LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Více vydání = více obálek.

Arthur C. Clarke

Zpěv vzdálené Země

Kategorie: sci-fi

originální název: The Songs of Distant Earth
originál vyšel: 1986

vydání: Bonus press 1993; Baronet (web), Knižní klub (web) 2002; Knižní klub (web), Baronet (web) 2002

Komentáře:

lamahe  | *** 05.09.2006 09:52

Táto populárna kniha z roku 1986 je rozšírením (treťou verziou) dlhej poviedky z roku 1957. Tak sa hneď naskýta otázka, či bol návrat k literárnej predlohe spred takmer tridsiatich rokov na mieste, alebo ináč povedané úspešný. Román je veľmi čítavý, so spádom, taký na niekoľko nádychov. Nachádza sa v ňom množstvo zaujímavých odkazov na rôzne udalosti v ľudských dejinách a majstrove podanie je štylisticky veľmi vyspelé. Dej má však slabšie miesta, je takmer bezkonfliktný a viacero zaujímavých motívov by sa žiadalo hlbšie rozpracovať. Postavy sú až na malé výnimky pomerne plytké a román ako taký je dosť zastaralý a prináša veľmi málo nového. Poetický moment zániku Zeme a ďalekej cesty bez návratu je veľmi silný, no viac-menej ponechaný na čitateľovu predstavivosť. Aby sme sa teda vrátili k otázke spomenutej na začiatku, vymenované silné stránky sú pravdepodobne prítomné aj v pôvodnej novelete (nanešťastie som však nemal tú česť – no je evidentné, že výhody rozšírenia literárneho útvaru boli nedostatočne využité) a na knihe cítiť dobu vzniku jej predlohy – 50-te roky, a zjavne bola slabo inovovaná. Silné stránky sú teda čiastočne negované viacerými nedostatkami. Úplne na záver ešte predsalen uvediem jedno subjektívne plus: vďaka nezameniteľnému Clarkovmu „hard SF“ štýlu sprevádzali moje čítanie knihy „Kubrickovské“ vizuálne predstavy na štýl Vesmírnej odysey (omnoho významnejšieho majstrovho diela), čo mi dosť vylepšovalo zážitok.

stimílek  | ***** 16.01.2011 09:37

Moje srdeční záležitost – mj. díky stejnojmennému albu Mike Oldfielda. Hudba neskutečně sedne na jednotlivé čísti knihy. Skvělý příběh, poctivá Clarkova hard SF, dobře přeložená (snad až na používání slova „skorem“ místo „skoro“). Najde se tu ale i dostatek prostoru pro (po)city. Pamatuju, že jsem dlouho otálel s její koupí, protože na obálce vydání z roku 93 je vyděšená brunetka, jako vyšitá z amerického trháku. Doporučuju všem, kteří k zážitku nepotřebují zeměplošský humor či sturgeonovské nimrání v lidské duši. Takhle nějak by to osidlování vesmíru mohlo vypadat. A ještě jedna věc mě zaujala. Elektron je prý velký milión milióntin centimetru – tj. 1 cm, že? :) Předpokládám, že to není problém autora, ale překladu.

MartinJ  | *** 10.08.2011 02:12

Souhlasím, kniha není špatná, ale bůhvíjak dobrá také ne. Vlastně se tam nic neděje, je to spíš pocitové. Úplně na mě při čtení vanulo moře a teplé podnebí. Pak mám ještě dvě poznámky 1) Autor v úvodu píše, že chtěl napsat knihu o kolonizaci vesmíru bez nadsvětelných rychlostí. Za takových podmínek by ale asi do kosmu nikdo nelétal, tak musel dát lidem motiv a tím se stalo zničení Země. 2) Za největší technický problém považuju způsob kolonizace Thalassy. Přiletěla tam loď se zmrazenými embryi, z kterých vyrostla první generace. Neumím si představit, jak by miminka dokázala přežít bez rodičů a naučit se všechny potřebné sociální dovednosti. Neumím si představit, že by něco takového zastal robot. Resp. robot ze Star Treku ano. :-)