Dave Duncan
Prokletí
Kategorie: fantasy
originální název: The Cursed
originál vyšel: 1995
odkazy: 1x [recenze]
- Komentáře:
-
zdenda | ***** 14.11.2008 07:18
Tak tato kniha mne zaujala. Velmi zajímavý svět ve kterém se pohybují lidé, kteří přežili „hvězdný mor“ s podivuhodným prokletím. Sice jsem se trošku ztrácel ve jménech i názvech jednotlivých prokletí (asi je to způsobeno stejnými koncovkami jmen), ale to mi nebránilo v orientaci dějem. Asi má román mnoho nedostatků, které by literární vědec odhalil, ale mě – prostého čtenáře – příběh bavil. A dokonce bych se do tohoto světa rád zase někdy vrátil.
Shelagh | **** 27.04.2009 15:45Vcelku originální svět, kdy díky prokletí hvězdného moru lidé získávají neobvyklé vlastnosti, které jsou vždy dvousečné. Závěr mi přišel trochu uspěchaný v porovnání s poměrně dlouhým a podrobným rozjezdem, také některé rozpracované linie byly uzavřeny pár větami. Co mi přijde bídné, je redakční a korektorská práce – tolik chyb a překlepů si tahle zajímavá kniha, od které jsem se chvílemi vůbec nemohla odtrhnout, vůbec nezaslouží.
Madam Brbla | *** 04.02.2014 12:20Celé roky jsem kolem „Prokletých“ v knihkupectví chodila a váhala, jestli koupit nebo ne. Hodnocení pěkné, informací málo, nakonec jsem do toho za padesát korun českých šla a rovnou říkám, že utratit víc, mrzelo by mě to. Základ románu není vyloženě marný: v autorově světě řádí hvězdný mor, roznášející kromě smrti také různá postižení. Jsou přesně popsaná a pojmenovaná podle božstev; například Ivielini léčí, ovšem mohou také ubližovat, kolem Ogoaliných se vrší podivné náhody, někdy šťastné, někdy tragické, Jaulini čtou myšlenky a šíří je nekontrolovaně kolem sebe, Awailini průběžně mění svou podobu i pohlaví, aniž by na to měli vliv… atd. Takto Prokletí jedinci jsou většinou nechtění a pronásledovaní, což je ovšem pouze zmíněno, v ději jsem postřehla spíše vstřícnost a snahu jejich schopnosti využívat. Osobně bych o původu hvězdného moru chtěla vědět víc, než Duncanem poskytnuté nic. Hlavní hrdinkou knihy je ovdovělá majitelka hostince Gwin, zpočátku celkem sympatická, obyčejná žena s vlastními problémy, která se (překvapení!) ukáže být klíčovou osobou v blížící se válce s rozpínavým sousedním impériem. Politické pozadí bylo zoufale nepropracované, vůbec jsem nechápala, proč by mě dobyvačnost agresorů měla trápit, v čem jsou lepší nebo horší oproti současným vládcům jednotlivých zemí. Pokud teď zbystřili příznivci krvavých řeží a urputných bitev, tak zase vychladněte. Merito příběhu leží někde úplně jinde: vše je hlavně o Gwin, o rozvoji její osobnosti a o jejích vztazích. Akční pasáže rozhodně nezaberou tolik místa, jako popisy zamilovanosti hlavní hrdinky do starého, tlustého muže a zdůrazňování, jaký je to ještě pořád kanec. K tomu si jedna z vedlejších postav chce vrznout a osud jí není nakloněn, tedy další otravné odstavce pro odpůrce růžové knihovny. Postupně začne autor se schopnostmi Prokletých poměrně volně manipulovat, popírat dříve napsané, spousta postav a událostí jaksi vyšumí do ztracena. Označit konec románu za zklamání by bylo eufemismem; závěrečná (asi) monumentální bitva je stěží stručně zmíněna a opět se jen propírají emoce hlavní hrdinky. Hodnocení 55% se s ohledem na vyjmenovaná negativa může jevit přehnaným, přesto mi některé detaily přišly originální a celkově se kniha překvapivě dobře četla. Škoda promrhaného potenciálu, z tohoto světa se dalo vymačkat podstatně působivější dílo.
