kniha » Slepozrakost
v Top10 2 | chce si přečíst 8 | chce mít v knihovně 4 | má v knihovně 46
hodnotilo: 47
81%
Koupit knihu:
Fantasya.cz
Slepozrakost

Peter Watts

Slepozrakost

Kategorie: sci-fi - hard sci-fi

originální název: Blindsight
originál vyšel: 10/2006

vydání: Triton (web) 2011

odkazy: 2x [recenze], 1x [ukázka]



Komentáře:
Majkl  | ****1/2 19.05.2011 14:42

Slepozrakost ponúka ďalšiu variáciu na známy príbeh o stretnutí s mimozemským neznámom a snahou o jeho spoznanie, rozpráva to však netradičným rozprávačom. Siri Keeton prišiel o polovicu mozgu, nemá schopnosť empatie, ktorú sa celý život snaží nahradiť algoritmami. Predstaví si, ako by niekto reagoval, čo to znamená, odhaduje to z neverbálnych prejavov, a tak slová strácajú význam. Ďalšie postavy nie sú o nič menej zaujímavejšie, máme tu biológa, ktorý vplyvom vylepšení stratil človeku vlastné hmatové vnímanie, mnohopočetnú osobnosť štyroch bytostí v jednej, vojačku-pacifistku a nakoniec upírskeho veľiteľa výpravy. Nečudujte sa, nie je to žiadna fantasy, Watts si ho vedecky pekne zdôvodnil a možno nie som sám, ktorý sa usiloval zistiť, či niečo na homo sapiens vampiris niečo pravdy nie je. Kniha nie je výnimočná ani tak príbehom, ako pohľadom, ktorým ho rozpráva, ktorým ho vníma a snaží sa pochopiť. Zdá sa, že v hlavnej pozornosti stojí mimozemské, ale nie je to tak. Watts sa venuje aj ľuďom – dáva tu témy sexu v budúcnosti, vzťahov, filozofiu, psychológiu, vnímanie, empatiu, city a lingvistiku, a to všetko zabalil do príbehu z exotickej blízkej budúcnosti (jediné mínusy – zložitosť a nutnosť pekelne sa sústrediť, neskôr som si na to zvykol; a fakt, že na koniec dvadsiateho prvého storočia je táto budúcnosť pekne technologicky rozvinutá). Príbeh je nakoniec ukončený pomerne silnou pointou. Počas príbehu som nie všetko do detailov pochopil, opätovné čítanie niekedy v budúcnosti mi umožní vychutnať si príbeh nanovo už so znalosťou konca. Skvelá kniha, ktorá vás zaujme, vtiahne, ukáže nové, alebo prinajmenšom z úplne iného uhla než je obvyklé, prinúti zamyslieť sa a neraz vás prekvapí. Pre čitateľov (hard) scifi je Slepozrakost povinnosťou.

Sirius  | ****1/2 02.06.2011 14:46

no, co o tom mám říct? že by to mohlo bejt dobrý, to naznačovala už obálka. Ale že to bude až tak dobrý, tak to jsem fakt nečekal. Hard SF nečtu, výpravy do vesmíru taky nemusím. Ale teď asi začnu. Parádně napsané, hrdina zcela netypický, emzáci nevídaní a ten závěr – respektive poslední odstavec – ach, to bylo ohromující. Snad si to budu moct přečíst ještě několikrát. Takhle knížka si to rozhodně zaslouží. Rozhodně jeden z největších čtenářských zážitků mého života.

Cityman  | *1/2 20.06.2011 23:45

Hard sci-fi co je tak hard až se to vlastně nedá číst. Tedy číst se to dá, ale kdyby to byla 30-ti stránková povídka namísto 300 stránkové knihy, asi by to byl o mnoho méně útrpný zážitek. Autor to v doslovu celkem vystihl „těžký náklad nezbytných teoretických základů hrozil zabít příběh“. Nehrozil, zabil. :-( Možná si to někdo užívá, možná to prostě jen není moje krevní skupina, ale já si to protrpěl.

idle  | ****1/2 01.07.2011 09:52

Slepozrakost je jeden z těch příběhů, jejichž pozadí si musíte v průběhu čtení poskládat sami. Svět, ve kterém se odehrává, se od toho našeho už docela liší a lidi v něm taky, pokud se dá vůbec ještě mluvit o lidech. Při čtení mi občas chyběla možnost si, stejně jako postavy v knize, vyvolat v hlavě stránku s podrobnostmi o nějakém pojmu, kterými se jejich mluva hemží, naštěstí ale máme wikipedii a ta leccos zastala :)

V knize je spousta zajímavých motivů a protože některé úvahy svištěly o fous rychleji, než jsem zvládla bezpečně vnímat, a některé nečekaně zahnuly za roh, mám pocit, že by mi druhý průchod prospěl, ale i takhle jsem si čtení užila.

