LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Markus Heitz

Ritus

série: Ritus
díl v sérii: 1

Kategorie: fantasy - horor - vlkodlaci

originální název: Ritus ˙
originál vyšel: 2006

vydání: Fantom Print (web) 2008

odkazy: 1x [ukázka], 1x [recenze]

Komentáře:

firen  | ***** 08.05.2008 18:19

Dokonalé, neni divu, že Markus Heitz je nejvydávanějším spisovatelem v Německu,. Dokonalý příběh, prolínající se ve dvou dějových linií, místy docela dost hororový prostě príma čtení. Vypadá to, že série Ritus nám ještě přinese zajímavé díly, nezbývá se nic než těšit.

Vlask  | *** 06.11.2008 22:31

Kniha má středověkou a současnou dějovou linii. Ta středověká je celkem pomalá, ale přetrpět se to dá (až na milostné scény jako vystřižené z červené knihovny). Současná linie je pravý opak, připomíná spíše knihy páně Kulhánka – nepřetžitá akce, napůl nesmrtelný hrdina, jen těch mrtvol tu není tolik. Celkově mírný nadprůměr, ale hororem bych to opravdu nenazíval…

malarkey  | **** 03.12.2008 02:08

Ritus je přesně ten typ knihy, který jsem dlouho hledal, až jsem ho v návalu knih v knihovně našel. Ze začátku nenápadný, po chvíli dechberoucí, ale časem trošičku upadající, hlavně díky tomu, že jsem pochopil, jak je příběh rozdělen. Tedy vlastně tak: přítomnost a minulost. A fakt je, že přítomnost je o mnoho zajímavější, akčnější a zábavnější než minulost, ve které se toho příliš neděje a samotná dějová linka je v ní trošku stereotypní. Každopádně se nemůžu zbavit dojmu, že jsem četl jednu z nejzajímavějších knih tohoto roku a už se nemůžu dočkat druhého dílu. 8/10

Madam Brbla  | ***1/2 22.10.2014 10:03

Jak si každý domyslí už z pohledu na obálku, „Ritus“ je kniha o vlkodlacích. Markuse Heitze zaujalo řádění Gévaudanské bestie, která ve francouzské provincii (Gévaudan, jak jinak) v 60. letech 18. století napadla a vážně zranila či usmrtila přes dvě stovky lidí. Dodnes se vedou spory o tehdejších událostech a jejich původci, spisovatel se tedy přidržel známých faktů i jmen, přesto mu zůstalo mnoho prostoru pro fabulaci. Historická linie románu je pomalejší, soustředí se na tříleté krvavé období a rodinu Chastelů, lesníků, kteří v honech na bestii sehráli značnou roli. Autor se příliš nepouští do popisů dobových reálií, navzdory tomu stvořil obstojnou atmosféru venkova zasaženého strachem. Ne právě strhující tempo a občasné přešlapování na místě je vykoupeno puncem autentičnosti.
Heitzova „teorie“ o vlkodlakovi má nicméně jednu obrovskou logickou trhlinu, co mě po dobu čtení poněkud iritovala. Mám-li být konkrétní, pokud by kousnutí lykantropem mělo za následek, že se zraněný také stane monstrem, museli by obyvatelé Gévaudanu a nájemní lovci řešit zhruba stovku těchto krvelačných miláčků, nikoliv naznačený nízký počet.
Navzdory námitkám pro mě byla linie z minulosti atraktivnější než současná, kdy potomek Chastelů, německý abstraktní malíř a superman Erik von Kastell, loví vlkodlaky v Mnichově, v Petrohradě, u Plitvických jezer a podobně. Je to velmi akční a zároveň jaksi o ničem: hlavní hrdina má dostatek finančních prostředků, narozdíl od svých soků umí používat čich, zrak i sluch a naštěstí pro něj oni také moc nepoužívají mozek. Erik pořád na někoho útočí, případně uniká záhadným nepřátelům, pronásleduje bestie, prolévá krev, naráží na tajemství, kterým nerozumí, a při té příležitosti klátí krásné ženy. Markus Heitz si pravděpodobně přivydělává psaním červené knihovny, málem každá vystupující postava v románu je totiž nadržená, pyje často lačně pronikají, pánve přirážejí, orgasmy vibrují vzduchem, smilní se divoce a často… klidně i v klášteře s jeptiškami.
Když jsem nakousla téma hříchu, ráda bych překladateli vzkázala, aby si klení „do prčic“ strčil třeba do prdele. Opravdu jsem na tento krotký a hlavně ryze český výraz alergická, pokud se vyskytne v zahraniční tvorbě, ať už jde o knihy či filmy. Drazí překladatelé, nechcete-li být vulgární, použijte například „sakra“, cizinci neznají Prčice!
„Ritus“ se četl dobře, není uzavřený a přes veškeré výhrady mě zaujal dost na to, abych v blízké době sehnala pokračování. 74%