LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Adam Andres

Koruna Élladu

série: Wetemaa
díl v sérii: 5

Kategorie: fantasy

vydání: Straky na vrbě (web) 2013

odkazy: 1x [recenze]

Komentáře:

Svarec  | **** 07.08.2013 11:25

Přiznám se, že si nejsem úplně jistý, jak hodnotit. Kniha má v podstatě stejnou formu jako původní Wetemaa (v první polovině vypráví prostřednictvím povídek, jak se jednotliví rytíři dostali do družiny krále Ana, v druhé polovině pak máme samotný příběh), takže se přímo nabízí srovnání a v něm Koruna Elládu prohrává na celé čáře. Prvním problémem jsou postavy: rytíře jsem si ani zdaleka neoblíbil tak, jako družiníky z Wetemaai. Někteří jsou vysloveně nesympatičtí (Egil), o dalších moc nevím, co si myslet (Saro) a především většina z nich nedostává dostatek prostoru – všichni v podstatě jen přicmrdávají Wannovi (dobře známému ze ságy o Wannovi), který je tady tou hlavní postavou a společně s panošem Skyrnetem taky jedinou postavou, kterou jsem si dokázal oblíbit. A přiznám se, že jsem úplně nepochopil, proč autorka věnovala rytířům celou první polovinu knihy, když jejich role v následujícím příběhu je skutečně jen podřadná. Další věcí je samotný příběh, který mi přišel takový rozháraný, nejednotný, v podstatě se jedná o sled různých příhod Wanna a rytířů. V jeho průběhu se dokonce úplně změní hlavní zápletka. Nicméně i přes tyto nedostatky se kniha čte neuvěřitelně lehce a přečetl jsem ji za dva dny. Čtyři hvězdy jsou tak akorát, do dokonalosti původní Wetemaai má Koruna Elládu daleko, ale stejně se jedná o výbornou knihu.

MartinJ  | **** 20.01.2014 02:54

Souhlasím v podstatě se vším, co píše Svarec, snad až na to, že Egil mi nesympatický nebyl, to spíš Saro. :-) Ale to je detail. Otázka proroctví mě zaujala, ale k čemu vlastně bylo sedm rytířů, to jsem se z knihy moc nedozvěděl. A ani to, jak se na obálce píše „Jak mylně si Ane věštbu vyložil, …“ není ve skutečnosti nějaká zásadní zápletka. Wanne je ale sympatický hrdina a jeho příběhy se, jako i v předchozích knihách, čtou velmi dobře. Tentokrát je to trochu dobrodružnější a nebezpečnější než obvykle (zuří válka), ale je to pořád přece jen „doma v Élladu“.

Pak ale přijde poslední kapitola. A ta mě naprosto uchvátila, přišla mi opravdu velkolepá. Přítel se najednou obrací proti příteli, touha po moci zaslepuje a hrdinové si kladou otázku, zda je více čest nebo láska, i když tak nějak tuší, že na tuto otázku neexistuje správná odpověď. Poslední kapitola si zaslouží 100% a je naprosto dokonalou předehrou k vlastní Wetemae.