LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Více vydání = více obálek.

Dmitry Glukhovsky

Metro 2034

série: Metro
díl v sérii: 2

Kategorie: sci-fi - postkatastrofická

originální název: Метро 2034
originál vyšel: 2009

vydání: Ikar (SK) (web) 2011; Knižní klub (web) 2011; Knižní klub (web) 2015; Laser (Euromedia Group) 2019; Laser (Euromedia Group) 2022

odkazy: 4x [recenze]

Komentáře:

veere  | **** 10.02.2012 15:22

Knize sice chybí akce a napětí, které je v předchozí hojně obsaženo, ovšem atmosféra postapokalyptického metra zůstává stejná a správně hutná. Na filosofování je tady postaven celý příběh, ale nijak zvlášť hůře se oproti 2033 nečte…

Gaarq  | *** 25.06.2012 09:22

tak jsem si ze začátku myslel, že gluchovkij jen vytlouká další love z oveček. jistě, to taky dělá, ale celkem férově. metro 2034 je stejně úžasný čtenářský zážitek jako 2033. gluchovskij je vypravěč par excellence, jeho metro je zajímavé stále. tentokrát je příběh velmi komorní, monstra hrají minimální roli, vše se teď soustředí na lidi, na to, jakými navzdory zkušenostem zůstávají sami monstry. a zbabělci či hlupáky. autor tentokrát hýří ústní slovesností obyvatelů metra, novými mýty, a sám zasazuje svůj příběh, jako metamýtus, do života těchto mýtů. hrůzné téma metra 2033, téma „temných“ mutantů, je vystřídáno jiným, neméně drsným a děsivým tématem epidemie. a na tomto hlavním tématu autor rozehrál skvělou hru příběhů. rozuzlení příběhu je pořád silné, ale už je podstatně relativističtější. skvělé!

edit 2021: musím jít s hodnocením dolů o dvě astry. vnitřní monology saši a homéra jsou prostě příšerné – užvaněné, prázdné a rádobymoudré. a falešné drama v poslední pětině příběhu (řešení situace na tulské) je vrcholem citového vydírání vroubeného pseudoargumenty. postavy se chovají jak ve špatné divadelní hře, pronášejí své „zásadní“ repliky, které jsou často úplně mimoňské, a místo aby situaci někam posouvaly, jen vytvářejí jakousi past na čtenáře – věř vypravěči, co ti chce vnutit, ne tomu, jak to je. při poslechu audioknihy to z příběhu trčí podstatně víc, než při čtení.

Strýček Biolit  | *** 13.06.2013 15:51

Nevím, čím to bylo – Mohlo za to slunečné počasí za okny? Mohla za to četba předchozího dílu? – ale druhé Metro na mě moc nezapůsobilo. Zatímco díl první (ač nebyl nikterak přelomový, co se sci-fi literatury týče) čtenáři nabídl – svým velice svérázným způsobem – „pohádkový“ svět, který čtenář objevoval společně s vyjukaným hrdinou a měl radost pokaždé, když hrdina zavítal na novou stanici, kde se žilo jinak. Atmosféra ponurého metra byla nasávána doslova s každým krokem. To ve „dvojce“ nečekejte.

Druhý díl je jako takový umělecký film pro tři herce. Většina se odehrává v jejich hlavách a metro je jen kulisa, nikoli živoucí svět dílu předchozího. Hrdinové samotní zachovávají klasický sci-fi/fantasy archetyp (mladá naivka, rozervaný bouchač, dědula hledající smysl života) a mě osobně moc nezaujali. Celý příbeh je pojat jako „osudové setkání“ a i postavy jednají (nebo si to aspoň myslí), jako kdyby měly nějaký vyšší účel (což ovšem není v textu nikde potvrzeno [ale ani vyvráceno], takže cyničtí čtenáři to můžou smést do kolonky: „prdlo jim v kouli“). Akce je stažena na minimum a výlety na povrch se taktéž (skoro) nekonají – což je škoda, protože v Metru 2033 patřily k velice silným momentům. Nejvíce se vše (logicky) rozjede na závěr – ten mi ovšem přišel dost odfláknutý. Pokud jste předchozí díl nečetli (všimtěte, že s ním furt srovnávám), zapůsobí na vás kniha asi víc.

Ad fyzické zpracování: opět slušně odvedná práce; sem tam překlep a chybějící úvozovka.

knihomolcz  | **** 23.09.2013 15:27

Víc než první díl mě to nebaví, ale je to také dobrá kniha. Jen je škoda, že se tam Arťom neobjevuje víckrát. Tentokrát to není tak dobré jako 2033, knihu ale doporučuji.

epco55  | **1/2 27.05.2014 09:08

Glukhovsky sa vracia tam kde je mu dobre a pokúša sa o rozšírenie svojho sveta, alebo skor o jeho prehĺbenie. Opäť sa tu rozoberá široká Ruská duša fylozofuje o stošesť a motá sa po metre. A práve metro aj keď je obsiahnuté v názve hrá v tomto dielku druhé husle. Prostredie už je známe a tak sa ide hrať na trochu inú nôtu a tou je záchrana Hunterovej duše. Už s prvou časťou som mal problém a druhá tento problém iba prehĺbila, ďakujem Dmitry Glukhovsky Ruskej tvorby mám na dlhšiu dobu vážne dosť.

sfinx  | **** 06.01.2015 15:00

Autor si trochu naběhl, když popustil uzdu svým filosofickým úvahám, které tak důkladně brzdil * v prvním díle. Jeho pokračování sice není špatné, ale velmi odlišné a to se nemusí všem čtenářům líbit. Fanklub Arťomových přestřelek a jeho putování novým prostředím to nemusí snášet nejlépe. Jsou tu ale lidé, kterým nevadí, že dřívější, už tak poměrně dlouhé, pocity a úvahy hlavního hrdiny se teď natáhly a vynásobily minimálně dvěma (za Sašu a Homéra). Přestřelky se pak omezí na pár bojů s mutanty a víc než kulky tam lítají slova a argumenty. Také prostředí není tak tajemné a nové – vždyť mladého nováčka vystřídal jeden padesátník a jeden stalker. Osobně jsem se s tím vyrovnal poměrně snadno a rychle a na knihu jsem nezanevřel.

(raději) SPOILÉÉÉÉR!!!! Další skupinku pak zamrzí závěr příběhu. Autor si asi libuje v jakýchsi ironických závěrech – jakoby se závěr prvního dílu opakoval.

Za mne suma sumárum – dobrá kniha. Patřím do té skupiny, které nevadí odlišný styl a méně akce, ale kterou zklamal až závěr (ne provedením a formou, ale vyloženě obsahem).

Samozřejmě, že se na 2035 těším ;) ..

:* Tím nemyslím, že by tam chyběly, jen mi připadalo patrné to měřítko, které mu udávalo, že už je třeba skončit s teorií a vrátit se do reality.