Charles M. Palahniuk
Deník
originální název: Diary
originál vyšel: 2003
vydání: Odeon 2006; Odeon 2018
odkazy: 2x [recenze]
Peter Wilmont se s Misty seznámil na výtvarné škole. Kromě bradavky
popíchnuté špendlíkem a svetru od krve ji zaujal ještě něčím jiným.
Směsice odporu a obdivu vyústila ve sňatek a život v kamenném domě na
ostrově Potchkeysea. „Všechno, co člověk dělá, je
autoportrét". Misty chtěla být malířkou, ale těhotenství jí to
znemožnilo – místo toho skončila jako servírka a pokojská, obtloustlá
páchnoucí ženská, která svůj příběh zaznamenává ve formě
deníkových zápisků pro svého manžela. „Pro tebe, milý Petere. Ty
šmejde.„
Peterův pokus o sebevraždu, který ho umrtví ve věčně kómatickém stavu,
ji k umění navrací. Misty začíná malovat: impulzivně, automaticky. Jako
kdyby jen zaznamenávala vize. Jako kdyby její ruku někdo vedl.
„Skutečné umění vzniká jedině z utrpení.“ Pak zjistí, že
manžel tajně psal na stěny domů které opravoval, zlověstná proroctví
o ostrově, na který nemá nikdo „cizí" vstoupit; o ostrově, jejíž
komunitu má kdosi spasit svými obrazy. Peterův otec zemřel, ale chybělo
úmrtní oznámení. Sám Peter měl v sobě spoustu prášků na spaní,
které nikdy nebral. A pak se utopí Mistina dcerka Tabi. „Zločiny proti
celé skupině obyvatel.„ Spása má dost blízko apokalypse…
Palahniuk pokaždé zabrousí do jiných vod. V tomto díle se soustředí na
grafologii a také na choroby slavných umělců. Za klíčovou větu
Deníku můžeme považovat „Kde berete inspiraci?“ Obrazy
Misty Marie Wilmotové vznikají z čiré bolesti. A z donucení. Kritika se
vzácně shoduje na tom, že Deník je autorovým nejambicióznějším
dílem od legendárního Klubu rváčů.