LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Více vydání = více obálek.

Orson Scott Card

Děti ducha

série: Ender
díl v sérii: 4
kniha patří do světa: Ender

Kategorie: sci-fi

originální název: Children of the Mind
originál vyšel: 1996

vydání: Laser-books (web) 1998; Laser-books (web) 2002

odkazy: 1x [info]

Komentáře:

Duirin  | ****1/2 13.05.2006 18:54

Podle mě je to nejnapínavější kniha série – pravé vyvrcholení – přímé pokračovaní třetího dílu. Ani nebudu nic konkrétnějšího psát, protože to se musí přečíst. Trochu mi čtení kazil Novinhy odchod od Endera a jejich následné shledání, které bylo na můj vkus příliš podrobně rozebíráno a vůbec se v tomto dílu dost řeší \„kdo koho a jak\“ miluje, ale je pravda, že to má dost souvislost s řešením dalších problémů v ději.

lamahe  | **** 13.09.2006 16:05

Takže napokon tu máme uzavretie Enderovho cyklu. Napriek tomu, že sa už nedá hovoriť o nejakom výraznom posune od predchádzajúceho dielu, Xenocídy, ktorý ma dostával do tranzu pri predchádzajúcich knihách tejto série, je to uzavretie nanajvýš dôstojné. Deti ducha je vlastne vhodné považovať za predĺžené pokračovanie Xenocídy s postupným uzatváraním jednotlivých dejových línií cyklu. Napriek tomu jedna veľmi zaujímavá línia zostala otvorená, a z toho titulu celkom nevylučujem odložené pokračovanie niekedy v budúcnosti. Možno by boli Deti ducha o dosť lepším a výraznejším pokračovaním v porovnaní s ostatnými knihami série, keby sa aj tejto línii dostalo náležitej pozornosti a rozvinutia – považujem to za najväčšie, ale zrejme aj jediné výraznejšie mínus tejto knihy. Na druhej strane je možné aj to, že jej nedokončením autor podáva určité posolstvo – ja sa však prikláňam skôr k tomu mínusu. Psychológia hrdinov naďalej zostáva jednou zo silných stránok a zachovala si svoje brilantné podanie a vzťahy medzi nimi sa stále vyvíjajú a doslova iskria, pričom do deja vstupuje niekoľko nových, veľmi zaujímavých postáv. Výsledný dojem je teda taký, že pre čitateľa Enderovej série je to veľmi príjemné (a samozrejme nutné :)) čítanie s výborným spádom a s viacerými dodatočnými zaujímavými nápadmi. Tie zásadné a smerodatné sa však určite realizovali už v predchádzajúcich dieloch.

Speedemon  | ***** 21.12.2007 13:20

Jak už bylo řečeno, Děti ducha jsou vlastně zakončením „Lusitanské trilogie“. Všechny klady z minulých dílů jako propracované postavy, hluboká filozofie, skvělý spád a děj je samozřejmě i zde. Žádných velkých mínusů jsem se nedočkal a proto dávám plný počet. Možná se to zdá už jako stále stejné přemýšlení o ničem, ale to co mě nadchlo u ostatních dílů je i zde tak není co řešit.

Ruffy  | **1/2 09.09.2010 22:53

Autor se zcela zbytečně zabývá psychologií postav, které mi byly nekonečně vzdálené. Nedokázal jsem se identifikovat s žádnou z nich, jelikož jsou natolik odlišné od skutečných lidí a řeší natolik cizí problémy, až je to nepochopitelné. Nevím co se pokoušel Card svou psychoanalýzou sdělit – mě tím vyloženě otrávil. V Enderově hře to byl tak bezprostřední autor a v této knize hledá hloubku tam, kde není. Pořád se řeší nějaké vztahy. Wang-mu-Petr, Ender-Novinha, Miro-val-Jane, Qaura-všichni-ostatní a pořád dokola, bla bla. Filozofické myšlenky v této knize byly slabé, neuchopitelné. Táhne se to donekonečna, autor píše o jakékoliv drobnosti která ho napadne, ač je sebezbytečnější a pro děj zcela nesmyslná. Možná je to moje chyba a já se prostě jen dostatečně nesnažil to všechno pochopit a do postav se vžít. Ovšem začátek, kde Petr nekonečně dlouho vysvětluje, co je vlastně zač, je tak špatný začátek, jak jen kniha může mít. U Xenocidy ještě převážily dobré pocity, zde se cítím ošizen o čas.

BoredSeal  | ** 12.11.2010 17:22

Závěr Enderovy série je zklamání. Vesmírem cestují „děti Enderova ducha“ a jejich cesta a podivné odkazy v japonské části příběhu na druhou světovou válku působí směšně – koho by po 3000 letech zajímal nějaký výbuch v dávno zapomenutém konfliktu? Postavy už prostě postrádají nějakou šťávu a sám mluvčí za mrtvé je unavený, už za nikoho nevede řeč, jen se pořád otravuje s pitomou manželkou. Tenhle díl je fakt k uzoufání nudný. Zabalte to u trojky, ať vzpomínáte na sérii ještě trochu rádi.

