LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Více vydání = více obálek.

Peter Høeg

Tichá dívka

Kategorie: fantasy

originální název: Den stille pige
originál vyšel: 2006

vydání: Argo (web) 2009; Argo (web) 2019

odkazy: 1x [info]

Komentáře:

Gaarq  | ***** 27.07.2010 19:21

peter høeg je mazaný spisovatel. oba příběhy, které jsem od něj četl (slečna smilly a klaun kašpar) mají podobné schéma: osobní pátrání po tajemství à la akta X, spousta poučeného a suchého humoru, ztřeštěný hlavní hrdina, mystické děti, strhující děj střídaný hlubokými vnitřními prožitky, moudré ženy, padouši bez zlých úmyslů. a přesto pokaždé to dokáže podat v jiném odstínu: ondy sněhobílém či teď pestře štráfkovaném. pokaždé mě dokázal dostat, zobal jsem mu z ruky, i když jsem si často pomyslel, že mě tahá za fusekli, ale dělal to rozhodně zatraceně zajímavě. jeho jazyk je také v podstatě stále stejný, úsporný a úporný, jarý, ale tvrdý až nemilosrdný k popisovanému. ať už píše høeg o čemkoliv, je to jen záminka k debatě se čtenářem o lidech a všem lidském (rodiče, vlastní děti, společnost, cokoliv). může to znít banálně, ale můžete si být jistí, že každá banalita se dá ztvárnit tak, že vám vezme dech, ačkoliv ve vlastním životě bychom si jí ani nevšimli. nemalou roli v tomto románu opět hraje nějaký vzor, tentokrát zvukový – hudba (u slečny smilly to byl vzor obrazový – sníh). mám hudební hluch, poznám kvartu, ale to je tak vše. takže mi unikl celý jeden rozměr díla a to jsou asociace hudby a situací. nicméně, popsáno je to tak skvěle, že i když houby vím, jak zní bachova ciaccona, hudbu jsem při čtení opravdu slyšel. další rozměr, jenž pro mě zůstal zabalen jak rozměry ve strunové teorii, je dánsko a kodaň, jejich topologie a fyziologie, která působí na čecha jako marsovská krajina, cize a exoticky, a které jsou dalšími aktéry příběhu. a zenovou dokonalost završuje překladatelka, která má můj hluboký obdiv, přestože se opět roztomile uťala při překladech odborných termínů (tu z fyzikální chemie).

haruki murakami, peter høeg a david mitchell: trojice autorů, kteří pronikají do žánru od lesa, posmívaným slipstreamem, ale ukazují, jak vypadá příběh, když je nejen fantastický, ale i fantasticky napsaný :)

idle  | ****1/2 09.01.2013 22:37

Tichá dívka mi dala zabrat. Za to, že jsem ji rozečítala víckrát, asi nemůže, prostě jsem jen napoprvé nenašla ten správný klid. Taky mi chvíli trvalo si uvědomit, že si nepotřebuju v hlavě udržovat všechna setkání, která hlavní hrdina při svém pátrání absolvuje: přestože se jezdí křížem krážem Kodaní, připomíná spíš lineární cestu. Některé osoby na ní sice potkáme opakovaně, ale pokaždé jinde a za jiných okolností.

K hudbě mám blízko, ale to, čím byl Kašpar obdařen, není pouhý hudební sluch, spíš sluchová magie, která mu umožňuje líp poznat okolní svět a hlavně lidi: podle jejich vnitřní hudby se orientuje a často díky tomu dosáhne svého v neuvěřitelných situacích. Autor to ovšem umí podat tak, že divák je ochotný věřit. Na druhou stranu nic nedostaneme zadarmo, někdy jsem až uprostřed dialogu pochopila, o čem to sakra mluví.

Přirovnání k hudebním skladbám na mě byla ztracená, ale možná by bylo zajímavé si je pustit jako doprovod při dalším čtení. A další čtení by určitě nebylo ztracené. Často jsem narážela na drobné postřehy, jednotlivé věty, které by stály za vytržení, kdybych byla barbar a čmárala do knihy. (Výhoda elektronických.)

Slečna Smilla na mě kdysi zapůsobila jako zjevení. Tohle už není tak úplně ten případ, ale pořád je to moc povedené čtení s vlastní hlavou.