Jan Hlaváč
Jiří Knotek
České horory
Hrůzostrašné povídky
Kategorie: fantasy - sci-fi - horor - antologie
Genius ohava
Železná košile
Kam až dojedeme
Kosoručka
Přicházející z pekel
Smrt Salomina
Upír
Na šibenici
Pojem času
Sivooký démon
O-Juva-Inari-Daimiodžin
Helena Marná
Adolfina
Dům nářků
Úplné informace najdete pod záložkou povídky
„Fyzika nás učí, že protipóly se přitahují. Obecně, hlavně pak ve vztazích člověka k člověku nebo člověka k něčemu, říkáme spíš, že se přitahují protiklady. Proto bude dost pravdy na tom, co jednou hlasitě, jindy tišeji přiznávali tvůrci literárního žánru, jemuž dnes říkáme hrůzostrašná, fantastická či strašidelná povídka nebo prostě řečeno horor: je jistě vzrušující psát o věcech tajemných a sám se přitom pokud možno neocitnout v mezní situaci, neprožít opravdovou hrůzu, nezavdat si s nadpřirozenem. A my, čtenáři, zvláště známe-li děs jen z perspektivy nestranného pozorovatele, rádi příběhy o věcech tajemných čteme. I když nejmladší a nejstarší povídku našeho výboru dělí stovka let (1831 – 1932), a i z jazyka povídky nejmladší vytušíme, že příběhy mají odžitý už pěkný kousek literárního života, jednotlivé náměty neztrácejí na síle. Na síle postrašit nebo alespoň vyburcovat znecitlivělého ducha z přívětivé letargie vlastní racionálnímu věku. Oddejme se pocitu a uvěřme v tajemství; nechtějme ho však obnažovat a oblékat do šatů logicky zdůvodnitelné šedi. Tento výbor z českých hrůzostrašných příběhů jsme nesestavovali s ambicemi systematicky zachytit vývoj daného žánru. Kromě povídek osvědčených autorů, jako jsou Jakub Arbes, Jaroslav Havlíček či Ladislav Klíma, jsme zařadili i dílka od spisovatelů dnes už zapomenutých či málo čtených. Šlo nám o to, ukázat, že v Čechách bylo vždy dost těch, kteří ochotně brali do ruky pero a psali příběhy, které u čtenářů dokáží vyvolat příjemné mrazení v zádech. Ačkoliv – jak říká záporný hrdina Horác z Brdečkovy knížky Limonádový Joe – "doba letí kupředu jako splašená herka a diváka již nezajímá zápletka předešlého aktu“, i dnes je dosti těch, již si rádi připomenou časy, kdy bezměsíčnou nocí drkotal po dlažbě tajemný fiakr tažený párem černých koní, kdy podzimní chmurná obloha a vichr vytvářely miasma věštící tragický průběh věcí příštích, kdy tváře záhadných žen byly špičatě protáhlé a mrtvolně bledé, kdy hrob a běs zakuklený v panenské nevinnosti byli skvělými morbidními kulisami, v nichž lze rozehrát hrůzostrašnou partii… Co na tom, že ony doby jsou již nenávratně pryč, co na tom, že zápletky, jež u našich prarodičů vyvolávaly nepředstíraný strach, my, zpovykání lidé zvyklí na fantasmagorický svět virtuální reality, leckdy bereme s mírně ironickým nadhledem. Pojďte se začíst… Nepřipadá vám, že se venku nějak smrklo? Vnímáte poryv větru, který udeřil do oken? Nezdá se vám, že slyšíte za dveřmi opatrné kroky? Necítíte tichý dech strachu, protože jste proboha sami!?!"