LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Ondřej Netík

Kejklíři léta

Kategorie: fantasy

vydání: Zoner Press (web) 2010

odkazy: 3x [recenze]

Komentáře:

Sirius  | ***1/2 08.07.2010 19:22

Na místo nabušené fantasy plné rytířů, epického děje a dalších propriet na které jsme zvyklí, přichází Ondřej Netík s… pohádkou. A vlastně proč ne. Tohohle žánru je v poslední době jako šafránu a autor ho pojal dle vlastní fantasie, takže čerty, vodníky a ježibaby rozhodně nečekejte. Místo klasického příběhu o hloupém Honzovi, který ke štěstí přišel, je tu parta kejklířů a jeden nešťastně zamilovaný student – básník, který usiluje o ruku vyvolené dívky, jejíž otec je jak jinak pěkný parchant a svou dceru nedá jen tak někomu a jen tak zadarmo (nevím proč, ale vzpomněl jsem si na Slavíka a růži od Oscara Wilda) S tím bych neměl zase takové problémy, kdyby nebylo několik háčků: 1. namísto aby básník o svou milovanou usiloval po celou knihu, získá jí hned na začátku, jenže osud (respektive papínek) jejich lásce nepřeje a studentík zmizí ze scény a objeví se téměř ke konci bez vzpomínek, které pak musí získat s pomocí kejklířů a své vyvolené. Z toho vyplývá další problém – postava básníka je nezajímavá a nemá prakticky čím zaujmout. Jedinými zajímavými postavami jsou tu samotní kejklíři, kteří jsou největšími tahouny a vypravěči příběhu. Navíc mi to celé přišlo hodně naivní, ale jak už jsem řekl, jsme v pohádce a to už k tomuhle druhu literatury prostě patří____ kniha, která která je primárně určená dětským čtenářům, má šanci zaujmout i čtenáře dospělého a to hlavně díky své originalitě, poutavosti a hravosti a radosti ze života, která z knihy vysloveně prýská jako míza ze stromu. Pokud se tedy toužíte na pár hodin propadnout do doby, kdy jste byli malými dětmi, pak po knize rozhodně sáhněte. Určitě nebudete zklamáni. V dnešní produkci české fantastiky, kdy jsou v módě hlavně fláky plné hlášek, krve a vystřílených nábojnic, působí Kejklíři léta jako malý zázrak.

Kordus  | **** 14.07.2010 22:27

Kromě několika detailů souhlas se Siriusem. Jonathan, ač to tak možná podle prvních řádek (a většiny první části) vypadá, není vůbec hlavní postava, jeho strasti jsou pouze hybatelem děje, ale jeho řešiteli není on, ale kejklíři. Což jsou super postavy a škoda, že vůbec nerozumím tarotu, protože jinak bych si to vychutnal ještě víc :) Není to nijak obtížná kniha, ale oddechovka na jedno až dvě horká odpoledne. Jen si nejsem jistý, pro koho je určená – pro malé děti je tam možná moc sexuálních náznaků, puberťák si řekne, že je to kravina (opravdová láska? Ale fuj!) a pro starší by to mohlo být moc naivní a dětské…