Madam Brbla  | ***1/2 22.07.2011 22:12

Uf, dočteno. Cackala jsem se s touhle knihou ostudně dlouho, protože vyžaduje od čtenáře plnou pozornost, pekelné soustředění a žhavení mozkových závitů. Potřebně odpočinuté piliny, připravené přijímat a vstřebávat teorie Petera Wattse, jsem měla prakticky jen po ránu, večer se mi až příliš často stávalo, že jsem musela nějaký odstavec číst několikrát a pochopení se přesto nedostavilo. „Slepozrakost“ je náročná kniha, jejímž hlavním obsahem je člověk a jeho mysl, jeho vědomí, jeho vnímání, poruchy, pocity, vztahy… příběhová linie o setkání s mimozemšťany je vlastně podružná, pouhé exotické koření. Nahlédneme pod pokličku psychologie, filozofie, sociologie, biologie, biochemie i dalších vědních oborů, budeme doslova zahlceni postřehy a informacemi. Na konci knihy jsou dodatky a vysvětlivky, ovšem polovina z nich mohla být klidně napsána čínskými znaky a rozuměla bych jim zhruba stejně. Chápu Citymanovo rozladění z tohoto románu; nesdílím ho, ale sama jsem čekala něco odlišného a vědět, co přijde za intelektuální smršť, zvolila bych k četbě klidnější období, ideálně dovolenou nebo nemocenskou. Se „Slepozrakostí“ jsem se rozhodně nesetkala naposledy, někdy v nepříliš blízkém budoucnu se třeba mírně nabifluju potřebné obory a ke knize se vrátím. Hodnotím relativně nízko (74%), dodávám však: chyby jsou čistě na straně této nedozrálé čtenářky. Objektivně bych vytkla akorát dobu, kdy se „Slepozrakost“ odehrává – Peter Watts je ohledně vývoje lidstva (zvláště co se technologií týká) velký optimista; měl alespoň jedno století přidat a nedráždit mě:-).

Dilvermoon  | ****1/2 06.09.2011 17:39

Bylo tady avizováno, že kniha je to velmi složitá. No, jak v čem. Co se týče samotné sluneční soustavy, tak ta je důvěrně známá a autor do ní nevkládá téměř nic, co bychom neznali i dnes. Takže pohoda. Konstrukce lodi také nijak nevybočuje z pochopitelnosti a co se týče artefaktu, je též relativně „jako od nás“ (alespoň ve smyslu způsobu kontaktu). Zkrátka zatím jen docela běžná, mnohokrát čtená výprava někam a průzkum něčeho… Ovšem samotné komplikované vzájemné vztahy mezi dost divnými členy posádky, psychologie uvnitř lodi i směrem k artefaktu, postupné odhalování „co to vlastně přiletělo a co to od nás chce“… to už je jiná. Některé odstavce jsem si přečetl raději dvakrát, abych měl alespoň podezření na pochopení a nejeden pojem jsem měl tu čest slyšet poprvé. Ale rozhodně parádní kniha, která se dostane pod kůži. Co se týče zařazení, vedle hard sci – fi bych tam viděl i space operu (samozřejmě New :-) a určitě by se místy dalo mluvit i o hororu.

jirikk  | ****1/2 14.03.2012 13:11

Skvělé. Pádná odpověď všem, kdo žbrblají o vyčerpanosti SF jako žánru. Hard sci-fi, ovšem okořeněná šmrncem space opery v tom nejlepším slova smyslu.

gokudo  | ** 03.02.2013 22:23

Asi jsem byl postizen slepkozrakosti, kdyz jsem zakoupil tuhle knihu, ale tohle se moc nepovedlo… Homo Sapiens Whedonum a hard sci-fi v nonsensu… mozna uz mi neni devatenact. Az si to za deset let prectu znova, mozna zmenim nazor;)

jc  | **1/2 12.02.2013 14:08

Tohle na mne bylo moc heavy.

honajz  | *1/2 19.09.2013 19:15

Na můj vkus je to zbytečně přeplácané. Samotná forma se snaží kamuflovat svým stylem, že je o něčem víc a vznosnější, než je, obsah je pak podaný suchopárně jako vědecká příručka.

