LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Paolo Bacigalupi

Prachožrouti

série: Prachožrouti
díl v sérii: 1

Kategorie: sci-fi - postkatastrofická - dospívající

originální název: Ship Breaker
originál vyšel: 05/2010

vydání: Plus (Albatros Media) (web) 2013

odkazy: 1x [ukázka], 4x [recenze]

Komentáře:

louza  | ***** 26.08.2013 15:03

Novodobý velikán fantastiky Paolo Bacigalupi přišel po genialní sbírce povídek a velmi dobrém debutovém románu s kratším románem pro mládež (i když to je vzhledem k někdy až horrorovým prvkům a všudypřítomnému násilí a depresi celkem diskutabilní), čímž poněkud zarazil velkou část dospělé populace. Obavy byly liché. Bacigalupiho zaměření na mladší čtenáře se projevuje hlavně jednodušší hlavní linií bez větších odboček, která ovšem nepostrádá spád a tah na branku. V jistém smyslu je tak kniha zábavnéjší, než její dospělejší předchůdkyně „Dívka na klíček“. Bacigalupi však stále zůstává sám sebou. Svět, který předestírá hlavním hrdinům, nepostrádá nic z fascinujícího pozadí a přesahu tak dobře známého z jeho předchozích prací. A nádavkem ještě navíc skvěle vypráví. Nenáročná, leč dobře promyšlená a ďábelsky napsaná kniha.

jirikk  | ****1/2 06.09.2013 09:24

Young adults jsou v SF oblíbenou cílovou skupinou, konečně pár svých románů věnovali mládeži i klasici Heinlein a Asimov. Ze současných špiček mě napadá Mieville a Doctorow, nyní se stejným směrem vydal i další z mých oblíbenců, Paolo Bacigalupi. Musím přiznat jisté obavy, se kterými jsem tento krok sledoval, přeci jen třeba u Mievilla představují „dětské“ romány poměrně výrazné naředění kvality a nebyl jsem si jistý, jak se s tímto zadáním vypořádá autor, jehož dosavadní tvorba byla vším, jen ne jednoduchou vyprávěnkou. Naštěstí Paolo opět potvrdil svou třídu a dokázal naservírovat přímočarý, napínavý a i pořádně (mládež nemládež) temný příběh těch nejposlednějších outsiderů ze světa po kolapsu, který si zejména v prvních dvou třetinách svou naléhavostí v ničem nezadá s geniální Dívkou na klíček. Mám ale pocit, že se mu přeci jen nepodařilo laťku kvality udržet na celé ploše románu – až do příjezdu hrdinů do New Orleansu jsem byl nadšen, ve zbývající částí se z Prachoužroutů stává sice stále výborný, ale přeci jen „pouze“ dobrodružný příběh.

snop  | *** 15.09.2013 10:51

Jako bavil jsem se a precetl za jeden vecer, to ne, ze ne. Ale v zasade nic moc. Chvilemi to pripomina Pratchettuv Narod, chvilemi Verna (nebo me vzpominky na nej), v jistem smyslu je to uplne klasicka cesta tam a zase zpatky. Bohuzel chvilemi to sklouzava do ekologicke agitky, nastesti nikdy moc hluboko. Ono to „nikdy moc hluboko“ je takove charakteristicke pro celou knihu. Nakousneme spoustu temat (ekologicky, socialnich, religionistickych, etickych, ekonomickych, politickych), ale zustavame na povrchu. Svet je zajimavy, ale je to jenom perokresba – a prave ta sire temat to zvyraznuje, ze za tim nic neni. V zasade totez plati o postavach – jsou podrizeny pribehove kostre a nejakou srozumitelnou hloubku nemaji. Ono uz i hlavni zapletka je nesena dost abstraktnim zlounem s jeho jeste abstraktnejsim zlem.

Lze tohle vsechno odmitnout s poukazem, ze se jedna o knihu „pro deti a mladez“? No, vetsinu asi jo. Ale kdyz ctu kolem, jak „mistr Bacigalupi“ to a „mistr Bacigalupi“ ono, tak proste musim poznamenat, ze z teto knihy nemam dojem, ze bych si mel precist nejake jine jeho dilo (toto je me jeho prvni).

Gaarq  | **** 20.03.2014 21:34

prachožrouti jsou po dívce na klíček druhým románem PB. napsáno je to profesionálně (čte se to samo), mírně mentorský, ale pořád ještě v normě, příběh jak vystřižený z anglických sociálních románů 19. století v kulisách století pozdně jednadvacátého. PB i oprašuje své oblíbené téma zhroucení naší současné civilizace po změnách klimatu a ukazuje výrazné sociální rozdíly mezi prachožrouty a zazobanci (tyhle termíny si vymyslel autor, respektive překladatel ;). román má lineární a svižnou dějovou linku, své hrdiny a drama, zápletky jsou logické a napínavé. co mi chybí? nějaký přesah, něco nad mírně nadprůměrný dobrodružný příběh; na takové ploše ztrácí PB tu svou údernost, schopnost šokovat a zahanbit, polemizovat… prachožrouti také obsahují výrazné myšlenkové pozadí, ale i přes svou drsnost, je to oproti jeho povídkám krotké. a popravdě tu PB ani moc nehýřil zajímavými novými nápady.

