LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Pavel Renčín

Jméno korábu

Kategorie: fantasy - fantaskní

vydání: Knižní klub (web) 2007

odkazy: 1x [ukázka], 3x [recenze]

Komentáře:

shpina  | **** 23.04.2008 08:41

Hravé, milé. Trochu mi připomělo Malého prince – jen mnohem hravější. Kniha o hledání a putování. Poetický styl. Moc líbivé.

Sirius  | ***** 02.07.2008 22:13

knižní báseň a mé první setkání s Pavlem Renčínem :-)

Svarec  | * 14.11.2009 13:44

Divná kniha. Autor jakoby se pokoušel o druhého Malého prince, ale vůbec se mu to nedaří. Hravé, básnivé a nudné. Chápu z jakého důvodu se to některým lidem tak líbí, ale ze stejného důvodu se to nelíbí mě. Po pěkném Zlatém kříži velice studená sprcha a teď váhám, zda jít do Nepohádky.

LordSnape  | **** 03.08.2011 17:09

Moc krásná kniha. V závěru skoro ukápla i slzička…

Lucc  | ****1/2 21.03.2012 21:30

Tohle bude dlouhé, tak se pohodlně usaďte a naostřete si pera na případnou polemiku.

Chtě nechtě musím porovnávat s jediným podobným dílem, které jsem, bohužel už celkem dávno, četl – s Malým princem. Ne že by Jméno korábu bylo dílem epigona, to rozhodně ne, je svébytné. Přesto se srovnání neubrání, hraje totiž ve stejné tónině a na podobném nástroji. Subjektivně a zjednodušeně, se to dá shrnout takto: Malý princ je kratší a hlubší. Do Jména korábu jsem se začítal pomalu a první třetina knihy byla docela utrpením. Pak už to šlo slušně, ovšem ke konci jsem zase trochu ztrácel vůli číst. Proč? Protože to prostě bylo moc dlouhé. Kniha tak na první pohled nepůsobí. Je útlá a navíc ilustrovaná. Také font písma vypadá skoro jako pro děti, ale zdání klame. Celé podobenství se táhne jako med. Hlavní příběh má příliš odboček, které nejsou špatné, navíc často i zábavné a napínavé (město), ale prostě zdržují a u takto poeticky psané knihy nadměrně zatěžují čtenáře. To je hlavní výtka. Druhá směřuje na autora a asi i redakci. Ke konci se vyskytly 2 logické chyby – Mykos pije rum, i když už došel a kapitán na den omdlí, ačkoliv v dalších událostech, které dle mého soudu musely bezprostředně následovat, aktivně vystupuje. Nedostatečná hloubka se netýká postav. Ty skutečně nejsou ploché, mnohé jsou až romanticky rozervané, všichni si nesou trauma z minulosti nebo alespoň touhu či cíl do budoucnosti. Menší hloubkou míním spíše hloubku myšlenek roztroušených po celém podobenství. Zatímco Malý princ se pyšní světoznámými gnómickými pasážemi (verši), tady jsou poselství spíš jednodušší a až moc profláknutá a romantická (neopětovaná láska, oběť – sobectví, legenda, nemožnost existence dobra bez zla (mimochodem nedotažené), atp.). Navíc jsou na větším prostoru, takže mohou ujít pozornosti, kdežto v Malém princi jsou v koncentrovanější podobě (známé pasáže o růži, poušti a další).

Proč tedy hodnotím tak vysoko knihu, vůči které mám celkem zásadní výhrady? Především ji poměřuji s nezpochybnitelnou klasikou světové literatury, proti které se i nadprůměrná kniha může jevit jako slabá. Za další musím pochválit až nečekaně esteticky zdařilou podobu knihy, která mne u Knižního klubu překvapila. Zvláště ilustrace jsou výborné a ani pravopisné chyby jsem si žádné nevšiml. A v neposlední řadě je třeba knihu vidět jako literární počin, který v našich borech šumících po skalinách celkem nemá obdoby. Vždyť Jméno korábu je kniha pro děti, která vlastně pro děti moc není, poetická fantastika, kterou autor vymazlil a kterou procítil, nese myšlenky a neotřelé nápady (Hejty, Tytam, …), je výchovná, ale ne školometská, je positivní, ale ne černobílá a navíc má zakončení, které mne dojalo. Možná bylo předvídatelné, ale já jsem si čtení neštěstí předvídáním nepokazil. Tato kniha je o emocích a kalit ji přílišnou dávkou rozumu by byla škoda.

honajz  | **1/2 08.07.2013 00:02

Těžko hodnotit. Objektivně velmi dobrá práce s jazykem, jistá hravost, surrealistický nádech, subjektivně se to vleklo i na tak malém počtu stran, ta hravost se projevila třeba jednou za čtyři stránky (a mezitím zbytečně zdlouhavé a vleklé popisy, i když jazykově bohatší) a v úvodu, nejdůležitější části knihy, se ještě nepočítá se čtenářem. Osobně mmmi to skutečně přišlo zdlouhavé, vyzněním trochu povrchní a školometské, některé situace již přehnané a přeozdbičkované. Takže celkový dojem, i přes ony objektivní klady, je zkrátka rozpačitý.

trudoš  | ****1/2 25.04.2018 22:03

Jméno korábu je krátkou jednohubkou, kterou velcí spisovatelé poctí fanoušky na vrcholu své tvůrčí dráhy. V tu chvíli již „mistr“ nepíše pro peníze ani pro slávu, ale pouze pro samotnou úctu k psanému slovu. Je samozřejmě otázkou, zda se třicetiletý Pavel Renčín troufale rozhodl přeskočit ten bod o celoživotní tvorbě, nebo prostě jen chtěl zužitkovat vlastní cit pro poezii dřív, než mu proteče mezi prsty. A že jím oplývá v nebývalé míře, dokazuje snad každý odstavec v této knize.
Odpusťme mu tedy alespoň na chvíli mládí a soustřeďme se na knihu samotnou. Příběh je v základě jednoduchý, ba přímo pohádkový. Bezejmenný kapitán se svým bezejmenným korábem pátrá po své minulosti a tak trochu i budoucnosti. Nejblíže má proto kniha k magickému realismu, v němž tvůrce není poután fyzikálními zákony ani prostou logikou a tím pádem si může dělat, co chce. A o čem že to příběh vlastně vypráví? O přátelství, důvěře, porozumění, odpuštění a pokoře. Především však o lásce ve všech jejích podobách.