Carlton Mellick III
Lidožrouti z Lízátkova
Kategorie: fantasy - horor - bizarro fiction
originální název: The cannibals of Candyland
originál vyšel: 2009
odkazy: 3x [recenze]
- Komentáře:
-
trudoš | **** 14.11.2020 12:09
„Tuhle mě napadlo, jestli jsem jediný, kdo hraje deskovku Candy Land a klade si tyhle otázky: Pojídají se cukroví lidé navzájem? Nebo pojídají cukroví lidé děti?“
Jestli si myslíte, že podobné myšlenky se mohou honit hlavou pouze divným lidem, nejste daleko od pravdy. On ale spisovatel Carlton Mellick III mezi normální lidi nepatří. Tento mimořádně plodný tvůrce se na českém trhu adaptoval před dvěma lety a od té doby przní literární vkus intelektuální smetánky. A to nanejvýš stylově.
Autorův nový kousek opětovně nadchne svou bizarní imaginací, stejně jako neotřelým přístupem k zápletce. Pro pana Mellicka není doslova nic nemožné, přičemž s logikou si hlavu neláme, a proto jeho bezstarostný vypravěčský styl dává kouzelně vyniknout absurdnostem všední reality. Stačí mu jen pár stran, aby získal čtenářovy sympatie, a vše ostatní už soustředí na příběh, ve kterém nechybí napětí, emoce ani morální pohoršení. Zkrátka dokonalá kratochvíle, již si buď zamilujete, nebo vás bude strašit ve snech.gokudo | **** 18.11.2020 12:27Dalsi silena kniha od meho favorita Mellicka, tentokrat o bytostech slozenych ze samych sladkych laskovin, ktera se paralerne vyvinula s lidstvem. Tihle „Cukraci“ obcas vylezou z podzemi, aby si pochutnali na lidskych detickach a jedna zenskeho rodu se zamiluje do potouhleho hrdiny Franklina z naseho sveta. Zaporaci z Lizatkove zeme mi obcas pripadali vice sympaticti nez ti lide v Mellickove univerzu. Myslim si, ze mnoho ctenaru po precteni tehle knihy snizi svou konzumaci cukrovinek:):):).
Mellick pozdeji napsal jinou bonboniadu nazvanou „Sladky pribeh“, ktera je jeste lepsi.
83% sladkych tycinek.
Strýček Biolit | ***1/2 07.04.2023 18:50Sladký oddechový bonbónek. Opětně je to typická Mellickova fantasmagorie – na to musíte při čtení přistoupit, jinak jste ztraceni. Kniha je tenká, necelých 160 stránek, takže příběh upaluje jak zajíc, na nějaké kudrlinky není prostor. Styl je jednoduchý, vypsaný. Kniha mi však přišla o něco slabší než Zbouchnul jsem Satanovu dceru. Na druhou stranu, i zde jsou pekelně povedené scény (hlavně jedna ze závěru knihy je krásně ujetá), takže ok. Za mě spokojenost, co jsem očekával, to jsem dostal.
