Více vydání = více obálek.
Philip K. Dick
Kaňte, mé slzy, řekl policista
Kategorie: sci-fi
originální název: Flow My Tears, the Policeman Said
originál vyšel: 02/1974
vydání: Laser-books (web) 2004; Argo (web) 2020
odkazy: 2x [recenze]
- Komentáře:
-
Xeelee | ***** 01.03.2010 22:55
Veselej Venca ví všechno.
BlackDawn | ****1/2 25.07.2010 11:41Geniální. Jedna z mála knih Philipa, která mimo hlubokých úvah nad životem,smrtí a vírou přináší i jednodušší linku sci-fi příběhu. Ovšem neodpustím si malou poznámku – byť se kniha může zdát hodně originální námětem, vyšla v roce 1974 a o 22 let dříve, tj. 1952, vydali Pohl&Kornbluth knihu s názvem The Space Merchants – Obchodníci s vesmírem. A inspirace je zde naprosto zřejmá. Co se stane, když ve světe plném policejního bezpráví,paranoie a škatulkování lidí, ztratíte svojí identitu a stanete se obyčejným pěšákem určeným k nuceným pracem? Ale jak je u Dicka zvykem, svůj příběh rozvádí v mnohem paranoidnějších vizích díky drogám, které ovlivňují myšlení a posouvají jejich uživatele v několika paralelních světech. V jednom je hlavní hrdina světovou celebritou, zatímco v druhém ho nikdo nezná a vlastně neexistuje.Jedno z nejlepších děl P.K.Dicka.
Polinius | **1/2 10.02.2021 22:29Zklamání! Zprvu vše vypadalo, že se jedná o hutné Sci-Fi plné motivů které máme tak rádi z kyberpunku či dystopii. Ztráta identity, ztráta napojení na společnost, masové vymývaní mozků, anonymní sex s mladistvou osobou, … Ale jak stránky přibývají a konec se blíží, kniha nedává žádnou odpověď kterou jsem chtěl slyšet a všechno končí deux ex machina a za všechno může/mohou … Prozradit by to byl opravdu velký spoiler ale všem kteří znají osobní život PKD je asi námět/pointa jasná.
louza | ****1/2 31.03.2021 17:58Klasický sedmdesátkový Dick. Skvěle propracovaná dystopická budoucnost v níž svět úpí pod nadvládou policejního státu v rukou několika málo jedinců. Intelekt je ostrakizován a pronásledován. Studenti a jejich vyučující jsou rovny teroristům. Jakýkoli nepohodlný člen společnosti odstraněn do lágrů. Na popředí všeho se pak autor zabývá osudem jedné celebrity na níž je z okamžiku na okamžik fakticky zapomenuto. Osobní drama se tu tak prolíná s dramatem světového řádu. Autor čtivě nakusuje dost zajímavou látku, ale nechává prostor i pro fantasii čtenáře. Závěr je nicméně na Dickovy poměry netypický svou jednoznačností. Nejen že je korunovaný skvělou, téměř povídkovou pointou. Autor se tu dokonce pokouší o něco jako happy end, což je v jeho případě spíše úsměvné. Dopřává si také, pro svoji tvorbu netypicky, i dlouhodobé rozuzlení osudů takřka všech použitých postav v epilogu. Čtivá nápaditá kniha, která směle drží krok s Dickovým zlatým fondem. Oč je vlastně horší než snění o elektronických ovečkách?
trudoš | ***1/2 18.12.2023 10:31„Snad bych ti jen mohl říct: střez se pozornosti úřadů. Nevzbuď naši pozornost. Nenuť nás, abychom se chtěli o tobě dozvědět víc.“
Číst romány Philipa K. Dicka je jako prožívat noční můru v bdělém stavu. Kaňte, mé slzy, řekl policista není v tomhle ohledu výjimkou, třebaže zápletka nabízí zdánlivě minimum akce. Společně s hrdinou se ocitáme ve víru nejistot, strachu a proměnlivé reality, kdy za každým rohem číhá další překvapení. Jeden den jste někdo a druhý nikdo, přičemž neexistovat ve společnosti, kde i štempl má štempl na to, aby mohl být štempl, je docela lapálie. A to je teprve začátek problémů…
Je to jako prožívat Kafkovu Proměnu a Orwellovo 1984 najednou. Jen člověk od zápletky nesmí čekat moc, protože ta pro autora není tím hlavním. Sice se drží určité osnovy, jakmile však dojde na vysvětlení celého toho maglajzu, jeden si není úplně jist vnitřní logikou. Síla vyprávění však spočívá v podmanivém vyobrazení policejního státu, ve kterém zlovůle mocných může prakticky cokoliv.
