluboké, leč poměrně oblíbené „tvrdé školy“ současnosti, a protože ke mně promlouvá vznešeností nezvyklé, niterné, oběti jejích hrdinů, ačkoli podle mne je Tolkienův pathos, při vší úctě, možná ještě „papírovější“. Kdo čte Devět mečů s úmyslem užít si akce, připoušttím, může být zklamán, ale podpovrchová vrstva má silný filozofický, psychologický a emoční náboj. A jestliže je LOTRu nezřídka připisován náboženský jinotaj, a je-li Aragorn přirovnáván v jistém smyslu ke Kristu, vidím i zde obdobný archetypální kontext. Ta kniha ve mně zanechala opravdu hluboký dojem; zejména díky pochopení, že pokora je nesmírná síla nikoli slabých.

@zdenda[12]: Zdenda- díky za důvěru, ale mám obavy, že tohle je zrovna jedna z těch knih, kde se budou názory lišit o 360 stupňů :-D Zatím se mi knihu nepodařilo sehnat v Luxoru ani Krakatitu, tak budu muset nakouknout ještě do dalších knihkupectví v Práglu (zkusím v pondělí Wales a Jednorožce…) — tak na to kašlu objednal jsem to po netu přímo ze Strak a je to. Co budu někde v tomhle marastu pobíhat :D

@tomts[11]: @tomts[2]: Tak si tedy počkám na tvoje hodnocení a uvidím, jaký si mám udělat obrázek. Docela ti již v tomto věřím. :-) Hodnocení Gan-Tost je opravdu trošku podezřelé, ale možná má pravdu.

@Gan-Tost[9]: Gan-Tost: Tak tímto způsobem neargumentuj, to je dost pod úroveň :( Ostatně cituji z Tvého příspěvku: „Je to diskuse, čili můj osobní názor“. – Ano, souhlasím, je to Tvůj osobní názor, ale to neznamená, že všichni ostatní jsou blbci a nesmějí mít názor opačný než Ty. To je pak obyčejná demagogie. Diskutujeme zde o literatuře a tudíž se předpokládá i určitá kulturní úroveň projevu.

@Gan-Tost[9]: každý má právo na svoj názor… každý má svoj literárny vkus. Ak by som bol spokojný čitateľ, tak by som asi jemnejšie vyjadril, že nesúhlasím, čo ma privádza k myšlienke, či nie si autorka (prinajmenšom príbuzná autorky) tejto knihy, ktorú naozaj smelo kvalitatívne prirovnávaš k Tolkienovmu di­elu…

snop: Ty si radši říkej v komiksech nebo leporelech.

Neda se to cist, zase po dlouhe dobe jedna kniha, kterou jsem koupil, otevrel, precetl 50 stranek a pohodil na zastavce. Literarne slabsi? Tvrdim, ze dialogy susti papirem, a cele je to strasne ukecane.