LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Více vydání = více obálek.

James Dashner

Spáleniště: Zkouška

Kniha vyšla i pod názvem:
Zhorenisko
(viz informace u vydání - záložka 'další informace')

série: Labyrint
díl v sérii: 2

Tato kniha je částí i jiných knih: Labyrint

Kategorie: sci-fi - postkatastrofická - podle filmu/zfilmováno - dospívající

originální název: The Scorch Trials
originál vyšel: 2010

vydání: Yoli (CZ) (web) 2014; Yoli (SK) (web) 2015; Yoli (SK) (web) 2015; Yoli (CZ) (web) 2015

odkazy: 1x [film], 2x [recenze]

Komentáře:

snop  | *** 07.02.2015 01:29

Dej je jeste primocarejsi nez v minulem dilu (vlastne cesta z bodu A do B postapo svetem), nicmene zaroven postupne vracejici se vzpominky na ZLOSIN a jeho dabelske pikle dodavaji knize na zajimavosti. Postavami je to jeste daleko komornejsi, krome Thomase a Teresy jsou vsichni uz opravdu vicemene stafaz, ostatne autor to naznacuje formulacemi jako „nekolik lidskych tel,ale nebylo jich mnoho a nebyl to nikdo, kdo by byl Thomasovi blizky“. Kazdopadne jsem zvedavy na rozuzleni.

Phoenix  | **** 22.08.2015 19:20

Současný model trilogií (Hunger Games, Divergence apod.) je poměrně předvídatelný a většinou první díl, který velmi potěší je následován dalšími méně povedenými. V této sérii ten skok není nijak výrazný. Druhý díl představil nový problém, před který je Thomas a spol. postaven. Postupně s příběhem je čtenáři odhalováno víc a víc informací o tom, co je vlastně na pozadí toho všeho, i když samozřejmě to hlavní si nechává na poslední díl.

trudoš  | **1/2 25.02.2019 06:53

Čeho jsem se obával u konce prvního dílu, tady nabývá konkrétního tvaru – tedy moje předpoklady, ne zápletka jako taková. James Dashner totiž namísto odpovědí celou situaci ještě víc znepřehledňuje, až to ke konci připomíná komicky dětskou hru na tajemství pro tajemství. Nikdo nikomu nic neřekne, protože kdyby náhodou ano, čtenář by už konečně věděl na čem je a další vyprávění by tak ztratilo smysl. A kde to v Labyrintu ještě jak takž fungovalo, tady už je to malinko otravné. Možná ale za to může změna prostředí, protože kamenné bludiště pro mě bylo mnohem zajímavější, než otevřená krajina, se kterou si evidentně ani sám autor neví rady. Důležité jsou tentokrát intriky ve vlastních řadách, než co se děje všude kolem. Celek ale pořád drží tenká nitka atraktivity, která však s největší pravděpodobností ztratí hodně na svém kouzlu, až se odhalí „proč a jak“. Vlastě se pomalu bojím závěrečnou knihu vůbec otevřít. Jestli půjde o pointu alá Matrix, dostane pan spisovatel procentama po hlavě.