kniha » Kainovo znamení
hodnotilo: 2
65%
Koupit knihu:
Minotaur
Kainovo znamení

Tom Knox

Kainovo znamení

Kategorie: sci-fi

originální název: Marks of Cain

vydání: Knižní klub (web) 2011

odkazy: 1x [info]



Komentáře:
trudoš  | *** 16.11.2017 09:54

Rozjezd Kainova znamení byl velmi slušný, naneštěstí pro mě došlo románu palivo relativně záhy. O moc lepší to nebylo ani s hrdinou a jeho společnicí, kteří mi už po hodině vyprávění začali být ukradení. Sympatie jsem tak choval pouze k postavě inspektora z druhé dějové linie, který však pro vylepšení celkové nijakosti moc udělat nemohl. Ale čert to vem, očekávat od konspiračního thrilleru stylistiku Umberta Eca by bylo chybou v jakémkoliv ohledu.
Ono pátrání po předcích s šíleným vrahem v zádech má něco do sebe, především v momentě, kdy se děj přesune do Sudet, ideální skrýše nacistických genetických výzkumů. Jenže jakmile se Tom Knox rozhodl dát porůznu roztroušeným motivům společnou formu, výsledek začal pajdat na logice i věrohodnosti. Problém spočíval hlavně v autorově tendenci opakovat vzorec jednotlivých scén, dokud se nedostavilo finále a vyprávění nebylo třeba nějak uzavřít. Přičemž „nějak“ není francouzský výraz pro „smysluplně“. Informačně docela zajímavé, ale jinak moc nic.

Lucc  | ***1/2 30.07.2019 17:40

Nežánrová kniha, čistý konspirační thriller.
Pokusím se psát co nejobecněji, ale nevyhnu se drobným spoilerům, tak pozor. O Kainově znamení by se daly psát bakalářské práce – o tom, co je v něm dobře i co je špatně. Tento žánr čtu jen velmi málo a proto na mne kniha asi zapůsobila víc než na ostříleného harcovníka trudoše a hodnotím ji, obzvláště pro její informační hodnotu, jako docela dobrou s tím, že kdyby autor ukočíroval druhou polovinu, více zatemňoval než odhaloval a vyhnul se alespoň některým klišé (nacisté, katolická církev, osudová žena, …), mohlo jít o vynikající román. Podrobněji se rozepíšu nejprve o kladech. Za sebe velmi oceňuji informační hodnotu. Auto věnoval faktografické přípravě určitě mnoho času a nejspíše i na cestování padlo dost peněz. O to úsměvněji působí pár bezvýznamných drobtů o ČR – husté lesy podél dálnice z D na Plzeň a farmy u Zbirohu. Na cestu do ČR asi neměl Sean Thomas čas nebo odvahu. :-) První půle románu byla velmi dobrá a čtivá. Postupné odhalování základních rámců obou linií (novinář a vyšetřování vražd v Británii a Davidovo objevování vlastní minulosti v Baskicku a ve Francii) mne nutilo číst a dohledávat na internetu informace a docela jsem zíral. O Cagotech jsem neměl ani tušení. Ověřil jsem také spoustu dalších informací a autor si fakt necintá pentli. Vlastně ani nefabuluje. Výborně rozehrává také biblický motiv. Organicky ho včlení do své teorie, nahodí udičku a dál jen čeká, zda se čtenář chytí. Od půlky knihy nabraly události spád a autor popustil uzdu fabulaci (nejspíše první rozevření nůžek byl Eugen Fischer v Gurs, ale dále to už bylo jako z časopisu Záhady & Mystéria). Hrdinové jsou smýkáni sem a tam po Evropě a přilehlých koloniích, stále více odhalují, ale jdou na to takříkajíc do Košic přes Aš – ovšem jen kvůli autorově zvůli, aby natáhl délku knihy. To je první faul. Zbytečně složitý příběh včetně mimoevropské odbočky, jen aby bylo „o čem psát“. Aby toho nebylo málo, je tu druhý faul. Informačně se autor stále uspokojivě drží koncepce své „konspirace“, maximálně z ní vyvozuje určité smysluplné závěry, ale logiku začíná postrádat chování postav. Některé situace jsou až úsměvné. A smích do thrilleru, stejně jako do sexu, nepatří. Kazí atmosféru. Čím blíže je konec a očekávané bombastické rozuzlení, tím více je všechno přitažené za vlasy. Jsou přeceňovány určité prvky (moc a rychlost konání určitých organizací, zavilost a démoničnost Otsoka, náhlá světoběžnická kariéra mladé prosťačky Eloise, zaplacené mlčení internovaných v Gurs vs. jejich pozdější vraždění víceméně tou samou organizací, …) zatímco jiné jsou trestuhodně podceněny nebo nevyužity a zapadnou (Simonův schizofrenní bratr, od kterého jsem si dost sliboval; chyběla mi stará dobrá paranoia, tedy aspoň ta správná – což takhle se bát Nairna, Kellermanů,…?). Přestože logika říká, že by se příběh tak, jak jej autor píše, mohl odehrávat, smysl pro uměřenost a účel čtenáři prostě nedovolí uvěřit takovému spiknutí pouze za účelem utajení vcelku banální ač kontroverzní informace, která je tak jako tak jasná každému přemýšlivému člověku. I když uznávám, že její některé aspekty jsou tabu a určitým způsobem o ní mluvit či psát znamená se ve velké části světa dostat do křížku se speciálními trestními paragrafy. Prostě mnoho povyku pro nic (moc) a slabý konec tak vylepší jen jeho lokalizace do jedné zajímavé stavby v ČR, o které si autor zjevně také něco zjistil. Sice hlavně ze záhadologických webů, ale nešť. I tak jsem se něco dozvěděl, což pořád beru jako hlavní devízu tohoto románu, který měl našlápnuto, ale zůstal na půl cesty. Přesto mne čtení bavilo a odsýpalo. Na letní bezstarostnou četbu mohu doporučit. Některé drsné (byť samoúčelné) scény beru jako bonbónek navíc.



WebArchiv - archiv českého webu