Více vydání = více obálek.
Stephen King
Zelená míle
série: Zelená míle
díl v sérii:
Kategorie: fantasy - horor - podle filmu/zfilmováno
originální název: The Green Mile
originál vyšel: 1996
vydání: Knižní klub (web), Beta (web) 2001; Beta (web) 2008; Beta (web) 2014; Beta (web) 2020
odkazy: 1x [film], 5x [recenze], 1x [info]
- Komentáře:
-
Madam Brbla | ***** 05.08.2008 15:55
Přes přítomnost nadpřirozených prvků v ději není tato kniha horor, nýbrž drama z vězeňského prostředí. King se neuchýlil ke klišé a zpracoval námět nesmírně zajímavě a poutavě, nechybí v něm napětí, humor ani moudrost. Atmosféra i prostředí působí reálně a jak už je pro tohoto spisovatele typické, postavy jsou po psychologické stránce zpracovány naprosto bravurně (navíc lze k těmto charakterům dosadit i obličeje, díky výbornému filmu s vhodně zvolenými, skvělými herci:-). Přes drobné výhrady (zvláště k mystické složce románu) jde o vynikající knihu. 93%
Strýček Biolit | ****1/2 28.12.2014 17:24King jak ho mám rád – Zelená míle totiž není hororem, ale „jen a pouze“ drsným a temným příběhem s pár nadpřirozenými prvky. Člověk se ovšem nesmí nechat oklamat – i když Míle vychází krásně v jednom svazku, stále je románem na pokračování. Každá z šesti částí má jakýsi svůj minivrchol, a úplně si dovedu představit utrpení těch, kteří museli čekat několik týdnů na další díl, protože onen vrchol je zpravidla nedokončen a na rozuzlení se musí počkat až na další část.
Co se textu samotného týče…nu, nevidět film (=vědět, jak to skončí), asi bych špačkoval více. Kniha je koncipována jako zápisky starého vězeňského dozorce. Poměrně autenticky (jak už to u starých lidí bývá) pak „autor“ skáče od jedničky k osmičce, od osmičky k pětce a až pak zase ke dvojce, takže hned na úvod díla je vyzrazen i jeho konec, což malinko snižuje napětí. Ačkoli, jak nad tím teď přemýšlím, možná je to i trochu symbolika Zelené míle, neboť často vidíme cíl, ale cestu k němu vedoucí už ne…
Lucc | ***** 04.08.2020 12:18Stephen King je velký vypravěč. Jsem rád, že jsem neviděl film a ani na to nemám chuť. Tato kniha je totiž dokonalá. Obsahuje jak sladkobolné vzpomínky na starou dobrou Ameriku, který byla a možná také nebyla, tak spoustu opravdu strašidelných momentů týkajících se zla v lidech i věcech. A samozřejmě naději. Spousty naděje. Znepokojila mne i zahřála na srdci. Oboje potřebuje občas každý za nás. To druhé víc.
Pár drobných postřehů: Legrační použití slova „plešivějícího“ místo „plešatícího“. Evokovalo mi to výraz „pelešit se“, který je ale o něčem dost jiném.
Věta „Chytils notu, Curte?“ mi, obzvláště proto, že se odehrává nad mrtvolou, okamžitě připomněla jiného Curta, tedy Kurta. Měl jsem chvíli i pocit, že King předběhl dobu, ale ne, Kurt „chytil notu“ o dva roky dříve. Tak či tak, zajímavý, docela mrazivý moment. Naschvál to asi nebylo, ale pokud ano, tak je King o hodně větší drsňák, než bych do něj řekl.
