Marko Hautala
Šeptající dívka
originální název: Kuiskaava tyttö
originál vyšel: 2016
vydání: Knižní klub (web) 2017
- Komentáře:
-
trudoš | ***1/2 18.11.2018 07:16
Horor finského spisovatele Marko Hautala sází na jednoduchý motiv zla, jenž se šíří mezi lidmi díky jejich chronické zvědavosti. Podobně jako Suzukiho Kruh i Šeptající dívka pracuje s tématikou pokroucené reality, která hrdinu pronásleduje od chvíle, kdy otevře dvířka zakázané „Pandořiny skříňky“. A dlužno říci, že to funguje naprosto skvěle, napětím člověk málem přestává i dýchat.
Naneštěstí dokonalá atmosféra vydrží románu přesně do poloviny. Poté se vydá cestou lehce zmateného thrilleru, ve kterém se hlavní postava potácí z místa na místo a snaží se události dát do nějakých smysluplných souvislostí. Což se jí zdánlivě podaří, jenže to celé sklouzne na úplně jinou úroveň, než prvních sto dvacet stran naznačovalo. Zároveň se nemohu zbavit dojmu, že explicitní násilí do závěru autor narval jen proto, aby alespoň trochu zachoval děsivou skladbu. Což je ovšem ten nejzbabělejší způsob, jak zabrnkat na strunu strachu. Ale to už je, uznávám, otázka osobního vkusu každého čtenáře zvlášť.Strýček Biolit | *** 14.10.2023 14:52Na přebalu se píše, že Hautala je finský King. No…je. Je však mít na paměti, že to nemusí být vždy lichotka. Co ke knize napsat, abych nezkazil případný zážitek dalším čtenářům? Šeptající dívka má ve všech směrech velice podobný střih jako Bába Motyka. Se všemi klady i zápory, byť v lecčems je trochu komornější. Je zde městská legenda, je zde vybudována poměrně hezká atmosféra, kterou autor následně zničí, je zde zvrat, je zde opět nic moc konec (vidíte, já říkal, že přirovnání ke Kingovi nemusí být vždy lichotka). Zklamání nicméně nebylo takové, jako v případě Báby Motyky (asi už jsem to trochu čekal, navíc jakési vysvětlení tu na konci je). Závěr kazí spíše (vele)díra v logice, kterou nemohu popsat blíže, protože bych tím vyzradil úplně vše, ale pokud knihu budete číst, jistě vás napadne také. Autorův styl je navíc lehce čitelný, takže i kdyby vás kniha úplně nechytla, v pohodě ji dočtete za dvě odpoledne. Co se vydání týče – víceméně v pořádku, byť si myslím, že posledních 30–40 stran by zasloužilo ještě jednou prohlédnout od redakce, protože tam bylo několik překlepů. Suma sumárum…za mě o něco lepší než Bába Motyka, avšak kvalit Architekta temna kniha nedostahuje ani omylem.
