kniha » Anno Dracula
chce si přečíst 4 | chce mít v knihovně 3 | má v knihovně 11
hodnotilo: 8
76%
Anno Dracula

Kim Newman

Anno Dracula

Kategorie: horor - fantasy - alternativní historie - steampunk

originální název: Anno Dracula.
originál vyšel: 1992

vydání: Laser-books (web) 2015

odkazy: 1x [ukázka], 14x [recenze]



Komentáře:
snop  | *** 03.03.2015 21:37

Strasne nevyrovnane. Na jednu stranu to hraje na notu sestakovych romanu, na druhou se je to snazi postmoderne vytezit, ne byt jenom dalsi jejich instanci. Bohuzel tim autor hraje na vice frontach a nakonec nezvlada poradne ani jednu. Samotne vypravecstvi je velmi roztristene, nektere kapitoly jsou k nepreziti, jine jsou psany tak, ze clovek ani nevi jak a je na jejich konci.

Pribehove take tezko rict, o co jde. Asi nejlepsi je tvrzeni, ze jde o vyliceni sveta, ve kterem je upirstvi normou, na prikladu takoveho klackovani se kolem pripadu Jacka Rozparovace. Nebot rikat tomu vysetrovani, to tezko. Rikat tomu spiknuti, to taky tezko. Hlavni hrdinove se poflakuji a pak ejhle! No nebudu spoilovat, snad jen upozornim, ze identitu Jacka Rozparovace zna ctenar od zacatku.

jirikk  | ****1/2 09.09.2015 22:01

Moje očekávání nebyla vysoko – trochu jsem se obával nesourodého galymatyáše odkazů na všechna možná díla, navíc mě poněkud odrazovala „warhammerovská“ minulost mně doposud neznámého autora. Dočkal jsem se ale strhujícího napínáku z alternativního viktoriánského Londýna postupně ovládaného upírskou totalitou. Jen trochu škoda přepáleného závěru, román měl končit dopadením Jacka Rozparovače, to co následuje poté už je prostě navíc a zbytečně dryáčnické.

trudoš  | ***1/2 16.07.2016 01:38

Anno Dracula důmyslným způsobem kombinuje prvky alternativní historie, detektivky, steampunku a hororu. Stavba zápletky bohužel příliš neohromí originalitou, přes spoustu řečnických kudrlinek je základ prostý – je tu vrah a ten musí být zastaven. Nic víc, nic míň, pomineme-li nějaké to spiknutí v pozadí, jehož role ovšem není (zcela) nezbytná.
Kim Newman však obdivuhodným způsobem zvládl vykreslení alternativní viktoriánské doby, kdy častokrát mrazí víc z reálného chování postav, než z přímočarých krvavých scén. Příběh je tak především o propracované atmosféře a bravurně zakomponovaných detailech odkazujících na mnohé skutečné i fiktivní postavy či události. Těžko budete hledat dobového hrdinu, který v románu NENÍ. Vytříbený vkus autora dělá ze čtení famózní požitek, kdy si užíváte každičkého odkazu. Připočteme-li obsáhlé dodatky obsahující například alternativní konec nebo ukázky z filmového scénáře, stává se z knihy fyzický důkaz toho, že i „braková“ literatura se dá dělat na úrovni.

BorgDog  | ****1/2 25.01.2017 07:59

Nazvat tenhle román detektivkou by bylo nepřesné. V první řadě je to fascinující obraz alternativního viktoriánského Londýna. Newman vykresluje prostředí doslova s faberovskou pečlivostí i obrovskou fantazií a citem pro detaily. Jeho postavy ze stránek dýchají, a budete to při čtení cítit – všechnu špínu Whitechappelu, kde živoří pohromadě živí i nemrtví, agónii lékaře pomalu se propadajícího do šílenství, pochybnosti tajného agenta nad tím, jakému státu to začíná sloužit, i slzy čtyři sta let staré upírky nad umírající zmrzačenou holčičkou. Ve druhé řadě je „Anno Dracula“ poctou autorům i čtenářům „šestákového braku“ od Doylea, Wildea, Wellse, Haggarda a Stokera, který má pochopitelně zvláštní místo, až po autory, o kterých jste možná v životě ani neslyšeli. Newman má neskutečně načteno a prostě se baví tím, jak se potkávají v často úchvatných kombinacích hrdinové Draculy s postavami Oscara Wildea, upír Lestrade smutně vzpomíná na přítele Sherlocka, pobývajícího toho času v lágru pro „nepřizpůsobivé občany“, a vzdělaní pánové Moreau s Jekyllem debatují nad sklenkou sherry o eugenice. Přitom ale pod srandou teče ošklivý proud, když názorně sledujeme v podstatě vzestup totalitního rasistického režimu, i to, jak se z vražd jednoho šílence stává politická tikající bomba.

První zhruba polovina knihy je brilantní a hlavně pokud máte patřičné „vzdělání ve zdrojích,“ neodtrhnete se od ní. Pak bohužel začnou být vidět nedostatky. Detektivní zápletka strádá už tím, že čtenář zná identitu Stříbrného nože od počátku. Newman tuto cestu zvolil, protože mu umožnila v deníkových záznamech vraha napsat fascinující „alternativní verzi“ Draculy, jak se mohla vyvíjet, kdyby jisté střetnutí v Carfaxském opatství skončilo trochu jinak. Ale ve chvíli, kdy tento příběh skončí, nezbývá už v knize nic, co by ho nahradilo jako nosná linie. Nastupuje spiknutí, které působí nedomyšleně, jako provizorní lešení snažící se zadržet padající dům. Jednotlivé scénky, postavy, nápady jsou stále úžasné, jenomže už je nespojuje nic a pointa tím pádem postrádá sílu. Za zmínku ovšem stojí to, co přijde po ní: Newmanovy poznámky, alternativní konec, úryvek filmového scenáře („Anno Dracula“ byl zvažován jako film, k jehož realizaci nedošlo), i dvě krátké povídky ze stejného světa. Některý čtenář to nejspíš přeaskočí jako zbytečnosti, ale pro mě bylo toto „nahlédnutí pod pokličku“ velmi zajímavé.

„Anno Dracula“ více než jakákoliv jiná kniha podobného typu předpokládá sečtělého, inteligentního čtenáře-knihomola. Pokud jím je, bude se královsky bavit. Pokud není, bude jeho hodnocení výrazně horší. U mě je to někde mezi 80 – 90%, ale nakonec se přece jen přikloním k vyššímu.



WebArchiv - archiv českého webu