LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Více vydání = více obálek.

Andy Weir

Artemis

Kategorie: sci-fi - detektivní

originální název: Artemis.
originál vyšel: 2017

vydání: Knižní klub (web) 2018; Ikar (SK) (web) 2018; Laser (Euromedia Group) 2022

odkazy: 1x [info], 11x [recenze], 1x [ukázka]

Komentáře:

snop  | **1/2 07.05.2018 10:53

Moje první kniha od Andyho Weira a musím říct, že docela velké zklamání. Dokud sledujeme samomluvu hlavní hrdinky, ještě to není tak vidět, ale dialogy jsou hrozně naivní a zdá se, že to, co vypadá zprvu jako civilnost, je neschopnost tvořit atmosféru, psychiku, hloubku.

Jestliže knižní přebal hlásá něco o „kombinaci Marťana se sfi-fi noir thrillerem“, tak lže, protože „noir“ ani „thriller“ to opravdu není. Všichni, až snad na až karikaturně působícího strašáka Alvareze, jsou dokonalí racionální aktéři se startrekovskou etikou, které trápí tak maximálně to, že s nimi hlavní hrdinka neka. Scény máme vždy osvětelené, vždy je nakonec všem všechno jasné a děj směřuje bez větších kudrlinek od startu k cíli.

Takže jako čte se to dobře, ale je to prostě taková nenáročná lineární podívaná. S důrazem na podívaná, v distinkci k „prožívaná“. Hodnotil bych i hůř, ale vzhledem k tomu, že jsem to přečetl za 4 hodiny, tak to prostě jako jednohubka funguje. A nepochybně to bude fungovat i jako film, až někdo přepíše dialogy a pohraje si se světlem a stíny.

Lokina  | **** 13.07.2018 20:20

Od Andyho Weira jsem četla Marťana a ten se mi moc líbil, takže jeho další knihu jsem si nemohla nechat ujít. Artemis má rozhodně zajímavou myšlenku i děj. Už jenom za povšimnutí stojí mapa města a jeho okolí, takže jste se lépe orientovali. Ale zpracování je už horší. Některé kapitoly se mi četly velmi dobře, ale některé, zvláště ty, které popisovaly technické záležitosti, se mi nečetly zrovna nejlépe a příběh už nebyl tak dynamický a záživný. Jazz jako hlavní hrdinka mi byla trochu nesympatická a nijak jsem za celou dobu k její postavě nenašla cestu. Někdy se chovala jak teenager a za chvíli z ní byla super chytrá „cool“ holka, tohle střídání nálad mě tedy nebavilo. Konec knihy je vyváženě dobrý a ten mě z celé knihy bavil nejvíc. Celkově vzato kniha není špatná, ale na Marťana prostě nemá :-)