Methat  | *** 10.05.2011 17:24

Děti ducha sú vyvrcholením Enderovej série, no možno sa ešte niekedy v budúcnosti dočkáme pokračovania(ak to pán Card ešte stihne). Autor zas a znovu, ako u Xenocidy, príliž filozofuje, vracia sa späť k starým myšlienkam a otázkam, vracia príbeh, ktorý už čitateľ prečítal(možno je to dobré pre toho, kto neprečítal celú sériu za sebou), a tak som musel zbytočne niekedy preskakovať nudné odstavce. V knihe sa znovu stretnete so silnými postavami, ktoré majú možno až moc prepracovanú psychiku a riešia stále sami sebe a ku komu čo cítia, dozviete sa, ako sa skončil dlhý život Endera a ostatných, menej podstatných, osôb.

Konečne som sa dočkal! Flotila dorazila a vyriešenie tohto hlavolamu mi prišlo na jednej strane logické, no na druhej trochu až moc sci-fi. Děti ducha obsahujú aj prímes fantasy žánru a je na vás, či ho nájdete a necháte sa ním uniesť. Každopádne je to najslabší diel série. Koniec je príliž očakávateľný a prihováral by som sa za úplne iný.

„Mým pevným úmyslem bylo žít věčně, takže cokoli menšího je zklamáním.“ – Jane „Jsem zpocený chlap s kulatýma očima, který smrdí jako zdechlina vyprázdněného skunka, a ty jsi květina, která zvadne, jestli se okamžitě nepújdu osprchovat louhem a čpavkem.“ – Peter „Život je sebevražedná mise. Celý život ti dochází palivo a když ti konečně dojde, natáhneš bačkory.“ – Jane

avatar2  | ** 16.06.2014 09:05

Je mi opravdu líto kam autor celou sérii dovedl, podle mně měla skončit nejpozději druhým dílem. Tato kniha je vyplněna zcela zbytečným moralizováním, dohadováním a rádoby filosofickým tlacháním. Samotný děj by se vešel tak na 50 stránek. Postavy mi byly už v podstatě protivné, všechny bez výjimky. Velmi nadbytečná kniha, bohužel.

lenivec  | *1/2 27.06.2014 14:30

V literatúre existuje veľa sérií, mnohé úspešné iné nie. Cardova séria o Enderovi patrí medzi najúspešnejšie. Určitými danosťami je unikátna. Unikátne sú prvé dva dieli oba najvyššej kvality, pritom rozdieľné. Xenocida nastúpila cestu odklonu od literatúry k úvahám, no nezabila kvalitu. Teraz tu máme štvrtý diel a to Deti ducha. Deti ducha pokračujú kde Xenocida skončila, ale bez kvality. Kniha obsahuje nejeden zaujímavý moment. Škoda, že ich autor nespracoval zaujímavejšia a zábavnejšie. Prerod počítača do človeka Heinlein zvládol väčšou ľahkosťou. „Peklo kontaktu Lema“ odbyje Card výpočtami umelej inteligencie. Je Ender Enderom, alebo je Peter, mladá Valentine a Ender to všetko zároveň. To je otázka nastolená na začiatku a drží sa až do konca, pritom nechávajúc okolo seba plynúť dej a nastoľuje ďalšie rámcové otázky. Otázky si nastoľuje aj čitateľ. Pri záchrane planéte prečo treba vyriešiť dilemu, či je Japonsko národom stredu a ďalšie podobné záležitosti.
Naivná je myšlienka, ovlyvnenia jedného mysliteľa može zabrániť použiť malého doktora. Card neskôr svoju chybu zistil ale nenapravil (neprepísal polovicu knihy), teraz to vyzerá ako obhajoba neverného manžela pred manželkou. Nechcem tvrdiť, že každé filozofovanie je odpad, práve naopak stálo by to za prečítanie vo svojej kryštalickej podobe, vo forme úvahy. Najzaujímavejší je motív Xenocídie. Prvýkrát dostáva ľudstvo šancu na viacnásobnú Xenocídu a po bezchybnéj uvahe padne rozhodnutie využiť danú možnosť. Dieťa Ender sa zaradil medzi najznámejšie postavy histórie SF žánru. Ender ako mluvčí taktiež nebol zlý. Ale trojediný Ender je mi ukradnutý, ešteže sa v románe vyskytuje zriedkavejšie ako v minulosti. Zvyšné postavy sú len prostriedkom k úvahám. Román má silu, malú ale dostatočnú aby sa nemusel čítať nasilu. Majstrovstvo Card už ukázal, teraz ponúka len nastavenú kašu a poviedku rozpísanú do zbytočného románu. Ako sám priznal vymyslieť poviedku a román trvá rovnako dlho. Čitateľ má smolu, ak chce dočítať celú Enderovu story. Stopové prvky veľkého príbehu sú schované v množstve slov slúžiacich na zaplnenie papierov dodaných od vydavateľa. Napísané v roku 2002.

Phoenix  | **** 11.02.2017 17:16

Po přečtení předchozích dílů je tak nějak jasné, že tady to půjde do finále. Ano, vyřeší se vše, co bylo dříve nakousnuto, ale čtvrtý díl už tak trochu působí, že autorovi dochází dech. Události už nejsou tak zajímavé a čtenář spíš jen čeká, jak se vyřeší rozjeté linie. Přidávání nových už bylo zbytečné. Jako zakončení vydařené série kniha funguje dobře, ale mohla být o 200 stran kratší, kdyby se soustředila už jen na to podstatné.