Více vydání = více obálek.
John Flanagan
Císař Nihon-džinu
série: Hraničářův učeň
díl v sérii: 10
Tato kniha je částí i jiných knih: Hraničářův učeň 1 - 12, Hraničářův učeň 1 - 14, Hraničářův učeň 1 - 16
Kategorie: fantasy - pro děti a mládež
originální název: The Emperor of Nihon-Ja
originál vyšel: 2010
vydání: Egmont (web) 2011; Egmont (web) 2015
odkazy: 1x [recenze]
- Komentáře:
-
Charley | ***** 17.05.2011 19:47
Série Hraničářův učeň se mi velice zalíbila a ani desátý díl mě nezklamal. Na rozdíl od devátého dílu mě překvapil rychlý spád děje, ovšem to vůbec nebylo na škodu. Možná mi bylo trochu líto to, že se děj nezaměřuje na jednu či dvě hlavní postavy, ale celkové na všechny. K dobru však můžu připočíst, že tento díl má jakési ukončení, takže mě nenechává čekat v napětí na další, na který se i přesto velmi těším.
LuciusWlk | ***** 20.10.2012 21:40Tak poslední kousek opět nezklamal a zdá se, že je i více „dospělácky“ než předchozí díly. Vše se tak nějak vyvinulo očekávaným směrem :)
hanpari | *** 18.11.2012 20:26Stejně jako mí kolegové nade mnou jsem zaznamenal dvě dějové roviny, rovnoměrně (a často poněkud neřemeslně) rozložené mezi několik postav. I když je kniha pro mládež, pan Flanagan by měl mít trochu disciplíny a nesnažit se vidět všem svým postavám do hlavy. Trochu zlomyslně musím poznamenat, že byť série tvrdí, že hlavním hrdinou je hraničářův učeň, z textu se nedaří zjistit, z čí perspektivy celý příběh sledujete. Autor využívá techniku zuřivého datla, která krouží kolem hlav princezen, bojovníků a císařů, aby z nich naprosto nahodile vyklapával útržky myšlenek a vzpomínek. Znovu opakuji, že po řemeslné stránce tato kniha kulhá na obě nohy. Narozdíl ale od jiných má ale pan Flanagan vyprávěčský talent, takže mu i odpustíte celou řadu chyb, kterých se snad dopouští s úmyslem dokázal, že i takhle špatná kniha může být čtivá. Jen namátkou lze vytknout naivní výstavbu děje, místy nevěrohodnou charakteristiku postav, řádně zjednodušenou psychologii a v neposlední řadě i chabou znalost japonských dějin, čerpaných snad z Clavellova Šoguna. Rád bych také poukázal na neorganické převádění japonských jmen s dodatkem -san. Tahle móda mi leze na nervy. Všechny takové překladatele (v tomto případě spíš samotného spisovatele) bych nejraději odkázal na již zmíněného Šoguna, kde se výrazy jako například san a sama překládají ryze česky jakožto pán a kníže. Flanagan-san by v tom případě byl pouhým panem Flanaganem, což, jak doufám uznáte, nezní sice moc správně japonsky, ale rozhodně to zní správně česky. Celkově kniha ztrácí na předchozí díly. Sám za sebe považuji celou sérii za uzavřenou.