Madam Brbla  | **** 18.10.2018 10:17

Než jsem začala „Artemis“ číst, zařekla jsem se, že nebudu srovnávat, hlavně žádná přehnaná očekávání. Andy Weir svou imaginací postavil město na Měsíci a promyslel do detailu jeho fungování – od technických záležitostí, přes ekonomicko/po­litické pozadí až po sociální struktury. Možná by v autorově konceptu vzdělanější lidé mohli najít trhlinky, třeba i pořádné díry, pro mě však bylo prostředí Artemis dostatečně věrohodné.
Životem ve městě nás provádí mladá doručovatelka a drobná pašeračka Jazz. Obvykle mi v knihách vadí, když se literární postava obrací rovnou na čtenáře, tentokrát kupodivu ne, nějak to k vyprávění docela pasovalo a hlavně se to obešlo bez přímého oslovení ve stylu „můj milý čtenáři“. Jazz je tak trochu problém: na jednu stranu je prezentována jako nesmírně talentovaná a inteligentní, na druhou stranu jí pan spisovatel celkem zbytečně šlape na vedení a občas jí tak nedocházejí základní věci. Dobrá, někteří čtenáři asi potřebují pečlivější vysvětlení, pomalejší přístup, ani tak nevidím důvod dělat z údajně chytré holky blbečka, co si každou chvíli zkomplikuje existenci nějakým stupidním opomenutím (aby autor mohl zdůraznit, že na měsíci je vakuum, ostré kamínky atd.). Charakter hlavní hrdinky je rovněž rozporuplný: tvrdohlavý spratek, samostatná pohodářka, vůči svému okolí vystupuje až nepřátelsky, přesto se zdá, že ji má každý rád a skoro všichni jí usnadňují cestu, touží pomáhat, nebo jí přinejmenším nejdou po krku tak urputně, jak by mohli. Kdovíjak sympatická mi nebyla ani Jazzina motivace, tedy zbohatnout a použít k tomu libovolnou, morálně pochybnou zkratku.
Navzdory výhradám bylo snadné se začíst a se zájmem pozorovat cvrkot v uzavřeném prostoru s malinko odlišně nastavenými pravidly (moc se mi líbil například tamní způsob výkonu spravedlnosti) i trable, do jakých se Jazz uvrtává a způsob jejich řešení. Co na tom, že jsem nedržela palce hlavní hrdince, nýbrž místnímu poldovi Rudymu, aby s ní zametl:-). Za klad lze označit živé dialogy, jakkoliv mají často nulovou informační hodnotu a pouze prezentují schopnost postav vtipkovat a vzájemně se oblažovat sarkasmem. Záporem je přepísknuté finále, tak trochu deus ex machina v kombinaci s odolností superwoman. Tohle poslední mínus můžu zmírnit faktem, že mě přimělo nastudovat si více o podmínkách na Měsíci a extrémních schopnostech lidského těla (tedy co a jak dlouho je možné přežít).
Za mne je „Artemis“ svižné scifko v dobře propracovaném prostředí, s obstojnou zápletkou. Andy Weir sice vpustil do svého měsíčního města několik zbytečných mušek a pár masařek, přesto můžu pochvalně zvednout palec: akční odpočinková jízda s příměsí hard sci-fi, bavila jsem se. 75%

trudoš  | **** 16.02.2019 06:47

Dobývání Měsíce je dřina. Všechno to vakuum kolem práci v terénu dost znepříjemňuje, nemluvě o mikrobordelu, nízké teplotě a slunečním záření. Prostě nádhera – umřít můžete na milion šest způsobů, a to je teprve pondělí. Ovšem, kam čert nemůže, tam nastrčí člověka. A kde člověk vybuduje město, začne se dařit zločinu…
Andy Weir zůstává silný v atraktivních popisech technických blbůstek, na čemž se hodně podepisuje bezděčný humor nabitý popkulturními odkazy. Jakmile však dojde na zápletku, tentokrát v tom lítá jako začátečník. Přistupuje k ní totiž jako k počítačové hře, kde hrdina musí provést různé úkoly, aby si otevřel další úroveň a dostal se dál. Což v tomto případě znamená, že hlavní postava po většinu vyprávění akorát napravuje problémy, které způsobila, než aby měla čas soustředit se na jádro všech trablů. Takže ano, kdybych chtěl, mohl bych knihu setřít jako bláto z bot. Ale nechci. Protože i přes její nedostatky jsem se bavil. A dozvěděl se něco o svařování v měsíční gravitaci.

Clarice  | ***** 21.06.2020 23:21

Artemis mě bavila, audio načteno výborně. Mělo to takovou Clarkovskou atmosféru. Všechny detaily, které jsou autoři schopni do příběhu rozsypat, v tomhle žánru miluju. Celku to dá šťávu a ze čtenáře není blbec, který si na otázky, „proč a jak“ musí odpovídat sám a třeba nesprávně.

Líbilo se mi prostředí základny, hlavní hrdinka byla sympatická a detektivní zápletka mě bavila. Co víc chtít? Možná o kus delší rozsah a nějaké to zabřednutí do větších detailů života na Měsíci.

Ve srovnání s Marťanem nevidím smysl. Jsou to dvě různé knihy od stejného autora. No a? Weirův vesmír je plný sympatických všeumělů, mně to neva, srovnávat je nebudu :). Další knihu si určitě přečtu.

Zbyna  | ***** 04.04.2021 14:14

Vyníkající!