LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Jonathan French

Šedí bastardi

série: Souzené země
díl v sérii: 1

Kategorie: fantasy

originální název: The Grey Bastards
originál vyšel: 2015

vydání: Host (web) 2019

odkazy: 1x [ukázka], 4x [recenze]

Komentáře:

zbynhu  | *** 02.04.2022 08:43

Trilogie Souzené země sama sebe prezentuje jako temnou fantasy. Tu já si ovšem představuju trochu jinak. Ano, autor nešetří vulgaritami, vlastně veškeré popichování a vtípkování hlavních postav je založeno právě na nich. Dějiště příběhu je země až postapokalyptického vyznění a plný násilí. Tím ale veškerá temnota končí. Postavy, děj a určitá lehkovážnost vyprávění totiž jasně zasazení přebijí.

Celá knížka je vyprávěna z pohledu křížence Šakala, což jednak vede k výrazné přímočarosti a spádu příběhu, ale také k omezení ve vykreslení a možnosti pochopení hloubky světa (pokud nějaká je).

Postav není mnoho a řadu z nich jsem si rychle zařadil do určité škatulky, ze které se jim bohužel za zbytek knihy nepodařilo vystoupit.

Příběh rychle běží dopředu, hezky den po dni, žádné delší časové skoky nečekejte. Šakal kráčí za svým osudem a ten mu jde vyloženě vstříc. Některé náhody se totiž stávají přesně v ten správný čas, aby mohl příběh pokračovat tak, jak má. Šakal není „přemýšlivý“ typ hrdiny a na to, že to má být temný bastard, je to klaďas jako hrom. [lehký spoiler]To třeba když zachraňuje nevinné elfky, se kterými se jinak bastardi moc nemusí. Zřejmě jen tak z vnitřního pocitu, že tak to ve světě správně má být. Nebo je nejlepším přítelem děvky, u které je pravidelný zákazník.[/spoiler]

Šedí bastardi jsou čtivá, rychle ubíhající kniha, která se hodí jako lehčí, odpočinkové čtení. Kdo by za příběhem ale hledal cokoliv hlubšího, bude zklamán. Slabé ***

trudoš  | ***1/2 16.11.2022 15:51

Svérázná fantasy, jejímiž kmotry byli pánové Kurt Sutter, J. R. R. Tolkien, Sergio Leone a El Cid. Jonathan French nijak neodbyl přípravu a svůj román zasadil do světa, který má nejen vlastní historii, ale především vnitřní logiku. Už jsem něco málo o skřetech, trollech i orcích četl, přičemž rozvaha pana Frenche mi prozatím přišla nejucelenější. Zároveň se nedá říct, že by jeho postavy byly něco víc než nařachané gorily, co myslí jen na šoustání či zabíjení. Zkrátka místo aby čtenářům mazal med kolem pusy lyrickou epikou, hází jej do konfliktu, plného řevu, slin a krve.
Zápletka má ovšem svoje slabší chvilky; ve čtyřsetstránkovém rozsahu nedokáže rozehrát nic světoborného, spíš je to jen takové pošťuchování jedněch s druhými, pouze složitě zašmodrchané. Jako byste „Člověče, nezlob se“ hráli se zapálením šachového velmistra. Až se v tom jeden občas ztrácí, ačkoli když si to všechno zrekapituluje, zjistí, že základní motivace jsou v jádru jednoduché. Další díl snad bude přehlednější.