Robert Fabian
Carpe diem
Tento svazek obsahuje díla vydaná samostatně: Carpe Diem I, Carpe Diem II
vydání: Straky na vrbě (web) 2012
odkazy: 1x [recenze]
- Komentáře:
-
KeB | ***** 13.05.2012 18:09
Hlášení z mise CARPE DIEM spadá do kategorie přísně tajné… (pokud máš patřičné prověření a nevadí ti spoilery pokračuj do diskuze)
epco55 | **** 09.07.2012 09:37Kniha sa číta skoro sama, čo je miestami až prekvapivé vzhľadom na to že beží presne podľa zaužívanej šablóny všetkých možných military diel ( či už kníh, alebo filmov ). Ešte prekvapivejšie je to že aj keď sa jedná o vŕšenie jedného klišé na druhé nenudí to. Prekvapivo ma však mrzí prítomnosť záverečnej novely Ledová cesta. Čakal som niečo čo ešte o kúsok rozšíri dej samotného románu ( tak ako sa to stalo v Mariňakoch* ) a dostal som záverečný súboj ako vystrihnutý z hociktorého anime filmu, ktorý je naozaj zbytočne dlhý a vo svojej opakujúcej sa šablóne nudne ubíjajúci. A to človeka zamrzí, a zamrzí to o to viac, že použité temné a nepoznané zlo je vlastne opakovaním zla ktoré sa vyskytlo v rôznych obmenách aj v iných Fabianových dielach. Chcelo by to pre zmenu nejakú zmenu.
aqu1la | **** 05.10.2012 18:19Výborná military SF, so sympatickými hlavnými postavami, ako aj skvelými prvými dvoma misiami mariňákov. Tréning, akcie, záver, všetko sa čítalo samo, vyvážene podané. Prvá misia s „kvetinkami“ bola geniálna, druhá na okrajovej planéte podobne, hlavne v závere, akurát mi v nej trochu vadil koncept hmly, ktorý mohol byť rozvinutejší, alebo sa mu bolo treba celkom vyhnúť..
Bavil som sa dobre a knihu si užil..
Pátrač | **** 10.06.2014 21:42Tato kniha se mi velmi líbila. Taková pěkná akční sci-fi, pěkně vojenská kde vojáci jsou vojáci a mají jasno co mají udělat a udělají to. Do Portera se člověk lehce vžije a je mu sympatický. Jelikož to měla být část nějakého většího cyklu, čekal jsem na další díl a přišel.
Zápletka není složitá – je zde úkol a ten se plní. Ale to plnění je pěkný šrumec. Dobré čtení
BorgDog | ****1/2 10.05.2015 15:47Po experimentu v „Planetě mezi dvěma slunci“ se Fabian vrací zpět ke stylu, kde je nejsilnější: K čisté military SF. Krom toho tímto románem začíná s rozdělováním každé knihy do dvou částí – a naopak se začleňováním všech příběhů do jednoho velkého celku.
Zatímco „Mariňáci“ byli příběhem kolektivního hrdiny, „Carpe Diem“ se zaměřuje víc na jednotlivce: Kšeftaře se zbraněmi Portera. Toho dostihla smůla, následkem čehož je donucen ke klasické volbě: Neradostná vyhlídka na vězení nebo nástup do armády. Porter si vybere tu (možná) lepší variantu a my ho sledujeme od počátku, tedy od skutečně drsného, realisticky popsaného výcviku, až po jednu ze zásadních tajných akcí meziplanetární války.
V podstatě totéž, co bylo řečeno o Mariňácích, platí také o „Carpe Diem.“ Použité archetypy se mírně změnily, až na některé akční pasáže zmizelo vyprávění v přítomném čase, ale jinak vše funguje téměř stejně dobře. Téměř. Fabian tentokrát paradoxně drhne na detailech nebo spíš na konceptu, který zvolil. Drží se striktně pohledu řadového pěšáka, který prostě jde, kam ho pošlou a dělá to, co se mu nařídí, jenže tím připravuje čtenáře o kousky, které v konečném obrazu chybí. Zatímco v Mariňácích bylo zcela jasné, proč i s kým se bojuje, zde se vše posouvá k „nějaké válce někde“ a v kombinaci s mlžením okolo mimozemských artefaktů začíná celá kniha plavat na vodě. Rovněž psychologie Portera je příliš plochá, o parťácích z jednotky nemluvě – paradoxně zajímavější, než hlavní hrdina je tak obr s tajemnou minulostí Drobeček, o kterém kromě pár mlhavých narážek nezjistíme prostě NIC.
Co se bohužel vymklo kontrole úplně, a z roztomilých narážek mění v otravné negativum, jsou odkazy na svět Vetřelců. Už to totiž nejsou jen nápisy Weyland-Yutani na zdech, loď Auriga nebo mariňák Hicks. V Carpe Diem dokonce samotného Vetřelce potkáme, a v ten moment začíná kniha prostě spadat do kategorie „fanfiction“. Úplně zbytečně.
V „Carpe Diem“ začínají poprvé prosakovat nedostatky, které teprve naplno vytrysknou – přesto ale stále stojí důstojně v pozoru.