Madam Brbla  | **** 15.10.2014 11:48

Nailer se z našeho zhýčkaného hlediska nenarodil zrovna pod šťastnou hvězdou, vždyť musí v troskách zdevastovaného světa odmalička dřít v příšerných podmínkách při rozebírání vraků lodí, musí se obejít bez mámy, otec je pro něj zdrojem nejistoty, strachu a bolesti. On však jiný osud nezná a tak je více-méně smířený s tím, co má: je zatím dost malý, aby mohl pracovat v těsných prostorách šachet a potrubí lodí, má kolem sebe partu, na kterou se může spolehnout (většinou) a pořád existuje šance na nějaký šťastný nález, jakým se katapultuje z bídy. Nailer má sny, má rozum, má vůli, má svědomí a jde svému štěstí naproti, proto čtenář může sledovat jeho trnitou cestu za změnou.
„Prachožrouti“ sice mají nedospělého hrdinu, přesto je v prvních dvou třetinách románu málo vodítek k faktu, že jde o knihu pro mládež. Dějová linie sice není komplikovaná, nepostrádá ovšem násilí, vulgarismy a celkově deprimující pohled na život. Máme štěstí lebedit si v civilizované době, v zemi se sociálními jistotami, a Bacigalupi tuhle skutečnost umí připomenout. Samozřejmě zabrousil také ke svému oblíbenému tématu ekologie a (ne)obnovitelnosti přírodních zdrojů, ovšem nemoralizuje přes míru, nepouští se do otevřeného agitování. Zpočátku se soustředí na popis prostředí a podmínek, v jakých část lidstva přežívá, později se věnuje dobrodružné jízdě, aniž by z dětských hrdinů dělal vyložené supermany. Neváhá jim ubližovat a vystavovat je morálním dilematům.
Teprve v závěrečné čtvrtině se Bacigalupi podřídil pravidlům žánru young adult, tím pádem se odklonil od věrohodnosti a posunul ukazatel mé spokojenosti s knihou mírně dolů. Zohledním perfektní překlad a redakční práce, líbivou grafickou stránku a vychází mi 77%, takové hezké šťastné číslo pro Šťastného kluka. Ráda si přečtu i další díl série – rozhodně zůstalo dost střípků, co stojí za bližší prozkoumání (například pololidé).

Majkl  | ***1/2 15.02.2015 14:53

Aj keď sú Prachožrouti zaradení medzi literatúru pre deti a mládež, chápem to jedine z hľadiska jednoduchšej kompozície a detských hrdinov, príbeh nie je odľahčenejší a vhodnejší pre deti. Hrdinom knihy je Nailer, ktorý žije v surovom prostredí rozoberačov vrakov lodí, s nepredvídateľným otcom násilníkom a alkoholikom. Nádej na zmenu biedneho života predstavuje stroskotaný kliper, ktorý predstavuje množstvo materiálu na rozobratie. Situáciu však komplikuje zazobané dievča, ktoré prežilo haváriu, a Nailer sa tak musí rozhodnúť medzi osobným prospechom poškvrneným vraždou a nezištnou pomocou cudzej osobe, ktorá mu však ešte viac sťaží jeho život. Dobrý dojem z knihy mi trochu narušila druhá polovica príbehu, od príchodu do Orelansu sa dej zjednodušuje a je dobrodružnejší, pričom stráca uveriteľnosť a naliehavosť prvej polovice knihy.

minduton  | ***1/2 17.02.2015 21:33

Bacigalupi ztrácí páru… Pořád je to sice nadprůměr, ale…

mato_klerik  | *** 08.06.2015 20:16

70% Čakal som viac. Chápem, že young adult je teraz in, a v rámci tohto zatriedenia sú Prachožrouti originálnym počinom, ale predsa len ide o príliš oddychové čitánie…

trudoš  | **** 09.09.2016 23:52

Čím si mě Paolo Bacigalupi získal, jsou uhrančivé kulisy, do kterých Prachožrouty zasadil. Hrůznost sociálních podmínek z chudinských slumů v Indii, Africe či Brazílii převádí do „atraktivnějších“ koutů světa po kolapsu, kde se podobná životní úroveň stává denní realitou. Umně kombinuje pochmurnou fikci s depresivní realitou, která svou děsivostí zdaleka nemá tak daleko od pravdy, jak bychom si v průběhu vyprávění často přáli.
Co se týče zápletky, ta postupuje v zajetých kolejích a příliš nepřekvapí vývojem. Příběhu ovšem dost pomáhá krátký rozsah, jenž je umocněn přímočarým spádem. Abych řekl pravdu, trochu jsem očekával spousty libozvučných kudrlinek lahodících intelektuální duši s dějem všehovšudy o třech stránkách, proto mě mile překvapilo, že jsem dostal obojího vyváženou porci. Možná právě díky cílové skupině dospívajících čtenářů se autor držel zkrátka a soustředil se pouze na to nejpodstatnější – dobrodružnou jízdu, která nedá až do konce vydechnout. Za mě naprostá spokojenost.