Lucc  | ****1/2 06.05.2019 17:49

Jeden z nejambicióz­nějších románů a jedna z nejobtížnějších knih, které jsem četl. Pro správné čtení knihy je dobré pochopit a přijmout, že jde o manifest. Ne politický, ale antropologický. Manifest toho, co mi lidé (ne)jsme. Jde o bezmála vědecký traktát zabalený do hávu románu. Nečetl jsem ani jednu z téměř 200 knih, které autor uvedl jako inspiraci a teoretický základ svých vizí. Nezbývá mi než Peteru Wattsovi slepozrace věřit, že se potutelně nešklebí do kapesníku, kterak naivního čtenáře napálil vymyšlenými výzkumy, které v knize zhmotnil a oživil. Obzvláště ty neurobiologické totiž zcela mění pohled na to, kdo jsme my lidé, co je či není vědomí a co děláme či neděláme (ne)vědomě. A nejsou to výzkumy nijak zvlášť nové. Přesto jsem se v novinách nedočetl, že jsme jen automaty našeho nevědomí. Dokonce ani ČT to v hlavních zprávách nevysílala. Takže pokud chci brát tato fakta sdělená románem vážně, budu muset podrobit zkoumání své nazírání na člověka, na ontologii a na náboženství. Nebo ještě lépe nejprve zkoumat problematiku a ujistit se, zda jsem dobře pochopil a ověřit správnost.
Druhá věc, kterou je před čtením dobré vědět je, že Watts je naprostý materialista a ateista. Teď čtu horory Lairda Barrona a to je proti Slepozrakosti hotová křesťanská duchovní literatura. Takovou duchovní poušť a pesimismus ohledně met, které lidstvo „dosáhlo“ a ohledně jeho motivací jsem nezažil. Jsme jen strojky a programy, které se v nás odehrávají, vše řídí mocný subprogram a ani nejlepší z nejlepších s mnoha mozkovými i fyzickými vylepšeními nesahají ani po paty rekonstruovanému upírovi – veliteli mise – a už vůbec se nelepí na supergeniální, přitom superblbé emzáky. Mimochodem pseudovědecká odbočka o Homo sapiens vampiris je velmi osvěžující a staví poněkud suchopárného autora do jiného světla. Jestli on si z nás nedělá dobrý den i v jiných věcech, když dokáže tak účinně fabulovat (a popírat tak část vyznění celého románu) o upírech. Vrchol švandy je kouknout se na dokonalé virální video o upírech na jeho stránce rifters.com. Je udělané fakt důvěryhodně, dokud se ovšem nezaměříte na měnící se slogany pod názvem firmy s vtipným názvem Fizerpharm, která výzkum „dělala“. Ty používají perfektní marketingový wording, ale občas jsou tak moc za hranou etiky (o které zhusta mluví), že jde imho o jasné mrknutí autora, že to celé fakt není vážně a je to jen hodně dobře podané šprťouchle. Co když to ovšem není jediné šprťouchle románu? Co když (pro mne tolik kontroverzní) zpoždění volní reakce oproti neuroimpulsu, který již koná pohyb, je také mystifikace? Asi si budu muset přečíst některá z odkazovaných děl, čímž se opět dostávám k výstupu z prvního odstavce.
Poslední poznámka je k postavám. Panu Wattsovi se myslím povedly. Jsou dostatečně nelidské na to, jak daleko od člověka se sociálně a vývojově nacházejí, přitom si zachovávají určité prvky lidskosti – o empatii okleštěný pozorovatel a hlavní hrdina Siri Keeton sní o tom, že se stane kompletním a dokáže cítit, (xeno)biolog kouří na vesmírné lodi cigarety – jakoby už v době psaní románu nebyly k mání e-cigarety, náplasti, žvýkačky či jiný způsob podávání nikotinu, který by tolik nedráždil, a to i s přihlédnutím k dokonalému odsávání, ty, kteří o lety vesmírem byť jen zavadili ve zprávách, Siriho otec je dokonalý manžel jak z románu pro ženy, atp. Jen je z nich, jako z celé knihy, cítit kalkul a umělost. Ale připomeňme si první závěr z knihy – jde o manifest. To nejsou lidé, to jsou (arche)typy, konstrukty. Takže ok.
Slepozrakost je nesmírně zajímavé čtení, i když ne pro každého. Jsem rád, že ji mám doma, byť za to vděčím výprodeji v Levných knihách, což je mi u tak ambiciózního románu líto, ale nešť – mohu se k němu kdykoliv vrátit. Určitě se vrátím. A rád bych někdy pochopil, jak moc vážně to Peter Watts celé myslel. Odhaduji, že tak na 25 % je to hra se čtenářem. Hra na nejvyšší úrovni.

Methat  | ****1/2 30.07.2021 16:16

Slepozrakost je nedocenený zjav na poli hard sci-fi. U nás túto knihu moc ľudí neocení, preto je veľká škoda, že druhý diel v preklade zatiaľ nevyšiel (a asi ani nevyjde). Slepozrakost vyniká skvelými myšlienkami o vedomí a či ho ako ľudská rasa naozaj potrebujeme. Mimozemská rasa, ktorá sa zjaví, je jedna z najoriginál­nejších, ktoré som kedy videl – ako (ne)fungujú, z čoho žijú… A autor všetko v dodatkoch dovysvetlí, z čoho čerpal a napíše viac o anatómii mimozemšťanov. Slepozrakost sa síce ťažšie číta a musíte sa na ňu plne sústrediť, no nemá prakticky žiadne hluché miesta a dej ide vo výbornom tempe dopredu. Z postáv je najzaujímavejšia postava Siri, ktorého očami je dej prerozprávaný.



WebArchiv - archiv českého webu