- Komentáře:
-
Mnata z Lvovic | ** 28.10.2023 20:53
První povídka má, i přes Imlaufovo poetizování o lásce a neustálém opakovaní asi tak dvou myšlenek v hlavě jeho vypravěče, dost dobrý potenciál, zvlášť díky aspektu matčiny kletby pro nenarozené ještě dítě.
Druhá povídka je podobná první v tom, že se tady muži objevuje vidina milované, zde pomocí smaragdové spony, kterou mu zašle milovaná po holubici. Bohužel se mu zjevuje jen proto, aby mu řekla, jak fyzická láska nestojí za nic a jediná pravá láska je čistě a pouze duševní, víceméně aniž by se jeden po celý život byť jen jedinkrát dotkl druhého, a cokoliv jiného je špatné. Tohle kázání mě opravdu štvalo, protože je to to jediné, co milá Márfa Pamfilovna má vůbec v hlavě.
Poslední povídka o postiženém Indickém jinochovi, který najde přízračnou lásku a druhý den ráno zemře, je lepší než předešlá, ale tady je Imlaufovo filozofování o životě a lásce ještě znásobeno dalším rozbředlým tlacháním o nirváně, askezi a sebeobětování, takže se také strašně vleče. Efekt je tím dost zabit.