LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Jeff VanderMeer

Finch

Kategorie: fantasy

originální název: Finch.
originál vyšel: 2009

vydání: Argo (web) 2020

odkazy: 1x [info], 1x [recenze]

Komentáře:

jirikk  | ****1/2 22.07.2020 16:47

Konečně se i český čtenář může podívat do Ambry v plnohodnotném románu. Jde sice až o třetí svazek volné trilogie, ale co už, buďme rádi alespoň za to a doufejme, že časem někdy dojde i na předchozí svazky. Ostatně vydat rovnou třetí díl má svou logiku, byť trochu smutnou. Čtenářsky jde zřejmě o nejpřístupnější návštěvu tajemného města, přeci jen noirový syžet se servíruje určitě lépe než možná příliš umělecké zpracování předchozích svazků. Nevýhodou je však absence předchozích znalostí, zejména ohledně postavy Duncana Shrieka, kolem kterého se komplikovaná zápletka točí. Správně zamotaným příběhem nás provází cynický detektiv John Finch, spolu s ním poznáváme město pod nadvládou šeďáků, jakýchsi v houby proměněných lidí. Atmosféra i příběh zpočátku šlape na výbornou, celé rozuzlení možná není až tak přesvědčivé, jak by snad mohlo být, to je ale jen drobná vada na kráse.

jasonix  | ****1/2 31.10.2020 09:48

Jsou knihy, které se mi musí strefit do momentálního naladění, do aktuální chutě a potřeby, aby mohly zafungovat. Cosi jako plodné dny (dámy prominou). Tenhle „houbový“ VanderMeer měl u mě z tohoto pohledu dobrou startovní pozici: Už dlouho jsem si říkal, že bych si s chutí přečetl nějakou drsnou detektivku v Noir stylu. A stejně tak dlouho jsem bažil poznat nový SF svět, co by mě pohltil svou originalitou a bizarností. V neposlední řadě právě kulminovala houbařská sezóna, která je pro mě mj. i časem meditací nad těmito fascinujícími (a chutnými :-) ) organismy.

Díky zmíněnému načasování jsem Ambře mnohé odpustil: předně jistou vytrženost z kontextu, samozřejmě částečně zapříčiněnou i tím, že se jedná o třetí díl volné trilogie, z níž u nás ze záhadných důvodů předchozí dva díly nevyšly. A stejně tak jsem autorovi prominul ubíjející recyklaci stále stejných situaci: když Finche nechá cca poosmé zajmout jako kloučka, vyslýchat a surově mučit, za normálních okolností už bych byl otrávený jak smaženice z muchomůrek, ale tady jsem si to užíval. A omluvil si to jako prostředek posouvající děj. To samé platí o neustále, až kolovrátkově se opakujících (kurzívou psaných) rekapitulacích/flashba­cích předchozího děje ve Finchově hlavě.

Stylově je to hutné, drsné, pikantní, plné barev a vůní a místy svou syrovostí i slizské, ba nechutné …jak ostatně houby bývají. Vždyť svět Ambry je jimi také prorostlý. Houby, plísně, případně lišejníky jsou tu všude – v exteriérech, v interiérech, na kůži lidí, najdeme zde fungální oko i fungální zbraně. O houbových drogách nemluvě. Klíčovou roli hrají šeďáci, humanoidně-fungální bytosti (houbáci), jež se tu před časem ocitly z jakési vzdálené časoprostorové dimenze a když se nemohly dostat zpět, přetvořily si náš svět k obrazu svému a nastolily zde výtrusovou totalitu. K největším bizarnostem pak patří paměťové hlízy, které vypuči po smrti z hlavy nebožtíka. Po jejích konzumaci si můžete přečíst nejasný záznam jeho predsmrtných vzpomínek. V kriminalistice má jejich využití nesporné výhody. Nechutné? Ano. A pro detektiva také smrtelně nebezpečné. John Finch jinou možnost nemá, jsa sevřen v kleštích svých nadřízených, mafiánských bossů, špionů, agentů, povstalců a nevím koho ještě. Ač v podstatě amatér, je to drsňák ze staré školy, cynická povaha a dobrodruh s kontroverzní, odvrženou minulostí. Prožíváme s ním pouhý týden vyšetřování podivné dvojité vraždy. Během něj ale odkrýváme bílá místa jeho vlastního života a kaleidoskopicky si též můžeme poskládat obrázek města Ambry a její historie. Kromě Finche poznáme panoptikum dalších exotických postav, z nichž asi nejprapodivnější je Finchův kolega Wyte, kterého jeho komensál či parazit přetvoři v politováníhodné monstrum. Zmínku zaslouží ženské protagonistky. Jsou jen tři a všechny jsou sympatické, moudré, tajemné, zapletené do konspirací a jaksi zvláštně vypočitatelně nevypočitatelné. Abych byl genderově spravedlivý, tak skoro to samé by se dalo říct i o agentu Blissovi a historikovi Shriekovi. Jen těch sympatií je tam méně.

Jistě, příběh se nevyhne bohům ze stroje, je prošpikovaný časoprostorovými skoky s Matrixovským designem a ve finální scéně se autor neubrání určitému patosu (a čtenář zas vzpomínce na Mordor), ale v souhrnu působí kompaktně, promyšleně a když se člověku strefí do momentální chutě (jako mně :-) ) je to zážitek za 90%