LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Tanya Sue Huff

Linie krve

série: Krevní pouta
díl v sérii: 3

Kategorie: fantasy - detektivní

originální název: Blood Lines
originál vyšel: 1992

vydání: Brokilon (web) 2010

odkazy: 2x [ukázka], 5x [recenze]

Komentáře:

Sirius  | **** 28.05.2010 08:58

Fajn oddechová detektivní upírárna (zatím nejlepší z celé série), líbí se mi, že autorka neustrnula a neustále přináší do cyklu nové nápady a hlavně, že vztahy mezi postavami se neustále vyvíjejí. A ten záporák byl zatím nejlepší

Renča  | **** 08.06.2010 07:52

Krevní pouta mají stabilní úroveň, i když na rozdíl od Siriuse tenhle díl moc nemusím právě kvůli té mumii. Díl o vlkodlacích se mi zamlouval víc. Taky jsem ráda, že se vztahy v seriálu vyvíjejí a ještě budou (to mi chybělo v seriálu). Pokud máte rádi detektivní fantasy a pošťuchující se hlavní hrdiny, tenhle díl si nenechte ujít. Už kvůli tomu, abyste se dozvěděli, co všechno nosí Vicki v kabelce :))

MirabelkaP  | **** 27.03.2011 19:09

Další povedený díl série. Jediné mínus příběhu vidím v tom, jak autorka pojala postavu mumie, je vidět snaha o to aby si čtenář myslel, že je opravdu v hlavě 3000 let starého mága, dle mého názoru se to nevyvedlo tak jak mělo (mimochodem na slovo „ká“ jsem dostala alergii už po několika prvních stránkách), přesto si ale pořád stojím za tím, že krevní pouta jsou jednou z nejlepších upířin co jsem četla a těším se na další díly :)

Miss Utahraptor  | ***1/2 05.04.2011 17:43

Mumie jako hlavní záporák? Skoro mě to odradilo. Nejsem zrovna fanda potácejících se zafačovaných mrtvol. Sesbírala jsem ale odvahu a dala se do čtení. Nakonec to asi i stálo za to. Čekal mě parádní rozjezd- mrtvoly přibývají, mumie uniká… V poslední čtvrtině to čím dál víc v-á-z-n-e a nadšení klesá a klesá… Konec se mi prostě nelíbil, takže se ze zamýšlených 90% dostáváme na „buďte rádi za těch sedmdesát“.

Madam Brbla  | ***1/2 05.04.2013 09:47

Zatoužila jsem zarelaxovat si u nějaké paranormální detektivky a Tanya Huff se svou „Linií krve“ byla příhodně na ráně. Tentokrát prakticky neopustíme ulice Toronta a Vicki se kromě obvyklých zdravotních a srdečních problémů bude muset potýkat s novým nepřirozeným sokem: egyptskou mumií. Kdo se teď začal těšit na potácejícího se, chrčícího, zafačovaného, krvelačného zombíka, toho rovnou zklamu: pradávné monstrum není pojato vyloženě tradičním stylem a jakkoliv zvládne nadělat mnoho mrtvol, jeho metody jsou relativně decentní – žádná vyhřezlá střeva a srdce vytržená zaživa z těla. Starověký nepřítel nasadí pořádného brouka do hlavy i normálně sebejistému upírovi Henrymu a těžkou zkouškou projde také torontský policejní sbor. Román je tradičně čtivý, hluchých míst je poskrovnu (pro mě to tedy byly hlavně romantické cancy, jiným však mohou přijít záživné). Zvláště druhá polovina letí jako splašená a ve finále jsem zase jednou vyskakovala z tramvaje málem zavřenými dveřmi, jak jsem byla zažraná.
Redakčně je knížka velmi dobře ošetřená, nenašla jsem snad jediný překlep, v živých dialozích potěšily normální vulgarismy místo korektního nesmyslu „do prčic“ a po stránce překladu jsem měla problém jen s „Toronto Maple Leafs“, hokejovým klubem zde uváděným zkráceně coby „Listy“, což ve mně vyvolávalo utkvělou představu nějakého novinového plátku.
Hodně jsem váhala, jestli „Linii krve“ nepřiplácnout čtyři hvězdičky, dojem je tak někde mezi… Zdejších 74% podle mě tak akorát odpovídá kvalitám knihy: solidní a příjemný odpočinkový nadprůměr, ale žádný zázrak, žádná přidaná hodnota. Jsem spokojená – co jsem očekávala, to jsem dostala a možná i malinko navíc.