LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Robert Jackson Bennett

Světatvůrci

série: Záhutí
díl v sérii: 2

Kategorie: fantasy

originální název: Shorefall
originál vyšel: 2020

vydání: Host (web) 2021

odkazy: 4x [recenze]

Komentáře:

snop  | *** 15.11.2021 10:06

Hlubší prokreslení univerza, dospělejší postavy. To jsou tak nějak plusy. Mínusy – děj na ploše tří dnů, několik nelogických špatných rozhodnutí hrdinů, otevřený závěr a několik smrtí.

Opět – nějak se s tím v poslední době roztrhl pytel – (pseudo)filoso­fování o revolucích a údělu lidského druhu, tentokrát realtivně uvěřitelnější, ale… Záporák je rozhodně zajímavý, trochu blbé je, když je skoro sympatičtější než hrdinové.

Váhal jsem mezi 60 a 70, přiklonil jsem se k horšímu hodnocení, protože celkový pocit je pocit z neukočírovaného bordelu, který autor radši abruptně utnul, než by mu dal nějaké vyústění.

trudoš  | ***** 15.11.2021 19:35

Robert Jackson Bennett znovu dokazuje, že moderní fantastika vůbec nemusí být jen čtením pro mladistvé intelektuály. Ve druhém díle trilogie Záhutí rozpoutává strhující konflikt, kterému nedochází dech ani po pěti stech stranách. Co přitom na světě Čaropisců a Světatvůrců zaujme nejvíc, je originálně pojatý systém magie, který nemá daleko k tomu, co známe z Matrixu sester Wachowských. Ke změně reality kolem je třeba znát pouze ty správné programové příkazy, jež ji dokážou přesvědčit o něčem jiném, než co říkají fyzikální zákony. Mágové tak ve svém důsledku nejsou ničím jiným než sofistikovanými hackery a podle toho vypadá i jejich technologie ukládání kouzel, způsob čarování (tedy skribování) a princip boje. Když k tomu připočtete cit pro sympatické hrdiny, hrozivé padouchy a autorovu schopnost udržet spád zápletky pod neustálým tlakem, nemusíte už ani přemýšlet, co si pořídit na čtení pro dlouhé zimní večery. Bennett je rozhodně tvůrcem, který má našlápnuto mezi budoucí ikony žánru.

Gaarq  | ** 15.05.2022 15:06

něco začne být špatně, když začnete pro hlavní postavy románu vymýšlet posměšné, připitoměné přezdívky. to se stalo asi v první třetině světatvůrců a pak už jsem se vezl. bennett sklouzl k tomu nejpříšernějšímu YA, co jsem četl (a moc jsem ji nečetl, protože se jim vědomě vyhýbám, ale tady jsem to nečekal). pitomoučké dialogy, které místo, aby vedli zkušení a dospělí, spolu vedou puboši někde v parku na lavičce. nevím, z koho se snaží dělat autor větší blbce, jestli ze svých postav, které v proudu citoslovcí přicházejí na myšlénky, které by jejich dospělé protiobrazy napadly okamžitě, nebo ze čtenáře, kterému tyhle hrůzy podstrojuje spolu s absencí logiky děje a fikčního světa, opakování dějových linek a schématu z prvního dílu, bohů ze stroje jak kráva, cimrmanovských zvratů (já nejsem tvůj dědeček, já jsem ve skutečnosti tvůj synovec) a tak. docela mě zarážela také zbytná míra morbidity a krvavosti některých scén, jako kdyby si v tom někdo liboval, ale funkční to nebylo. inu nadával jsem jak ježek a moje žena, která to četla už dříve, se mi potutelně hihňala za zády a když už už jsem se chtěl rozběsnit a něco jí z obsahu knihy znechuceně zadeklamovat, odrazila mě „já už to jednou četla, po druhé nemusím“. a to jsem oba žrali trilogii o městech.

asi jsem se tímto dílem definitivně vyléčil z touhy číst to dál, protože míra mého zhnusení dosáhla hóóódně vysoké úrovně. nebýt několika výborných socio-politologických úvah, letěli by světatvůrci do braku. ble…

ps. jak je to v tomto světě s vědou? skribování je víceméně inženýrství, to se ale bez vědy od jistého bodu neobejde a mě tak trochu přijde, že si tu autor značně ulehčil práci, protože fyzika v jeho světě funguje, ale lidstvo ji srdnatě ignoruje. jediný kupecký dům, který by ignoroval skriby a začal využívat vědu, by ty ostatní roznesl na kopytech.