Více vydání = více obálek.
Jaroslav Mostecký
Conan: Vrah králů
série: Conan
díl v sérii:
kniha patří do světa: Hyborian
Kategorie: fantasy - meč a magie - hrdinská fantasy
vydání: Klub Julese Vernea (web) 1999; Wolf Publishing (web) 2007
odkazy: 1x [recenze]
- Komentáře:
-
malarkey | *1/2 09.07.2008 18:36
Edice Pevnost kniha č. 28 – Conan – Vrah králů. Conan pro mě nikdy nebyl hrdina, natož pak nějaký vrah. Do knihy jsem se ale s chutí opřel, jenže mě nedokázala ničím zaujmout. Pro někoho, kdo Conana žere už od dob Schwarzeneggerových svalů bude toto zpestření do jeho života jednohubkou, kterou zkousne během jedné prošourané a promžourané noci. Mně to ale nic neříká a říkat nebude. Jenom fakt, že jsem si to přečet a v klidu se vydal na další knížku aniž bych si tuto dál zapamatoval. 3/10
Jakub Ehrenberger | *** 14.11.2009 00:45Od dob, kdy R. E. Howard stvořil udatného bojovníka barbara Conana, už uplynulo víc jak půl století. Conan však společně se svým stvořitelem neumřel, a tak můžeme i v současnosti číst další a další fantasy příběhy z Cimmeřanova života. V knize Jaroslava Mosteckého se Conan setkává s Iaianem Albeenem, vrahem králů a králem vrahů v jedné osobě. Jejich cesty se postupně splétají do jediného sledu událostí, v němž nakonec musí nad všemi nástrahami hyborského světa dominovat nezdolnost a síla černovlasého barbara. Svižně vyprávěná fantasy občas logicky zaškobrtla, ale vždycky se stejně jako Conan zvedla na nohy a bojovala dál. Románu nechybí pořádná akce na pozadí příjemného historického prostředí. Když k tomu přičteme Conanův smysl pro povinnost a čestné chování, máme slušnou fantasy bez dalších doprovodných jevů, které ne vždy považujeme za žádoucí.
SiriusChico | ***** 07.09.2010 00:21Je to už hodně dlouho co jsem knížku četl, ale pořád si na ni čas od času vzpomenu. Atmosféra popsaná v knize byla naprosto geniální. Mám Conana rád, ale přitom nesnáším klasické fantazy. Tohle rozhodně normální fantazy není a milovníkům Conana to mohu pouze doporučit ;)
Neferit | * 09.01.2013 09:41Mám takový pocit, že já a pan Mostecký si nějak nerozumíme – přečetla jsem od něj tohle a pak Útesy křiku a z obého mám ten samý pocit, „za co jsem to herdek dala peníze“ a „mno, jednou stačilo a dost“. A opravdu – jednou přečteno a od té doby se na to práší.
